Zkamenělé moře, tři sudičky a tři vršky

Výlet ke Zkamenělému moři z pera specialisty na Severní vápencové Alpy - strýce Pepina - se nakonec odehrál bez něj. První výpravu do Alp ukončila pro celou grupu porucha turba na Pepinově C8 před Prahou, shodou okolností u odbočky na Buštěhrad. Druhou výpravu zhatil ujkovi P. sraz spolužaček ze základky. K neuvěření, Mže? 

Kitzsteinhorn s kaprunským ledovcem. Sudem zaměněn za Grossvenediger.

Bivak v Bachwinklu.

Krucifix a lavička zarostlá do stromů.

Vyhlídka směrem k Zell am See.

Sudičky cestou k Peter Weichenthaler Hütte.

Zbytek tlupy - tři sudičky Liběna, Pavěna a Droběna (dotyčná se posléze přiklonila k verzi Ruměna - kvůli afinitě k tuzemáku a nepodobnosti s nedrobnou filmovou Droběnou) a Sud - ale nechtěl zahodit šanci na reparát výletu kvůli klubajícím se zoubkům a koulím z matiky a prásknul do koní. A dobře udělal.

Liběna v Gott sei Dank Kurve aneb Díky-bohu zatáčce.

Díky bohu, protože za zatáčkou je chata s pivem.

Peter Weichenthaler Hütte (1.752 m).

Grossvenediger (3.662 m) je 4. nejvyšší hora Rakouska.

Buničina s novým ferrata postrojkem.

V pátek 7. 9. 2012 přesun do Saalfelden am Steinernen Meer. V lesíku v místní část Bachwinkl na parkoviště dospat cestu a ráno vzhůru na Peter Weichenthaler Hütte (1.752 m). Na nebi ažur, cestou mocné výhledy, záměna Grossvenedigeru za Kitzsteinhorn nad Kaprunem a vzpomínky na běžko- a chlupolyžbu v oblasti Zell am See. Na chatě obligátní pivo.

Liběna v traverzu Wastlpromenade.

Sudičky na konci traverzu.

Jagadiener-Wandl je stěnka se třemi žebříčky.

Vrchol Persailhornu (2.347 m) a Sud, Liběna, Ruměna a Pavěna.

Nad chatou směr první ze tří vršků hřebenovky Persailhorn (2.347 m). Ujko P. nám ještě do itineráříku namontoval Wildental-Klettersteig za B/C. Hodilo se, protože bylo potřeba testnout nové ferratové sety. Klettersteig vede nejprve po travnatém žebírku, pak následuje mocný traverz Wastlpromenade s jedním exponovaným, ale lehkým místem, na něj navazuje hřebínek až ke stěnce Jagadiener-Wandl se třemi žebříčky, průlez komínem a už jste skoro na vršku.

Další dva kopce v sérii - Mitterhorn a Breithorn.

Zkamenělé moře. Bílá skvrna je chata Riemannhaus.

Breithorn z Mitterhornu.

Těleso na Mitterhornu.

Hřebínek-žiletka mezi Mitterhornem a Breithornem.

Fretky Pavěna s Ruměnou nám utekly a počkaly na vršku, který nezdobí tradiční kovový kříž, ale dřevěná socha Panny Marie. Následoval nekonečný hřeben s kličkováním mezi šutry na Mitterhorn (2.491 m), o kterém jsem si myslel, že se z něj jde už dolů k chatě. Z vršku je bombastický výhled na planinu Zkamenělého moře. Neuvěřitelná a tajemná pustina.

Liběna na Breithornu.

Riemannhaus z Breithornu.

Pohled zpět - z Breithornu na Mitterhorn.

Rudý vápno.

A tudy mizí voda.

Z Mitterhornu se k chatě samozřejmě ještě nešlo, ale následoval hřebínek jak žiletka směrem k nejvyššímu kopci túry - Breithornu (2.504 m). Po všech třech Hornech jsem si připadal jako Custer u LBH.

A tudy taky.

Škrapy.

Riemannhaus.

Droběna a spací prostor.

A to je důsledek odtékání vody ze Zkamenělého moře do podzemí - vodu na chatě získávají ze sněhu a z deště.

Sestup k chatě Riemannhaus jsem si ale užil náramně. Prohlížel jsem si propasti, kterými z planiny Zkamenělého moře odtéká voda, pozoroval načervenalé horniny, kochal se škrapy. V zaplněné chatě jsem pak po pár zrzcích vytuhnul.

Výhled nedělní sestupovou šartou od Riemannhausu.

Horská žena Liběna.

Cesta od Riemannhausu padá svižně dolů.

Ovce z viněty whisky Black & White. 

Fretky na svačince.

Výhled na Chiemsee.

V neděle už nebyla vůle na experimenty, tak jsme jen spadli šartou přímo pod chatou, vytraverzovali lesními pěšinami zpátky do k autu a Abfahrt. Víkend jak vobrázek.

Text: Papouš
Foto: účastníci zájezdu