Krušnými horami okolo Oseka

Pokus o návštěvu cisterciáckého kláštera v Oseku na Teplicku skončil v neděli 17. května 2009 bohužel blamáží. Barokní monstrum, k jehož návštěvě jsem se chystal již delší dobu, mělo totiž kvůli koncertu zavřeno. Přesto jsme s Májou neodešli s prázdnou - v infocentru v areálu kláštera jsme dostali pěkně zpracovanou brožurku po zdejší naučné stezce.

Cisterciácký klášter v Oseku.

Foto: goklasterec.cz

Bohatě zdobený barokní kostel jsme si prohlédli okénkem ve vstupních dveřích a vydali se na výlet do Krušných hor. Pohled z města na zeleň jejich svahů, porostlých převážně bukovými lesy, je přívětivě uklidňující. První zastávky stezky informují o přínosu cisterciáků pro město - založili tu manufakturu na fusekle a šikovně svedli vodu tak, aby zásobovala jejich pivovar.

Prima zastávkou je Salesiova výšina (422 m n.m.) - jedna větší křemencová skála se zbytky letohrádku a rozsáhlé bouldřiště kolem ní. Kupodivu se nejmenuje podle salesiánů, ale podle cisterciáka Salesia Krügnera, v letech 1835 - 1842 oseckého opata. V křemenci mají být podle brožurky otisky mlžů.

Salesiova výšina.

Foto: bilolib.cz

Škeblí jsem si nevšiml, zato se mi zdálo, že do bouldrů někdo zapustil docela dost borháků a že zdejší hornina je stejně kluzká jako v červnu 1999, kdy jsem tu popolézal s Radečkem Tintěrou. Lezecký průvodce je na stránkách Ládi Vöröse. V onen červnový den jsme ještě s Radečkem stihli slanit z teplického mrakodrapu Boží prst, což tehdy organizoval repre lezec Daniel Kadlec.    

Stezka se pak stočí do údolí, které stoupá k oseckému hradu Rýzmburk. Minete bývalou štolu Čertova díra, přetraverzujete sjezdovku se skokanským můstkem (dá se na něj vylézt!). Místo se jmenuje Krásná vyhlídka a výhled je z něj opravdu apartní. Pak se značka zanoří do bučin, mine další štolu. kde zimují netopýři a začne zhurta stoupat až k přírodní památce Vrása. Ta vypadá, jako kdyby někdo smotal koberec z ruly, a láká, aby si na ní člověk zabouldroval.

U Vrásy jsme opustili naučnou stezku a střihli to svahem na modrou značku a po ní došli do Dlouhé Louky. Krajina se změnila na horskou - stromy se zmenšily, u cesty kvetly violky a začalo foukat. Na konci vesnice, v sedle 872 m n.m., jsme narazili na penzion Rozcestí. Pěkná stavba s příjemným interiérem a slušným jídlem. V okolí podle jejich reklamního letáku protahují stopy na bruslení. To znamená, že v zimě jsme tu jak na koni.

Vrchol Stropníku.

Foto: Milan Bouška

Od Rozcestí proběhne zelená značka mezi chalupami do lesa na vrchol Stropníku (856 m.n.m.). Ze dvou vrcholových skalek je luxusní výhled na celou severočeskou pánev, můžete se i zapsat do vrcholové knihy. Cesta pak prudce klesá až k Rýzmburské silnici, která Vás dlouhým traverzem po červené značce dovede zpátky na naučnou stezku a až ke stejnojmennému hradu.

Rýzmburk je megahrad s několika věžemi na rulovém ostrohu, který obklopují dva potoky. Jeho majestátnost by ale lépe vynikla, kdyby se povedlo ošetřit okolí zříceniny motorovkou. Těsně před tím, než se stezka vedoucí hradem stočí doleva nahoru k věžím, stojí mohutný modřín s čerstvou šlehou od blesku. Musela to být pumelice, protože kmen zdobí rýha cca 15 cm široká a 10 cm hluboká, která končí u země a začíná kdesi vysoko v koruně. Ze stromu trčí pětimetrové třísky a na jedné z nich je nápis tužkou, že strom byl zasažen 8. května 2009. V okolí hradu teď kvetou koberce měsíčnice vytrvalé.

Model hradu Rýzmburk.

Repro: palba.cz

Poslední část z 19km trasy nás dovedla k památníku katastrofy na dole Nelson III., při níž v lednu 1934 zemřelo 144 lidí. Za zmínku stojí ještě Převislý buk poblíž místního kempu. Vycházka, Májou překlasifikovaná na výlet, byla výživná, co do náročnosti i pozoruhodností na trase.

P.S. Než se vypravíte do oseckého kláštera, koukněte na stránky infocentra, zda náhodou nemají zavřeno.