Ploučnice 2014 - šutrovačka nad meandry a deštíček

Stejně jako v loni i letos jsme se sestřičkou Šiškou Péťou vyrazily na tradiční Velikonoční Ploučnici pořádanou ústeckými horolezci tradičně mimo Velikonoce. Tentokrát v termínu 22. - 23. 3. 2014 – 18. ročník. Když jsme minulý rok tuto plavbu s Peťulí absolvovali, zkušenost s počasím byla krásná i drsná. Letos tomu bylo také tak.

Show u Průrvy: zleva Žohis, Kouko, Perry, Šiška1, Medvěd a Šiška2.

Jarní Průrva.

Pro připomenutí: loni v sobotu mrzlo a poletovaly vločky, což vydrželo do nedělního rána, kdy se ještě před vyplutím počasí obrátilo v neuvěřitelný slunečný den, a tím začalo roku 2013 jaro. Ani tento rok jsme rosničkám příliš nevěřili a vše dopadlo tak, jak mělo. Jak se říká: co nemáš nepotřebuješ, ale když něco zapomeneš, pořádně si to odneseš – v tomto případě šlo o pláštěnku.

Mars najíždí do lačných úst Průrvy.

Pohoda pod Průrvou.

Loni jsme sjížděli s Ploučnicí i Panenský potok, letos byl začátek v Novinách pod Ralskem těsně před pověstnou Průrvou. Ta, kdysi zvaná též Pekelný jícen, Hromová rána či Čertova byla podzemním náhonem bývalého hamru - kovářské dílny vybavené stroji poháněnými vodním kolem. Průrvu tvoří 2 tunely - první je dlouhý asi 13 m, následuje asi 5 m dlouhá otevřená rokle a poté pokračuje druhý tunel dlouhý asi 41 m, ze kterého padá voda z asi půlmetrového stupně do malého jezírka. Šířka tunelů je 3 m a výška 5 m. 

Ovárek pod jedním stupňů nad Mimoní.

Anča se Šámotem tamtéž.

Na břehu jsme promluvili k vodáckému Bohu pro zdar plavby a chopili se pádel. Po zdařilém splutí Průrvy a vylití prvních litrů vody z lodi jsme za nedostatečného stavu vody brousili dobrý půlkilometr spodky lodí o dno. Kladla jsem si otázku, jak daleko bychom museli lodě táhnout zpět k autům, kdybychom to vzdali. 

Ale naštěstí nic netrvá věčně, lodě vydržely, koryto řeky se prohloubilo, slunce se na nás smálo a chvilkami jsme uvažovali, že se budeme slunit. Jakoby přišlo jaro, s jehož příchodem někteří z nás dostávají odvahu, a jezy - i když neúspěšně - sjíždějí téměř profesionálně bokem.

Medvěd po koupeli nad Mimoní.

Medvěd si obléká tekutý svetr, přihlíží Perry.

Po koupeli jsme partu dohnali až kousek za soutokem s Panenským potokem v Mimoni, kde byla první pauza na souši. Bylo třeba protáhnout nohy a záda, což snad já jediná nemusela, neb můj zadák Perry po mně příliš práce při plavbě nechtěl. Medvěd si dokonce vylovil z vody svou ctitelku a moc jim to spolu slušelo.

Medvěd našel ve vodách Ploučnice Moranu.

Pohoda pokračovala do čtvrté odpolední, kdy jsme se blížili k cíli - k oblíbenému převisu Na Borečku uprostřed lesů. Pak se zatáhlo, zvedl se vítr, zahřmělo a lehký deštík jako by pobízel k rychlejšímu pádlování. Všichni se stihli vylodit, přetáhnout loďáky pod převis a přišel opravdový déšť za doprovodu krásného hřmění. Bouřka udělala čáru za krásně prožitým slunným dnem, který pokračoval opékáním buřtů, zpěvy při kytarách a hlaholením šestnácti lidiček. 

...pak byl uložen do spacáku, ze kterého částečně vylezl, připlazil se k ohni a zas usnul...

Abych nezapomněla -  pod převisem nás čekala Ranpova manželka MiRanda s jejich třemi dětmi, doprovázená guvernantkou Radůzou. Kvůli věku nejmladšího Přemy si ale ženy i děti před setměním udělaly zhruba 20min procházku k autu a odjely domu. Někteří z nás toho večera byli více výřeční, někteří nepoužitelní a já osobně dost unavena, takže už kolem jedenácté jsem se ponořila do říše snů.

Ondra s Honzou vplouvají do Mimoně.

Rest v Mimoni.

