16. 8. 2008

Dobývání západní Lomnice aneb letně-zimní bivak v Tatrách


Předpověď byla skoro výborná, pátek až neděle krásně, jenom v noci z pátka na sobotu mírné přeháňky. Shodly se na tom všechny servery. My jsme se také shodli. V pátek ráno z vlaku přímo do západní stěny Lomnického štítu – lanovkou do Lomnického sedla a po řetězech dolů, přespat pod stěnou v Téryho kuloáru. Na ten deštíček máme goretexové hitech žďáráky.

Kodl ve třetí délce cesty Kopejkový pilier 5+ v Z stěně Lomnického štítu. Cestu vylezli v roce 1972 Z. Drlík a L. Páleníček.
V sobotu a v neděli jsme si chtěli vylézt v západní Lomnici další cesty bez zbytečné ztráty času. Polovina srpna, nám dvěma dohromady 84 let kalendářních, 55 let lezeckých. Situace jasná, logická, přehledná.
Až do osmi večer to vycházelo perfektně podle plánu a podle předpovědi počasí. V pátek jsme vylezli Kopejkový pilier 5+ v západní stěně a v Téryho kuloáru jsme si vyhrabali krásnou plošinku na bivak – přímo pod hvězdami a aspoň 3 metry od možného toku vody, kdyby náhodou pršelo.
Kodl ve čtvrté délce Kopejkového piliera 5+.
Jemný deštíček kolem osmé večer mě dokonale přesvědčil o správnosti předpovědi počasí. Sladce a hluboce jsem usnul. Ne na dlouho, tak na 20 minut. Vzbudil jsem se ze sna o tom, že plavu. Neochotně jsem se rozhlédl ze žďáráku a dlouho mi to netrvalo. Chci říci, že mi moc dlouho netrvalo vyskočit ze žďáráku a spolu s Honzou naházet všechny věci do báglu včetně v té chvíli uz totálně mokrých spacáku.
Kodl si užívá pohodového bivaku v Téryho kuloáru,…
V tu chvíli už jsme byli po kotníky ve vodě a vedle nás hučela Niagara, lilo a byla úplná mlha. Lana, která jsme měli pod spacáky, jsem zatížili kameny a utekli do tmy směrem od vodopádu do mlhy směrem k řetězům. V ten moment jsme se pouze potřebovali neutopit.
O chvíli později jsme řešili otázku, jestli se hned dát dál po řetězech do Lomnického sedla, dolů Téryho kuloárem nebo přečkat noc na místě (o čtvrté možnosti – jít nahoru na Lomničák jsme neuvažovali). Otázka se vyřešila sama. Byli jsme 100 metrů od lan a nebyla šance je v mlze a tmě najít.
…, který se po 20 minutách spánku proměnil v Niagaru a úprk do tmy, mlhy a deště…
Místo toho jsme našli malinký převísek, kde jsme v polosedě, pololeže a polodřepu přečkali dalších 10 hodin, totálně mokří. K ránu začalo mrznout. Noc jsme přežili díky aluminiové folii, kterou jsme měli přehozenou přes sebe, a díky vařiči, kterým jsme si přitápěli.
Ráno zimní pohádka jak z Andersena. Led, mlha a jinovatka, jenom kolem nás natáté místo. Pod námi někde v mlze byl Téryho kuloár. Na chvíli se mlha roztrhla a bylo vidět dolů. Okraje kuloáru lemovaly slizké a zmrzlé trávy. Vypadalo to jak jícen obřího pra-slimáka, vytaženého z mrazáku. Nad námi ledem politá skála a v ledu zamrzlé řetězy. Vítr, tak ke stovce, skoro porážel.
…a ráno přišel mráz jak z Kremlu. I Lenin omrznul.
Z nepochopitelných důvodů měl Honza nejen fleecové nátepníčky, které mi půjčil (díky tomu mi lehounce omrzl jen jeden prst), ale také vlněné palčáky, které si sám upletl. Rád bych dodal, že je neupletl tuto noc, ale že už si je přivezl.
Rozum zvítězil, bezpečnější bylo jít po řetězech, tam se aspoň můžeme jistit. Také jsme kupodivu našli lana. Protože ležela v tekoucí vodě, nebyla zmrzlá. Zmrzla až 10 minut na vzduchu. Pomocí expresek zapínaných do řetězů a přítahů za lano jsme se po zmrzlé skále vyplazili až do Lomnického sedla.
Oáza Skalnaté pleso.
V osm ráno už zase předpověď začala fungovat – až na vítr, který ustal později. To už jsme umakartovali (= únavou obtiskávat čelo do umakartového povrchu stolu v nálevně, obvykle po požití blíže neurčeného množství omamných látek nebo po dobrodružných bivacích s minimem spánku) v restauraci na Skalnatém plese.
Lenin suší věci a dospává mokrou a zmrzlou noc.
Hosté, kteří se nahrnuli do lokálu kolem poledního, nás nejen vzbudili, ale byli také jasným důkazem správnosti předpovědi počasí – venku bylo krásně. Tak zbývalo jen usušit věci, koupit si večeři, protože v rámci záchranných prací jsme všechno jídlo nechali v Téryho kuloáru, a poslední lanovkou odjet zpátky do Lomnického sedla.
Kodl v bivaku na cestě ve Skalnatém sedle.
V sedle pak bivak pod hvězdami, ráno snídaně ve spacáku s výhledem do údolí, další snídaně v Téryho kuloáru, cesta Puklina v platni 5+ – nádhera, jestli jste to ještě nelezli – lanovkou z Lomnického sedla dolů, no prostě weekend, jak má byt. Pak že se nelze spolehnout na předpověď!
A znova do ščán. Slovenská dvojka před námi v cestě Puklina v platni 5+ v Z stěně Lomničáku. Cestu vylezli v roce 1970 I. Fiala a O. Pochylý.
Text: Kodl
Foto: Jan Lenin Leníček a Kodl
Článek byl původně publikován na EC.

Žádné komentáře:

Okomentovat