3. 7. 2009

Ecrins - dobytí ráje powered by Metaxa

Oslavy upálení Mr. Jana Husa ve všední den si letos vyžádaly čtyřdenní pracovní volno. Předpověď naprd, variant hodně. Dolomity, Bergell, Wallis, Bernské Alpy. Útočné družstvo: Metrouš, Šampón, Modelína a neoficiální Kápo Stano. Sraz v pátek 3. července večer v Práglu u Modelíny. Aktuální předpověď pro Alpy rozhoduje za nás. Dauphineské alpy - Národní park Ecrins.

Nahoře: Metrouš (Branko),  Modelína (Jana), dole: Šampón (Josef) a Kápo (Stano).

Cíle: Mont Pelvoux, Barre des Ecrins, Aiguille Dibona

V sobotu v 00.00 Tesco Zličín. V 01.00 start. Mnichov – Bregenz – Lugano – Milán – Turín – Briançon – Ailefroide. Cestou stavíme ve sportu ve Vallouise. Kupujeme mapu, nahlížíme do průvodce. Z prodavačky se vyklubala bývalá horská průvodkyně, a tak nám k aktuální předpovědi počasí ochotně přidává i drobná doporučení k plánovaným výpadům do hor. Včetně okopírovaného topa cesty na Mont Pelvoux. Vřele doporučuji s ní poklábosit. Informace jsme opravdu ocenili.

Cíl první: Mont Pelvoux

Kápo (vpředu) s Metroušem skáčou přes kaluže (v pozadí Mont Pelvoux).
Po 14 hodinách jízdy z Čech balíme v Ailefroide baťůžky a razíme směr Refuge du Pelvoux. Převýšení cca 1.200 m. To nás v Ecrins potká ještě několikrát. Sprška, kterou jsme po cestě chytli, si na chatě vyžádala snad jen o něco větší zásah do zásob Metaxy. Spánek.
Mont Pelvoux - trasa výstupu.
Budíček ve 3.00. Start před čtvrtou. Jediným úskalím námi zvoleného traverzu Pelvoux měla být dle slov "prodavačky" jen jeho časová náročnost. Výstup přes Couloir Coolidge skutečně nebyl nijak zvlášť náročný, nicméně tvrdý firn a sklon svahu mé myšlenky moc v klidu nenechávaly.
Pelvoux - Couloir Coolidge.
Nad žlabem se do nás konečně opřelo sluníčko, a tak jsme si před devátou mohli v bezvětří vychutnat svačinku na vrcholu Mont Pelvoux (3.943 m n.m.).
Kápo a Modelína na vrcholu Mont Pelvoux, v pozadí vrcholy Barre des Ecrins a La Meije.
Pohled na plató pod vrcholem, vpravo výlez z Couloir Coolidge, vlevo směr sestupu.

Čas dobrý, hurá dolů. Nutno podotknout, že zdlouhavý sestup o 2,5 km níže nám utekl celkem rychle. Kombinace několika kliček mezi trhlinami, okořeněná jejich občasným přeskakováním, společně s několika délkami slaňování, nám v této kulise pomohly docela snadno zapomenout na čas. Lehká přeháňka, která přišla kolem páté, nás zastihla až v čistých věcech u sklenky vína v hospůdce v Ailefroide.
Sestup po sněhových polích vypadal nejprve dost nudně,…
…než se objevily první trhliny.
S jejich překonáním jsme se vypořádali po svém.
Pohled na trasu sestupu zespoda už tak nudný rozhodně nebyl!!!
Výškové metry jsme ukrajovali i několika délkami slaňování.
Ubytování v kempu přímo v Ailefroide je ideální a asi i jedinou základnou pro místní lezení. Čtyři lidé s autem a dvěma stany 24,40 €/den. Moře prostoru, záchody, sprchy s teplou vodou. Vše v perfektním stavu. A ta kulisa kolem!
Další den kupujeme v místním horošopu průvodce na okolní skalky i sportovně odjištěné vícedélky. Odpoledne podle něj testujeme místní žulu. Metrouš se Stanem krotí 11tidélkovou hranu nad kempem. Já s Modelínou volím kombinaci jednodélek a opalování. Restday jak má být!
Lezení nad kempem v Ailefroide.
Lezení hned u kempu umožňuje nastoupit vícedýlky i odpoledne.
Večerní diskuse u vína, kozího sýra, oliv a jiných dobrot se příjemně rozjela, a tak ráno opět nespěcháme.

