Oderwitzer Spitzberg - lehké lezení za čárou

Oderwitzer Spitzberg jsem měl v merku už od vydání kvalitního horoinfa. Ovšem až letos se ho podařilo zaimplementovat do logistického plánu: pitka s bivakem u Čibiho v New Bohru ►lezba na Oderwitzer Spitzberg ► litinová rozhledna v Löbau ► bruslung na Nise a Lužických jezerech. Plán jsme splnili na 140% s několika významými bonusy.

Oderwitzer Spitzberg - sektor Kinderklettergarten.

Samý lehký.

Buničina nastupuje do skal - křesílko, žabky, vopalovák a cajky.

Skály leží, co by kamenem dohodil, za českou hranicí u Šluknovského výběžku. Třeba z Varnsdorfu je to sem necelých 13 km. Materiál Špičáku je nám, Středohorcům, dobře znám. Je z něj jinej Špičák, Tašov, Budov, Bořeň a další klettergarteny ve Středohoří. Jde o zněleček par excellence. Naklopenost výtečná, kvantum lehkých cest pro Suda i Buničinu, parkoviště 50 metrů, nálevna 50 metrů. Fakt slast pro softmůvry, jak píše bratr-Švéd Syllozpytec.

Nějaká dvojka v Kinderklettergartenu.

Na vršku Oderwitzer Spitzbergu Buničina okupuje tzv. nagelovský sloup - triangulační bod z roku 1864, kterému se tak říká podle předního saského zeměměřiče 19. století Augusta Nagela. Jeden takový jsme už potkali loni na Grosser Zschirnsteinu.

Buničina levituje ve čtyřce, Sud jistí z lavičky.

Na Spitzbergu jsou dvě parkoviště. Jedno dole u lesa, odkud se chodí do vyšších a těžších stěn Südpfeiler, Ostpfeiler, Mittelwand a Nordpfeiler. Na druhé se dostanete, když pokračujete po prudké asfaltce až k hospodě na vrcholu kopce. Tam je sektor Kinderklettergarten, do kterého jsme zamířili i my.

Fräulein Libune Schwarz, Bundesrepublik Deutschland.

Padesátimetrová stěna Ostpfeileru.

Maník leze trojhvězdovou Niederschdurfer Kante 5+, dole pod ním přístřešek pro případ deště.

Kinderklettergarten zabírá jeden z vrcholových kuželů Spitzbergu. Cesty vedou podle mocných znělcových sloupců, které tvoří kouty a žebra. Když se to vezme zprava doleva, nenarazí člověk na těžší cestu než 4 UIAA (nepočítám ty dvě šestkový blbosti přímo nad rybníčkem) a nemůže si vybrat špatně. Až 14metrové cesty jsou pro začátečníky perfektní. Je tu dost prostoru na procvičení techniky - rozpor, tření apod.

Pohled do Mittelwandu.

Ha, Libune ist da! Plotna pod štandem v Ostpfeiler 4.

Pohled do 2. délky, těžký to nebude.

Po třech kusech v Dětském lezeckém parku jsme proslanili Ostpfeiler a chtěli si vylézt něco delšího. Podle průvody tu cesty mají i přes 50 metrů. Zatímco cesty v horním sektoru byly picobello sauber, spodní sektory jsou notně mechózní.

Libune přilezla ke křížku a štanduje. Je trochu nervös.

Štand je ófšem kvalytný, kein důfod být unglücklig jak šafářův Hoferei.

Dober, kurva!

Katarze na vrcholu. "Křivinko, uvědomuješ si, že to dělám jen z lásky k Tobě?"

Katarze u piva.

V Ostpfeileru jsme chtěli pokosit dvouhvězdovou Ostwand 3, ale cesta byla porostlá mechem k zblití a runoutovitost značná. Nakonec to pořešila vedlejší a o poznání čistší dvouhvězda Ostpfeiler 4. Nad křížem v půlce stěny jsem radši zaštandoval, abych Buňku viděl a slyšel. Oblíbená outdoorová postavička si v cestě prožila katarzi. 

Na vršek Spitzbergu vede i ferrata (lano vlevo).

Odbočku na Spitzberg jsme napoprvé netrefili, zato jsme narazili na bobovou dráhu a dali si jeden downhíllek.

Pak už jen pivo v boudě na vršku, obhlídka větrného mlýna v Kottmarsdorfu (bonus), litinová rozhledna v Löbau a strastiplné hledání fleku na spaní u přehrady Quitsdorf (jako bonus zde byla kratší bruslotrasa). Na Špičus se ale vrátíme, líbilo se.       

Info

     

Průvodec na Felsenwelt

Reporty na HI, HO Stand-art I a HO Stand-art II
Popis oblasti na HI

Text: Papouš
Foto: Buňka + Papouš