Ráno se žádný zázrak s počasím nekonal, stále pršelo, ale nikoho to nevyvedlo z míry. Jen z mimoňské půjčovny lodí Meandry volali, jestli jsme si všimli, že prší, a jestli pro nás nemá někam přijet. Což nepřipadalo v úvahu, protože nebyl nikdo, kdo by se na vodu netěšil. Po snídani, sbalení a úklidu okolí jsme kolem desáté odráželi od břehů, ale neustálý déšť nám brzy vzal vítr z plachet. 

Šišky se na háčku nehorázně flákaly, všechno voddřeli chlapi na zádi. Zde je pádlujícím otrokem Perry.

Ploučnice z Průrvy do meandrů letos byla nehorázná šutrovačka.

Plavba byla monotónní i přes spousty překážek – padlé stromy, které se daly někdy tak tak podplout, někdy přelézt a přetáhnout loď, zatáčka střídající zatáčku, úseky s křovinami, které co chvíli vodáka připravily o kapuci, či jej učesaly a v jednom případě zranily v obličeji. 

Kouko měla taky lehy.

Sourozenci Hečkovi - vlevo Júlia, vpravo Peter.

Nevím, jak nasákla těla vodou ostatním a jak přicházející chlad brali, ale můj zadák Perry mě jistě i trochu ze zoufalství neustále rozesmíval hláškami typu: Jestli nás někdo sleduje ze břehu, musí si myslet, že jsme přiletěli z Tokia a toužíme po adrenalinu, protože jinak v tomto počasí dobrovolně vyplují jen blázni. Nebo že se mohl nechat doma zavřít do mrazáku a co chvíli se nechat seřezat koštětem (narážel na vrbičky, kterými jsme proplouvali), nechat posypat popelem nebo si nechat spálit botu atd. Takže o legraci nouze nebyla, ale pravdou je, že nedělní úsek i s přestávkou u ohníčku u tzv. Myslivecké chaty byl tak akorát.

Hrálo se taky - zleva Sud, MarS (kejtra), Ranpa (ukulele) a Sup, když byl ještě naživu a než spálil triko, co má na sobě.

...Anča, Perry (kejtra), Ondra a Ranpa (foukačka).

V cíli u Brennského mlýna jsme si sjeli závěrečný jez a uvítali vše teplé na oblečení i vypití.

Tyto dva dny na vodě bych shrnula slovy: bylo nám zase dobře a nevšedně. Mohli jsme sedět celý víkend v teple u TV, ale zvolili jsme přírodu a dobrodružství s přáteli, jež se jako spousta zažitých i zatím čekajících příběhů vryje nezapomenutelně do našich pamětí a dál bude psát epizody našich životů. Je jen na nás jak zajímavou a napínavou knihu si sepíšeme.

Krásný jaro a pak lezeckou sezonu přeje

Deivi (Šiška)

Text: Deivi Šiška (Šišovská)
Foto: Šišky a spol. + Ondřej Palata

Info

Sobota 22. března 2014

(kilometráž dle půjčovny Meandry)

PRŮRVA (Noviny pod Ralskem) - SOUTOK MIMOŇ
délka úseku: 7 km
přibližná doba plutí: 2 hodiny plavby

SOUTOK MIMOŇ - BOREČEK MOST
délka úseku: 7 km
přibližná doba plutí: 2 až 2,5 hodiny plavby

Neděle 23. března 2014

BOREČEK - BRENNSKÝ MLÝN
délka úseku: 15 km
přibližná doba plutí: 5 - 6 hodin plavby

Stav vody

vodočet Česká Lípa 22. 3. 2014 - 22 cm
vodočet Česká Lípa 6. 4. 2013 - 24 cm
vodočet Česká Lípa 31. 3. 2012 - 30 cm
vodočet Česká Lípa 26. 3. 2011 - 29 cm

Účast 2014

Davídek Jan (Medvěd), Groh Tomáš, Hečková Petra, Klapetková Anna, Koukolíčková Pavla, Křivinka Filip, Palata Ondřej, Randák Pavel (Ranpa), Skřivánek Petr (Perry), Suchý Ctirad, Šauli Jan (Sup), Šišovská Petra (Deivi), Šišovská Zuzana (Šiška), Švec Martin (MarS), Zubatý Jan, Žoha Jakub


Podle posádek: Jakub Žoha na háčku s Pájou Koukolíčkovou, Tomáš Groh s Annou Klapetkovou, Ondra Palata s Honzou Zubatým (podotýkám Honza byl prvně na vodě), Ctirad Suchý s Peťulou Hečkovou, Medvěd (Honza Davídek) s Šiškou Péťou, Perry s Deivi (Zuzana Šišovská) a osamoceni na lodi pluli Martín Švec, Ranpa – Pavel Randák, Sup – Jan Šauli a na kajaku Papouš – Filip Křivinka

Minulé Ploučnice

2013 - text
2012 - text
2011 - text
2010 - text, 2010 - video
2009 - text

Odjinud: Ploučnice na raftu - srpen 2010