Cíl druhý: Barre des Ecrins

Pohádkový výhled z terasy chaty Refuge des Ecrins.
Dopolední přiblížení autem, balení a odpolední výstup s plnou polní na Refuge des Ecrins. Cesta k první chatě Refuge du Glacier Blanc, která je tak na půli cesty, je poměrně dost frekventovaná. O to víc nás zaráží bezstarostnost místních svišťů, které je možné krmit přímo z ruky. Rodiny s dětmi, důchodci, nagelovaní teenageři. Ti všichni se tu mísí a předhánějí společně s plně naloženými horolezci. Cestou máme dostatečnou možnost obdivovat trasu našeho sestupu z Mont Pelvoux (viz druhá fotka článku).
Výstup k chatě Refuge du Glacier Blanc.
Odpočinek v půlce cesty. Refuge du Glacier Blanc.
Po drobné svačince na chatě vyrážíme dál. Davy mizí, teplota klesá, vzduch řídne. Sněhu kolem přibývá. Všude ticho. Vstupujeme na ledovec Glacier Blanc, po kterém vede cesta k naší chatě. Úžasný pohled se nám otevírá na sněhem a ledem pokrytou severní stěnu Barre des Ecrins. Cestou bez problémů přeskakujeme pár trhlinek. Pak už jen závěrečný stoupák z ledovce na skalnatý ostroh, kde nás čeká nocleh.
Předpověď zní jasně: modro, ale vítr. Jsme jediní, kdo si sem vytáhnul i proviant, a tak s vařením na nic nečekáme. Za chvíli už nás ostatní hladovci sjíždí mlsnými pohledy. Několik instrukcí ve francouzštině o změně aktuální trasy výstupu od chatára nám později ochotně přetlumočil do angličtiny jeden italský vůdce. Pár doušků Metaxy a hurá na kutě.

Budíček před třetí. Venku hnus. Všude kolem mraky, vítr, sníh… "Takže?"
Ranní deka. Fakt nezahřeje!
Můj nápad ponechat výstup na další den byl naštěstí radikálně a nekompromisně smeten ze stolu, a tak po čtvrté vyrážíme za ostatními do tmy a mraků po ledovci Glacier Blanc. Směr - "Normálka". Fouká, mrzne, nad hlavou deka. Přemrzlý sníh mi lítá do ksichtu. FUCK KRÁSA :-( Za úsvitu, po hodině a půl, docházíme pod nástup. Následují dva silné poryvy větru a… plech! Samotný vrchol se na nás najednou přívětivě směje. Je tak blízko! (800 – 900 výškových metrů…)
Pořád nemůžu uvěřit té okamžité změně počasí…
Při cestě k vrcholu rozhodně nebloudíme…
Dvacet čísel čerstvého prašanu se honí po celé severní straně hory a hromadí se ve vyšláplé stopě. Začíná kličkovaná. Opatrně překonáváme některé chatrné můstky. Drží! Séraky hypnotizujeme. Závěrečný traverz celou stěnou a výšvih do sedla. Slunce, mráz, vítr tak 80 km/h, v nárazech o něco silnější. Rozhodujeme se upustit od samotného vrcholu, na který cesta pokračuje trojkovým, úžasně exponovaným, mixovým hřebenem a volíme dokončení "Normálky" na Dôme de Neige des Ecrins (4.015m).
Závěrečný hřebínek na Barre des Ecrins vypadal sice skvostně, ale …
…z Dôme de Neige des Ecrins (4.015m) byl výhled také nezapomenutelný.
Na vrcholu v 8.00. Kosa, vítr. Ale ta kulisa! Všude hnus, jen v Ecrins azúro. FUCK KRÁSA :-) Pár fotek. Zmrzlý úsměv. Tradá dolů. Trocha opatrnosti při slézání vrcholového výšvihu byla rozhodně na místě. Firn mezitím změknul, a tak sestupujeme celkem rychle a pohodlně. Vítr se trochu utišil, sluníčko začalo mít sílu. Nálada se uvolňuje. Fotek přibývá. Loučíme se s chatárem. Na chatě pod ledovcem následuje svačina a hodinovej šlofik do půl těla. Se spálenými pupky docházíme k autu.
Nutné doložení našeho úspěchu a honem pryč.
Zpátky na ledovci Glacier Blanc. Před námi Refuge des Ecrins.
Po další vyladěné noci v kempu, která proběhla ve francouzském stylu, řešíme čtvrteční program. Metrouš se Šampónem krotí 8 rajbasových dýlek v místní žule (2x4c, 6x5c). Modelína s Kápem zdolávají tři dvoudýlkovky v okolí. Večer pár pivek v centru a již tradiční hodnocení dne. Ráno přesun.

