Arco 2009 - trek u Monte Bondone

Pochválen buď strýc Pepin za výborný tip! Krajinově nádherná, exponovaná túra v oblasti Monte Bondone s nádechem historie v podobě opevnění z první světové války uzavřela naše působení v říjnovém Arcu 2009.

Tre Cime del Monte Bondone z pláně Viote. Túra vede po markantním hřebenu vpravo, přes tři vršky a pak po spádnici z Cima Verde zpět na pláň.

Krajinotvorný kužel Monte Bondone il Palon (2.090 m n.m). Tady se sjezduje. V popředí náhorní plošina Viote. Na ní se běžkuje.

Monte Bondone je horská skupina nad Trentem se čtyřmi hlavními vrcholy - Monte Bondone il Palon (2.090 m n.m), Monte Cornetto (2.180 m), Dos d’Abramo (2.140 m) a Cima Verde (2.102 m). Na prvně jmenovaném vršku se v zimě sjezduje, přes zbývající tři - Tre Cime del Monte Bondone - vede zmiňovaná túra.

Nás uchvacovaly výhledy na Dolomiti di Brenta, šakal byl ovšem zcela zaujat místními klacíky.

Monte Bondone il Palon přes jeřabinové rudo.

Z Valle dei Laghi (Údolí jezer), což je údolí na sever od Arca (Sarche, Pietramurata), jsme se nastoupali až na parkoviště na náhorní plošině Viote (1.550 m n.m.), kde túra začíná a odkud je parádní výhled na Dolomiti di Brenta. Pláň je protkaná 37 km vcelku kopcovitých běžkařských tratí (vypadají slibně). U parkoviště jsou i infotabule popisující výlety v okolí Monte Bondone.

Přístupový hřeben k Monte Cornetto (2.180 m), vlevo Dos d’Abramo (2.140 m).

Buňka u opevnění pod vrcholem Monte Cornetto.

Výlet přes tři bondonské čimy je okružní. Orientačně jednodušší je jít nejprve na Monte Cornetto, kam vede táhlý hřeben, který je z pláně Viote dobře viditelný. Z hřebene je vidět na údolí Lago di Garda, Paganella, Brenta a ledovce v horské skupině Adamello.

Dos d’Abramo z Cimy Cornetto. Vlevo od hřebínku vede lehká ferrata (dva stíny nad sebou), z východní strany vede těžká ferrata Gulio Segata.

Vrcholové zvonění na Dos d’Abramo.

Hřebínek nás dovedl na úpatí Monte Cornetto. Na vrchol se jde zprava, po jižním svahu hory. Cesta míjí i opevnění z první světové války. Jeho poloha je vskutku strategická - střelci odtud mohli "obsluhovat" jak údolí, kde je Garda, tak souběžné údolí řeky Adige, kudy vede dálnice z Brenneru.

Východní stěna Dos d’Abramo s dalšími střílnami.

Zápis do jedné z vcholových knih na Dos d’Abramo. V kovové schránce jich je asi sedm a dobyvatelé vršku se podle nálady zapisují, kam chtějí. Nu což, Itálie, tohle by se v naší německé kulturní zóně stát nemohlo. V pozadí Cima Verde a Monte Bondone il Palon.

Z Cornetta vede je to jen kousek po hřebínku pod Dos d’Abramo. Pokud se po kopcem dáte doleva, dojdete ke krátké lehké ferratě, která vede na vršek. Pokud se dáte doprava a obejdete skalnatý kopec až na východní stranu, dostanete se až k stometrové ferratě Gulio Segata, obtížnost E. My jsme se vydrápali nahoru lehčí trasou. Sestup z vršku vede ferratózním komínem. Je lezitelný i se psem v jedné ruce.

Červená Cima Verde.

Buňka se "křižuje" na hřebínku, který vybíhá kolmo z hlavního hřebene od Dos d’Abramo. V pozadí údolí řeky Adige.

Hřbety.

Na poslední vrchol - Cima Verde - zase vede hřeben jak břitva. Zelená čima není ani tak zelená jako spíš červená. Cesta z vrcholku padá po spádnici po kamenité cestě směr Viote. Parádní túra zabere 4 až 5 hodin.

Text: Papouš

Foto: Buňka a Papouš