Na bruslích po Barceloně

Půlka léta. Letenka do Barcelony na konec října zakoupena a s ní i lupen pro extra zavazadlo za nechutnejch 800 Kč. Dvoje brusle a lezení se totiž do palubních kufírků nevejdou a pětidenní eurovíkend v katalánské metropoli se nám nechtělo trávit jen vymetáním památek. Tak jsme si připlatili i za tu svini. 

Na terase u barcelonského hotelu Vela, který se podobá emirátnímu sedmihvězdovi Burj-al-Arabu.

Brusloštrek je v Barceloně hafo, resp. stovky. Kdejakej jouda objede blok a hned si jde nakreslit svou trasu, čímž ovšem vzniká nepřehledno. Taky v tom chaosu máme zářez - Barcelona with MischaBCN.
Repro: InlineMap.net

Celkem jsme mohli mít 52 kilo bagáže - 2 x 10 kg v kufírcích a 32 kg ve svini. Jako ideální haul bag se ukázal 100litrovej loďák. Vešly se do něj korčule, lezení i mycáky (= mycí potřeby = soustava nesesérů s mnoha lahvičkami ropných derivátů pro péči o tělo), trepky a několik konzerv tuňáka Rio Mare z Tesca (ve slevě za dvacku!).  

To vše a mnohem víc uvezl stroj WizzAir v nechutných růžovo-fialových barvách (svody překřtít je na nekorektní a homofobní ŽužuAir jsem zapudil, spokojil jsem se s lihově znějícím Wizourem).

Na mole Moll del Gregal - vlevo Buňka, vpravo Mischa.

Skyscraper a vlevo Gehryho Ryba.

Konečně k bruslungu. První pohled na nabídku barcelonských bruslotras na Inlinemap.net přinesl nadšení i zděšení. Možností jsou stovky (z toho je dost duplicit), bruslit se dá po celém městě. No jo, ale kde přesně?

Čekání na červenou - zprava Mischa, Buňka a nějakej civil.

Park u Avenida Diagonal - ty roury jsou jen tak na ozdobu, případně nesou několikatunový květináče. Moderna, dyk.

Rozlouskutí přineslo hledání noclehu přes Hospitality Club. Postel se najít nepodařilo, zato jsme kápli na "místňáka" Mischu, který zná Barcu na bruslích jak svý boty. Po několika mejlech přišla nabídka, že nás městem proveze.

Odbočka na Rambla del Prim - dlažba tu trochu drncala.

Kongresové centrum Forum a mrakodrap-krasavec na konci Avenidy Diagonal.

V úterý večer přílet, na středeční ráno domluvena kávka s Mischou na břehu moře. Mischa je Němec, co v Barceloně bydlí už pět let. Projel celý svět, ale s největším nadšením mluvil o práci na kolesovém parníku na řece Mississippi zkraje osmdesátek. Prima chlapík se zdravejma názorama.

Solární elektrárna u Port Forum. By mi zajímalo, kolik platěj kokršpanělové za proud ze solárů...

Opravna lodí v Port Forum.

V pátek na trojku nás Mischa vyzvedl u našeho romejského squatu. Brousili jsme hlavně po pobřeží - napřed jsme dojeli k místnímu Burj-al-Arabu - hotelu Vela, pak kolem Olympijského přístavu ke Gehryho Rybě a po odbočce na největší barcelonskou uhlopříčnou ulici - Avenidu Diagonal - s místní verzí londýnské Okurky Torre Agbar, až k modernímu přístavu Forum. V přístavu jsme polkli dvě malý a po pobřeží to vzali nazpátek. Celkem to dalo dvacku po dobrém asfaltu a slušné dlažbě (ta byla na pobřeží trochu hrbolatá).

Cerveza v Port Forum.

Barcelonskej Měkota a jeho večeře.

A že se vyjížďka povedla, domluvili jsme ještě pivo na večer (pivo OK, donos jižanský - slečna si povídá s kámošema u pípy a nenosí). V sobotu poránu nás ještě Mischa vzal do galerie "kde není průvodce, ani se tam nevybírá vstupné".

Umělec Sebastian Bugallo vysochal do šutrů na jednom z místních mol několik reliéfů. Sympatickej počin. Mischa říkal, že reliéfy byly původně sytě barevné, ale že na molo naběhli čističi sprejerskejch výtvorů a s graffittama vzali dočista do čista i Bugallova dílka. Video z YT dává Mischovi za pravdu.

Muzeum mezi šutry.

Opusy v šutrech.

Aerolinkama jsme začali, aerolinkama skončíme. Shnilou třešní na jinak povedené BCN exkurzi byl nedělní odlet našeho letadla bez nás. Jak se to seběhlo: pohunek na nádru, že na letiště to jede z devítky. Na peróně fůra lidí s palubními kufírky, podle šedule je odjezd na aeroporto v 18.09. V 18.03 přijel vlak, hop do něj a hurá domů. Vlak se rozjel, divný ale bylo, že "kufírci" zůstali na nástupišti...

Princezna Leia Organa ze Star Wars.

Lebkoun.

Ještírek.

Tento spoj na letiště zrovna nemířil a navíc jel hodinu bez zastávky. Když zastavil, tak hop na zpáteční vlak, cestou zoufalý pokus dohnat letadlo tágem. Marně. Další let s Wizourem až ve středu, proto rozbití prasátka a nákup lupenů na pondělí s Vuelingem (čti: fýling).

Nocleh na BCN letišti. Přemostění laviček z vozejku a haul bagu je dílem všebořického Gaudího - Buňky. Paparazzo měl pod trupem kufírky v popředí.

Totéž o pár hodin později. Najděte 35 rozdílů.

Feelingů bylo nakonec dost - dobrejch i špatnejch. Nejdůležitější ale je, jak říká Buničina, že byly hluboký...

In-line trasa 752362 - powered by Inlinemap

Text: Papouš
Foto: Buňka + Papouš