Via ferraty v Žitavských horách

Na ferraty na saské straně Lužických hor nás přeneseně přivezla Pepinova C8. Naše kroky totiž v pátek 10. srpna 2012 mířily na klettersteigy v oblasti Steinernes Meer. Jenže u Rathova Buštěhradu to v C8 škytlo naposled a do Ústí jela odtahovkou. Co s načatým víkendem a zapůjčenými ferratovými sety?

Buničina nastupuje na Alpiner Grat. Na tachometru 20, ve vočích smrt.

Jiřka vzlíná.

Volba byla jasná - než bude ferrata na Pastýřské stěně v Děčíně, jsou nejbližší zajištěné cesty v Sasku. A v Zittauer Gebirge, jak Němci říkají své části Lužických hor, jsou hned dva povedené kousky. U Oybina je Alpiner Grat a u Jonsdorfu je Nonnensteig.     

Hřeben je opravdu hřeben, smrti v očích již ubylo.

Jiřka ve vrcholovém výšvihu.

Pro přístup na Alpiner Grat jsme zvolili radu jednoho z Hlínů na HD: "Lepší parkování je v Kammlochu. To jest projet Oybinem, prďákem kolem Rosensteinů až skorem na vrchol a těsně před vrcholem doprava na parkoviště. Výhody jsou dvě - parkoviště je legálně neplacené a přístup ke spodku feráty je pak víceméně po vrstevnici (malinký kousek po silnici zpět a doprava)." 

Alpiner Grat - Buničina a rovinka, v pozadí Křivinka.

Team PWN ve vrcholovém výšvihu.

Alpský hřeben má necelých 100 metrů, převýšení 64 metrů a obtížnost C/D. Nejhorší jsou první dva metry, zbytek je celkem choďák. Z vršku je výhled na celou oybinskou kotlinu a Hvozd. Nahoře je člověk za chvilku, takže je potřeba se jet dorazit na Nonnensteig na Nonnenfelsen v Jonsdorfu. Před druhou ferratou jsme si ještě odskočili do tamějšího Motýlího domu. 

Kolmý nástup na Nonnesteigu.

Pěkné místečko.

Nonnensteig má pěkný kolmý nástup, pak člověk přeběhne visutý most, obtočí se kolem vrcholového masivu, hrábne si v zajímavém převísku (klíčové místo C/D), vyleze na vršek, komínkem dolů a ocitne se na rozcestí, Obě větve vedou k hospodě Nonnenfelsen. Pravá kopíruje hřeben, levá přechází po tibetském mostě "skalní uličku" Schwarzer Gang. 

Křivinko, cos to na mě nastražil?! To nedám, houpe se to.

Jiřka pózuje ve vrcholových partiích Nonnensteigu.

Černá chodba vznikla v třetihorách, kdy si čedičová láva prorazila cestu trhlinami v pískovci. V průběhu let ale čedič zvětral. Zbyla po něm chodba ve skále se ztvrdlými, místy do sklovata vyhlazenými pískovcovými stěnami. Ve Schwarzer Gangu vede i několik pěkných lezeckých cest.      

Tibetský most nad Černou chodbou je prima legrácka na konci Nonnensteigu. Děvčata si tu prožila emoci.

Buničina podporovaná předjezdcem.

Tibetský most byl vítanou atrakcí na závěr. Hlavně holky si ho docela užily - viz movie. Hospoda vklíněná mezi skály je romantisch, Bockwurst a Bier bodly. Nonnensteig má 350 metrů a převýšení 60 metrů.

Lana k tibetskému mostu usnoval tenhle panáček.

Barokní kostelík pod oybinskými skalami má parádní stupňovitý vnitřek. Stavitelé se něchtěli kutat se skálou, na které stojí, tak zachovali její sklon.

Pod skalami jsme si ještě ochladili nohy v bazénku a zablbli si na kinderbagříku u rybníčku za kioskem Schwentner's Eisgarten. Zas jeden splněný sen (teda s tim bagříkem, ale ferraty jako taky dobrý). 

Zobrazit místo Via ferraty v Žitavských horách na větší mapě

Text: Papouš
Foto: účastníci zájezdu