Hostivařská skalka a Darwinova cena

Tahle skála skoro ani nestojí za zmínku, ale já si tu málem vysloužil nominaci na Darwinovu cenu. Odstraněním sama sebe hloupým způsobem jsem ke zlepšení lidského genofondu naštěstí (nebo naneštěstí) nepřispěl. Řeč je o Hostivařské skalce v Praze.  

Stojí kus nad potokem Botičem u Hostivařské přehrady a kus od ulice Sáňkařská (dříve Togliattiho), kde jsem vyrůstal. Na skalce nad Botičem jsem páchal v roce 1990 první lezecké pokusy. V červnu téhož roku jsem sesmolil i lezeckého průvodce.

Tou dobou jsem v HO Vodní stavby potkal Petra Podroužka, bytem kdesi u Stránčic. Podroužek měl sedák ušitý z hasičských hadic, jeden mi dokonce věnoval. Hadice se pro mě staly synonymem významné úspory při obstarávání matroše.

Na Hostivařské skalce je vpravo nad cestou Klasika výrazný jehlanovitý hrot. Kulaté smyce se při jištění o jeho hrany nehorázně odíraly, chtělo to plochou smyčku. Při návštěvě panelákové sušárny jsem našel smotek hasičské hadice. Srdce zaplesalo: bude jištění na hrot!

Hostivařská křemencová skalka. Od hrotu zakrytého větví jsem si střihnul groundera na záda.

Foto: Marek Drápal

Potíž byla v tom, že nalezený smotek nebyl z uměliny, ale z juty.. Odsednutí smyčka vydržela, ale odskok už ne. Ve vinohradské nemocnici mi pak našli kompresivní zlomeninu prvního bederního obratle. Ten den si pamatuju přesně - bylo to 18. srpna 1990. Na Strahově tehdy hráli Stouni a až na Vinohradech z toho drnčela okna. Hasičské výzbroji se od té doby při lezení vyhýbám, frakturám bohužel nikoli.

Podlaha tu není nejměkčí, i nějakej ten šutr-páteřák by se našel.

Foto: Marek Drápal

Další články o Hostivařské skalce najdete na stránkách Marka Drápala a na Horydoly.

P.S. První verze této historky vyšla kdysi (cca 1995) v Montaně.

Text: Papouš