Cíl třetí: Aiguille Dibona

Bez komentáře!
Páteční prohlídka Briançonu se trošičku protáhla. Díky konzumaci palačinek a kávy na náměstí, nutnému doplnění proviantu v marketu a dvouhodinovému přesunu k La Bérarde vyrážíme na chatu pod Dibonou až kolem čtvrté odpoledne.
Briançon. Špetka kultury je při při podobných výletech nezbytná.
Už poněkolikáté nás čeká těch obligátních 1.200 m s plnou polní. Cesta na chatu Refuge du Soreiller patří k mým nejkrásnějším zážitkům z celé dovolené. Kombinace rozkvetlých strání, ovcí, žuly, modrého (z) nebe a odpoledního slunce opíjí naše myšlení natolik, že ten krpál skoro nevnímáme.

Při prvním pohledu na Aiguille Dibonu jsou naše názory a nálady různé. Modelína se děsí, já se Stanem se usmíváme, Metrouš: "Uááá, stříkáááám!!!" Už zase! Prase! Ten kaňour si tu užil snad nejvíc z nás!!!
Refuge du Soreiller - base camp pro výpady za místní žulou.
Na chatě v sedm. Náladu nám nezkazilo ani 16 € za nocleh. Konzultace s chatárkou. Metaxa. Tullamorka. Gáblik. Směr stanoven. Večerka v půl desáté.
Budíček v sedm, rychlá snídaně a hurá na to. Dvacet minut nástup pod východní stěnu a už tahám ségře první délku za 4c. Pak ještě jedna taková a třikrát za 3c. Slunce, štandy, borháky, cesta pouze po expreskách. Lahoda! Za hodinku a půl jsme v sedle pod náhorkou na Dibonu.
Náš Kápo předváděl v místní žule dokonalý koncert. Na každém štandu si pak společně s Metroušem dopřávali intimní trojičku s Metaxou.
Modelína si své první životní lezecké délky v horách náramně užívala.
Lehkým, dvojkovým traverzem do sedýlka a normálkou na vrchol.
Dvě závěrečné dýlky za 4a k vrcholu si náramně užíváme. Metrouš...? Stříkááá! Zase! Prase!
Metrouš na vrcholu Aiguille Dibona.
Sestup zvolna k chatě. Svačina a odpočinek. No a ještě ten zbytek k autu. Noc v plném kempu v La Bérarde. Nedělní odjezd v 8:00. V Praze v 19:00.

Důležité informace
  • noclehy na chatách je třeba předem telefonicky rezervovat (info na www.summitpost.org)
  •  dle informací "prodavačky" v Ecrins 300 dní v roce neprší (mohu jen potvrdit)
  • vzhledem k absenci lanovek, které by usnadnily výstupy, je zde při dobývání nejvyšších vrcholů počet turistů omezen lůžkovou kapacitou chat
  • časy v průvodcích v pohodě sedí, dá se jít i rychleji
  • v Ailefroide je infocentrum, kde kromě aktuální předpovědi počasí mají také k dispozici podrobné francouzské průvodce na celou oblast Ecrins (a to jak pro sportovní lezení tak náročné horské výstupy). V městečku je horosport, kde se dá zakoupit mapa, průvodce na sportovní lezení a spousta dalších věcí nutných k přežití v kempu i horách.


Poděkování:

- všem členům expedice za bezproblémový a pohodový týden
- ségry Opelu za pohodlnou jízdu
- "prodavačce“ z Vallouise
www.summitpost.org
- všem francouzským kozám za jejich sejry
Text: Šampón
Foto: členové výpravy

2 komentáře:

  1. Datum: 04.08.2009
    Titulek: ad výstřiky
    Brankovi se nedivim, asi bych se taky neudržel. Dibona je boží žula, údolky jsou krasavice.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, nemáš náhodou nákres té vaší cesty na Dibbone? A je nutné si ji dojišťovat vlastním? Dík za info

    OdpovědětVymazat