Nansenovská Ohře 2010

Hlavním lákadlem tradiční podzimní ranpovské Ohře (již +/- 13. ročník) byl, aspoň pro mě, kartáčový rybí přechod a nová šlajsna na přebudovaném jezu-vrahounovi v karlovarské části Tuhnice.

Ráno v loketském kempu.

Řeka čeká na RanpaBoyz + MiRanda.

Meteostanice, vohřejvák a dochucovadlo.

Leitmotivem dvoudenního výletu z Lokte do Vojkovic se stala ale kosa, která o prvním prosincovém víkendu 2010 panovala. Na lodích byla námraza jak na Framu, mrzly zubní pasty, plyn a pivo. Jen rum si zachoval tvář.

Před... (zleva Sup, MiRanda, MarS sedící, Ranpa a Wurst).

Cestou kolem Svatošek (vlevo masiv Zámek). V hospodě na zahrádce nikdo.

Ženich a Nevěsta.

Původní domluva byla, že budu Supovi dělat háčka. Vzhledem k počasí a kvůli eliminaci případné koupele se ovšem Sup rozhodl, že pojede sólo. Státnické rozhodnutí! Pravděpodobnost koupačky se 150 kg na přídi navíc (100 paddler, 50 baggage) totiž byla 96%.

Pokus o nájezd na kru. Laminoledoborec nic moc.

Předělanej tuhnickej vrahoun je luxusní. Žádné otravné přenášení, jen trefit šlajsnu, nechat džunku podrbat rejžáky rybího přechodu a čágo belo. Budovatelům posílám vztyčený palec.

Plavba v ledové tříšti.

A tak sádlo shání plavidlo. Původní nápad byl půjčit sobě a Plchum nafukovačku u Macasů v LTM. Jenže Plši vyměkli a samotnému se mi pádlovat na duchně nechtělo, poněvadž bych se táhnul jak smrad. Našel jsem na netu kadaňskou půjčovnu lodí Hamíci, půjčovné za plastovou keňu Maku Vydra 120 Kč/den! Sonderpreis, navíc Kadaň je po cestě na Ohři. Nelze než doporučit!

Výsadek u KV maríny. Průzkum pobřežních ledů.

Rozmrzání v KV Albertovi.

Ahoj a skol. Vodák pozoruje běžkaře.

Páteční večírek na terase loketského kempu byl spíš komorní a odehrával se ve stoje, protože sedět ve 14 pod nulou u stolu se nikomu nechtělo. Ranpové chrněli v autě, já se Supem na terasním betonku. Ale technologická převaha - peří, nafukovačka - byla značná, takže kosa nepronikla nikam.

Dreamteam před KV marínou.

Příprava místa na oheň na Hubertusu aneb Pádlo jako hrablo.

Pyroman Sup zakládá požár, stonky se už těší.

Maku Vydra se ovšem neukázala jako sprintér, spíš je to pivovarskej valach. V kombinaci s absencí háčka a špatnou technikou pádlování bylo výsledkem, že jsem se táhnul jak smrad. Sup a MarS jen zlehka koupali pádla ve vodě a laminátky jim po hladině svištěly jak šíp. WTF?

Stonci pokoseni, Ranpa dmýchá.

Meteo hlásí čtyřku pod nulou.

MarS s basetíma vočima spal venku, pašák...

Novou, nansenovsko-amundsenovskou zkušeností byla plavba v ledové tříšti. Nejvíc je jí na volejích, kde řeka stojí a voda má čas zatuhnout. Shluky ledů dost zpomalují plavbu, větší kusy se dokonce nedají přejet a loď na nich uvízne. Kromě toho taky tříšť nehorázně chrastí pod lodí. 

...Wurst zbaběle ve stanu.

MiRanda je hárdkóřice. I když by psa na vodu nevyhnal, zubí se a srší optimismem.

Fotr žlebský Ranpa kuchá petku, aby měl čim vylejvat vodu z lodi.

Přistání u maríny pod Chebským mostem ve Varech přineslo další ledový kvíz - jak přes příbřežní kru bezpečně na pevninu? Po několika zásecích pádlem objeveny schůdky do vody a hybaj do Alberta v místní tržnici na čaj a sekačku. Ranpovci tu dokonce pořídili i igelitku s mikulášskou nadílkou pro svůj potěr. 

Snídačka na Hubertusu.

Ranpa v Hubertovi.

MarS tamtéž.

Cíl prvního dne - tábořiště Hubertus, tentokrát v bílém - trefen až po dohadech. Rozdělávání ohně byl koncert. Celá tlupa, zocelená pravidelnými lekcemi managementu krajiny a přípravou dřeva na Ranpově Southforku v Dolním Žlebu, rychle vytipovala dva adepty mezi březovými stonky a za chvíli bylo naporcováno a podpáleno.

Lední výsadek nad vrahounem v Radošově.

BurlakoSup a BurlakoWurst.

Večírek na Hubertusu byl nepoměrně živější - buřty byly, taky svařák, vizour, pivo a rum, kejtra nyla Greenhorny, MiRanda dokonce zapíchla do sněhu adventní smrkové barborky. Prostě sváteční spočinutí v ladovské krajince.

Maku Vydra s Wurstem na dojezdu do Vojkovic. Celková barevná vyladěnost.

Ráno peřejka Hubertus na voči. Rozkomíhání lodi nemalé, ale všici ustáli. Nepoměrně víc laškovný byl jez na říčním kilometru 162,6. MarS a další dvě lodě se prodraly tradičně vlevo, Sup zvolil levý střed. Nejdřív si vysekal pádlem díru, pak se chvíli šoupal po ledě a nakonec uvíznul na šutrech v jezu. Už to vypadalo, že vystoupí a loď vyprostí, nakonec se ale chytil a jez sjel.

Všecko vomrzlý.

Další highlight druhého dne - kyselkovská peřej s esíčkem a porcí šutrů na závěr - zuby-nehty překonán. Výsadek u dalšího jezu-vrahouna v Radošově byl pikantní. Přistávací prostor zcela zamrznut, takže 200 m zpět po proudu, tuleňovitý nájezd na kru u břehu, přítah za větev, vylodění a burlačení až k jezu. Naštěstí to po sněhu šlo docela OK. 

...a po. (zleva MiRanda, Ranpa, MarS sedící, Wurst a Sup)

A pak už jen třešnička na dortu v podobě megavln ve velichovské peřeji, finální Vojkovice a radost z přežití. A pizza a tři géčka na oslavu. Jako: v autdůru se hejbu nějakej pátek, ale takovej kus dobrodružství jsem dlouho nezažil. A to to bylo jen na "vobyčejný" Vohři...

P.S. od Ranpy pro budoucí generace a taky jako etalon: vodní stav 77 cm na vodočtu Karlovy Vary - Drahovice.

Ohře 2008

Text: Papouš
Foto: MarS + MiRanda