V neckách napříč Lipnem se Švédkou v čele

O výletu na jihočeské moře pod vedením seakajakářky Markéty Švédky jsme s Buničinou uvažovali už loni, ale termínově to neklaplo. Letos už Lipno bylo nutnost, protože při vplutí z řeky Słupii do moře byla Buničina vyděšená z rozlehlého prostoru kolem sebe. A protože se chce stát seakajakářkou, rozhodla se na agorafobii zapracovat.

U garáží v Kovářově byl start.

Buničina nasedá za asistence Markéty Švédky. Přihlíží Martin.

Rudý ďábel Saša a Eva.

Nero z Nera.

Buničina potkává jachtu.

Východiskem lipenských rozplaveb byl Kovářov, kde Markét garážuje své Necky Elaho. Cestou tam jsme ještě nabrali Sašu z Nera v Nera, Evu z Kunratic na Opatově, 3 seakajaky v Ká-servisu v ČB a jeden v Inge-Touru v Novém Spolí. Pak zajímavé zjištění, že po 22 hodině nedostanete v místních knajpách nažrat (panáček si s sebou nekoupil nic k snědku), a to ani tlačenku. Pivo naštěstí měli. Rum pod hvězdami na březích jezera taky nebyl nejhorší.

Buničina potkává Adalberta Stiftera.

Motorový člun táhne jachty na start.

Pohodka.

Podívej, Křivinko, jaký mám varhánky.

Frymburk s kostelem a pizzerií.

V sobotu 3. 8. 2013 ráno jsme vyjeli po proudu do Frymburku. Pádlování na velké ploše s lodí, co jede furt rovně (zatáčka se prej dělá takhle: The Bow Draw), je pecka. Zavřít voči, jen tak máčet pádlo a meditovat. Interesante. Slunce pálilo, takže občas zastávka na koupel, projíždějící parník Adalbert Stifter dělal prima vlnky. Ve Frymburku tradiční švédská pizzerie Nautilus a konečně něco k snědku a k pití.

Koláč se zelenými spínači.

Dům ve tvaru T na protějším břehu.

Bunivíla.

A ještě jednou bez těch pánů v popředí.

Pohodka II.

Po o jsem se vydal na druhý břeh, kde je Frýdava, omrknout prudkou architekturu - dům ve tvaru T. Co to je zač, jsem ale nevygooglil. Pak ještě výpad směr Lipenská víla. Od sochy jsem zahlédl pláž v Přední Výtoni a vzpomněl si na zimní turnus na Lipně. Cestou zpátky jsme to vzali při pravém břehu a ubytovali se na romantické plážce naproti Kovářovu.

Švédka je na lodi jak na koni a jak ryba ve vodě.

Přívoz z Frýdavy do Fymburka se jmenuje jako zaniklé ústecké kino - Hraničář.

Cvičený racek Ilja zapózuje za rybičku na bójce.

Vodní mužíci.

Kemp.

Ještě večer jsem zkoušel pod dozorem Švédky eskymovat, ale nepodařilo se. Pak pokusy o nástup do lodi po vykrysení - samostatně, ve dvou lodích a za pomoci pucánku (paddle float). Pucánek je fakt parádička, zvládne to i Těleso. A to kroucení trupem a přehmatávání, aby loď držela balanc! Samé ladné pohyby. Supr zábava je i pumpování pumpičkou, která jednoho zbaví nadbytečné vody v kokpitu lodi. 

V neděli ráno potrénovali Saša a Eva krysení a další techniky. U Buničiny se bohužel rozvinula aquafobie a do nácviku záchran se jí nechtělo. Pak túrka proti proudu na ostrov Tajvan. Buničina už byla tuhá ("Unavená, unavená," jak říká), tak nám Švédka půjčila házečku a jel jsem s Buničinou v závěsu. Na ostrově se Buňka najedla, schrupla si a nazpátek už svištěla po hladině jak šíp. 

Ranní koupel v Lipně.

Plážka.

A jde se na výcvik.

Hero instaluje GoPro Hero.

Chybka byla i v lodi. V Ká-servisu nám půjčili parník Necky Looksha a dámský kajak Necky Eliza. Jenže Eliza z Rivombrosy je fakt lodička pro holčičky a ne pro dospělou ženu, jakou Buničina je. Cestou z Tajvanu jsem v kinderlodi jel a bylo to peklo. Ale užitečná zkušenost - až si jednou budu pořizovat kajak (a to jednou nastane), tak si určitě nepořídím loď, v níž nejdou za jízdy pokrčit kolena a má tak idiotský sezení.

Normálně to votočíš, pak vypadneš z lodi a vyplaveš. - A co když nevyplavu? - Ale vyplaveš.

Pucánek.

Unavená, unavená.

Ostrov Tajvan.

Pak už jen pivo v Dolní Vltavici, zahnout doleva, přejet vodní pláň a jsme v Kovářově. Mám toho po cca 34 km/víkend jak Honza buchet. Ale všechno dobrý - počasí, plenér, krů i instruktorka.     

Text: Papouš
Foto: účastníci zájezdu