Vládnou tropy, ruce se potí. Na Studeném masivu v Českém středohoří čeká pohádka. Dobro ztělesňují borháky po dvou metrech, chládek, pevná skála, zlo pak komáři a klíšťata....
Co Karel Bělina zapomněl zatlouct do pískovců, to zavrtal do vyvřelin - tak by se s nadsázkou dala označit situace v jištění ve skalách na Ústecku. O borhákové revoluci na čedičových a znělcových masivech v Českém středohoří už na Lezci šla řeč v případě dobývání Rače-Hradiště u Habří před nedávnem. Dnes tedy zase něco z místního soudku - Studený masiv poblíž Povrlů. V městečku na levém břehu Labe mezi Ústím a Děčínem bydlí shodou okolností i sama Pískovcová fréza.
Ale nejdřív trochu čísel, kdyby někdo namítal, že revoluce je příliš silné slovo. Na deset až patnáct metrů vysokou skálu z pevného čediče vede 35 cest, které jsou zajištěny téměř stovkou (!) borháků a kruhů. Fixní jištění je i ve dvojkách a trojkách, a navíc - cesta vedle cesty, žádná zbytečná "turistika" jen kvůli tomu, aby si člověk vůbec zalezl. Neuvěřitelné.
Jaké výstupy Studený masiv nabízí? Je tu 12 dvojek a trojek, 6 čtyřek, 9 pětek, 7 šestek a jedna hákovačka jménem Hákovačka za V A0. Cesty dělali převážně Karel Bělina a František Žid. Čím lehčí, tím lze očekávat větší faunu a flóru. Od čtyřky výš ale už začíná pěkné lezení. Chyty jsou ostré, i když někdy sklopené do údolí, je tu i několik výživných spár, část masivu je mírně převislá. Kdybych učil někoho lézt, začal bych s ním tady.
Klasifikace je něco mezi Welzenbachem a UIAA - 1 až 6 bez mezistupňů. Obtížnost většinou odpovídá, i když u některých šestek je přestřelená (Hlavní pilíř je spíš pětka UIAA), u některých podstřelená (Netopýří křídla či cesta Štrapáce - to je minimálně za sedm UIAA).
Na Studeném masivu je lezení tak na jeden den a hlavně tehdy, když je vedro. Skála je totiž většinou ve stínu, protože je orientována na sever. Příjemný chládek občas zaplatíte hlodavým a bodavým hmyzem. Repelent lze doporučit nejen proti komárům, ale hlavně proti klíšťatům. Na nedalekém Kozím vrchu byl bohužel zjištěn výskyt klíšťat, která přenášejí encefalitidu.
Ale nejdřív trochu čísel, kdyby někdo namítal, že revoluce je příliš silné slovo. Na deset až patnáct metrů vysokou skálu z pevného čediče vede 35 cest, které jsou zajištěny téměř stovkou (!) borháků a kruhů. Fixní jištění je i ve dvojkách a trojkách, a navíc - cesta vedle cesty, žádná zbytečná "turistika" jen kvůli tomu, aby si člověk vůbec zalezl. Neuvěřitelné.
Jaké výstupy Studený masiv nabízí? Je tu 12 dvojek a trojek, 6 čtyřek, 9 pětek, 7 šestek a jedna hákovačka jménem Hákovačka za V A0. Cesty dělali převážně Karel Bělina a František Žid. Čím lehčí, tím lze očekávat větší faunu a flóru. Od čtyřky výš ale už začíná pěkné lezení. Chyty jsou ostré, i když někdy sklopené do údolí, je tu i několik výživných spár, část masivu je mírně převislá. Kdybych učil někoho lézt, začal bych s ním tady.
Klasifikace je něco mezi Welzenbachem a UIAA - 1 až 6 bez mezistupňů. Obtížnost většinou odpovídá, i když u některých šestek je přestřelená (Hlavní pilíř je spíš pětka UIAA), u některých podstřelená (Netopýří křídla či cesta Štrapáce - to je minimálně za sedm UIAA).
Na Studeném masivu je lezení tak na jeden den a hlavně tehdy, když je vedro. Skála je totiž většinou ve stínu, protože je orientována na sever. Příjemný chládek občas zaplatíte hlodavým a bodavým hmyzem. Repelent lze doporučit nejen proti komárům, ale hlavně proti klíšťatům. Na nedalekém Kozím vrchu byl bohužel zjištěn výskyt klíšťat, která přenášejí encefalitidu.
Kudy tam: autem z Ústí po levém břehu Labe směrem na Děčín, vyjedete z města, minete po levé ruce skalnatý Kozí vrch a za ním z hlavní silnice zamíříte do prvního podjezdu pod trať na Neštědice a Mašovice. Neštědicemi pojedete asi půl kilometru až k odbočce, která míří doleva, zhurta do kopce a na Mašovice. Nenechte se zmást značkou slepá ulice, silnice je skutečně slepá, ale až po dvou kilometrech stoupání. Zkrátka po ní dojedete do Mašovic, což jsou dvě čísla a nic, asfaltka skončí a po polní cestě dojedete ke staré vodárně, sousedící s jakýmsi vysílačem. Tam necháte káru, dáte se po spádnici před louku a les do sedla, z něho doleva 100 metrů k východní patě Studeného masivu.
Můžete jít i pěšky z neštědického nádraží (trať 090 Praha - Děčín) po zelené značce. Kdo chce, může si vylézt i na Kozí vrch a kouknout do kraje. Na Kozí vrch vede v jižní stěně Bělinův několikadélkový výstup Zlatý důl přes 22 (!) borháků. K tomu se lze dostat výrazným kuloárem z vrcholu. V momentě, kdy dorazíte k převislému břehu, pod nímž se suťoviště, se dáte doprava a obratem se ocitnete u nástupu cesty. Je tu jediná, takže borháky, na které narazíte, patří právě jí. Podle průvodce se tu ale nesmí lézt, jde o chráněné území.
Průvodce a mapy: Lezecký průvodce Krušné hory, Střední Poohří, Českého středohoří, který vydal Horoklub Chomutov (1. vydání 1999, letos vyšlo druhé doplněné vydání - viz Montana 3/02 nebo oddílový web Chomutovských). Novinky ze všech tří oblastí lze nalézt na netu v časopisech CAO News - vydává CAO Děčín (mají chárismatického šéfa!) či Mantana (Horoklub Chomutov).
Na internetu najdete průvodce na stránkách Ládi Vöröse http://www.volny.cz/arbo/studenymasiv.html
Mapy: Pro Vaši ctěnou orientaci doporučuji mapu KČT č.10 České středohoří západ a rovněž i mapu ShoCart č.3 České středohoří, Děčínské stěny, obě v měřítku 1:50 000.
Knajpa: V Mašovicích nic není, za návštěvu ale určitě stojí neštědická hospoda U Kulaté Báby, která je přímo u přívozu do Velkého Března. Krmě výborná, pivo řízné, ceny mírné.
Mapy: Pro Vaši ctěnou orientaci doporučuji mapu KČT č.10 České středohoří západ a rovněž i mapu ShoCart č.3 České středohoří, Děčínské stěny, obě v měřítku 1:50 000.
Knajpa: V Mašovicích nic není, za návštěvu ale určitě stojí neštědická hospoda U Kulaté Báby, která je přímo u přívozu do Velkého Března. Krmě výborná, pivo řízné, ceny mírné.
Text: Papouš
Článek původně vyšel na webu Lezec.
Žádné komentáře:
Okomentovat