Bílina 2011 - v Ústí je nová půjčovna lodí

Šinu si to při pondělku 8. 8. 2011 do kolbenky, voči ještě zalepený. Na světlech pod Mariánskou skálou koukám na auto před sebou - na kufru má nápis Půjčovna lodí Ústí nad Labem - Broháček. To zatím v Ústí nebylo, takže progres. Mrknu na jejich stránky - 300 Kč / den za Maku Vydru - je lehce nad průměrem, ale co. Na stole je hned plán na jednodenní Bílinu o víkendu, tradičně na trase Ohníč - Střekov.

Skládání lodí v Ohníči - zleva Bohuš Roháček, Sud, Tomáš Groh.

Bílina v Ohníči.

Booknu dvě lodi na neděli 14. 8. 2011. Další posádkou je tašovský horal a vodák Tomáš Groh a slaměná vdovička (muž t.č. zavěšen v Labáku) Pavla Koukolíčková. S Bohoušem Roháčkem, majitelem Broháčka, domlouvám odvoz lodí i posádky do Ohníče. Vše v ceně půjčovného, což je úspora minimálně 100 Kč / loď, protože nemusíme šíbovat s auty. Půjčovna totiž nabízí dopravu do 30 km zdarma.

Designovka v Ohníči. Boží.

Orloj je novinka.

V Ohníči je lidu jak maku. Kromě našich dvou Maku Vyder jsou tu i další vodáci (a horolezci): Krupičkovi z Libouchce s duracellovitým Jack Russellem jedou na nafukovacím kajaku do Koštova. Fotíme místní umělecké stavení se psy a štičkami na plotě. Oproti roku 2009 si majitel postavil u domu i repliku orloje. Palec nahoru.

Vodáci a horolezci z Libouchce - Krupičkovi (Honza na kormidle, Líba a Jack Russell na háčku).

Tomáš Groh loví pádla cvaknutého PWN Teamu (v pozadí).

Lov lodě a ždímání propriet.

Maku Vydra mi přijde nějaká vrklavá, háček v lodi Broháček se furt vrtí. Za Ohníčí se staví most, proplouvá se tam pod prkny nízko nad vodou. Tašovský horal s Pájou se prosmýknou jak lasice, ovestovaná a vykrmená posádka PWN má potíže. Doláneckou peřej proplaveme v pohodě, ale jeden ze stupňů za ní nás vyklopí a vykoupe. Buničina neskrývá překvapení nad jezíky a peřejkami. Trochu se jí zajídají.

Lov lodě a ždímání propriet.

Bílina je krystalická radost.

Restujeme kdesi u Rtyně nad Bílinou, další zastávka je u Královského pramene pod Stadicemi. Potkáváme další posádku na pálavě, která jede Bílinu natěžko až z Mostu. Míří do Ústí, případně až do Děčína. Od Stadic je Bílina svižná. Laškovné esíčko u dálničního mostu mijíme bez ztráty kytičky. Sandále nám trochu rozhodí provalený jez v Trmicích, který dáváme s otočkou na šutru.

Tenhle tvoreček do bytečku vyděsil vedoucí zelené lodě.

Buničina si vychutnává svačinku Křivinku.

Tomáš Groh a Pavča Koukolíčková při restu.

V Trmicích za zámkem nejedeme rovně s přenáškou jezu, ale švihneme to doleva kanálem. Dá se i při 111 cm na vodočtu. Volej mezi ústeckými hobby a hypermarkety zpestřovali ledňáččci a hlodavec a la nutrie (že by bobr?). A pak, že je Ústí šedivé, ošklivé město, jak svého času krákal jeden trouba od sodomitů. Závěrečná peřejka kolem chemičky byla špičková a peřejnatost jí vydržela až do ústí Bíliny do Labe.

Traverz Labe v Ústí pod Benešovým mostem.

Pavči nohy, Mariánský most a Mariánská skála v Ústí nad Labem.

Ve Vraku na Střekově pak polknem zaslouženého zrzka. Bohouš Roháček si vyzvedává lodě přímo u hospody, takže logistika klapla perfektně. Žena po dosažení domova v 18.00 padá na sofa a až do rána (s krátkou půlnoční přestávkou) spí jak zabitá.

Selfportrait na Labi.

The end na Schreckensteinu.

Běla, jak říkají místňáci řece, je prostě prima dobrodružství za humny. A s broháčkovským supportem se dá zorganizovat jak po másle.

Související články: Bílina - peřejnatá ozdoba Středohoří

Text: Papouš
Foto: účastníci zájezdu