Loď po provensálsku – soutěskou Verdonu + lov myši

Tento článek nemohu začít jinak než líčením našeho loveckého úspěchu. Na víkend 27. – 28. září 2008 jsme si naplánovali výjezd s naším obytným vozidlem s tím, že v něm přespíme, abychom nemuseli jezdit každý večer domů.

Ranní probuzení po přespání někde nad Quinsonem.

Ranní probuzení po přespání někde nad Quinsonem.

Před spaním jsme zjistili zajímavou věc. V autě tady před domem jsme nechali jako jediné jídlo energetické tyčinky, které byly do posledního drobečku snědeny. Obaly byly rozkousané jako od myši.

Že by nová image Enervitu?

No, přišlo nám to zvláštní, jak se nám myš mohla dostat do auta, ale když jsme našli myší hovínka, bylo to jasné. Zkontrolovali jsme ještě spacáky a ostatní věci, jestli je taky neochutnala, a šli jsme spát. V půl jedné nás ale probudilo divné šustění. Přesně jako kdyby myš šmejdila v autě a hledala, co by snědla. Tak jsme jídlo zavřeli do ledničky a nechali venku jen sušenky, které už si nakousala.

Neúspěšný plán – myš, která vleze na sušenky položené na schodu u otevřených dveří, trefíme, nebo alespoň postrašíme hozenou botou, aby vyskočila ven. Jenže powerbary způsobily, že vždy hned zmizla v autě a hlavně nám začlo být při otevřených dveřích zima :).

Za chvíli zase šustění. Myška se ani nebála a klidně na sebe při pojídání našich sušenek nechala posvítit baterkou. To už jsme se rozhodli, že to tak nenecháme a začali jsme spřádat plány, jak jí chytíme. Nejprve jsme mysleli, že když necháme otevřené dveře a sušenky dáme ven, že třeba vyskočí. No nevyskočila…

Nechala na sebe svítit, fotit a sežrala nám balíček sušenek naší obíbené značky Bienvu.

Pak nás napadlo, že použijeme odpadkový koš, který máme ve voze. Nití jsme přivázali pootevřené víko k oknu nahoře, kde spíme. Do koše jsme dali sušenky a čekali jsme. Nejprve nic, tak jsme si i do půl čtvrté zdřímli. Potom myš začala zase rejdit a šup za sušenkami do koše. Monika přestřihla nit a myš byla v koši. S jásotem jsme vyběhli ven a myš jsme vypustili do nedalekého křoví a zahnali. Potom jsme potěšeni, jak jsme se jí zbavili, šli spát.

Úspěšný pokus – myš v koši. Při druhém chycení do koše jí zůstal trčet ven ocas.. ale aspoň jsme věděli že je uvnitř ;)

Myši se asi ale v autě líbilo a do hodiny se vrátila a zase nás začala budit. Nastražili jsme past znovu a čekali jsme. Myš opět přišla ke koši, ale dovnitř se jí už moc nechtělo. Monika byla ale trpělivější. Myš nakonec do koše znovu vlezla a byla znovu chycena. Tentokráte jsme již koš zalepili a nechali do rána venku. Ráno jsme myš vypustili a rychle ujeli, aby se nám zase nevrátila do auta. Teď tedy bydlí někde u Quinsonu. Snad se jí tam dobře daříJ.

Nevím, jestli to bylo těmi powerbary, co nám sežrala, ale byla to zatraceně rychlá myš. O to víc si ceníme toho, že se nám ji podařilo chytit hned dvakrát :))))

Na kanoi po Verdonu

A teď tedy k těm lodičkám. Ráno bylo hezky, a tak jsme natěšeni vyrazili k jezeru u Quinsonu. Naplánovali jsme si, že si za 25 € půjčíme na celý den lodičku a proplujeme skrz soutěsku Verdonu až do města Esparron de Verdon, které se nachází na začátku jezera Lac D´Esparron, podél kterého jsme již jeli na kole.

Jezero u Quinsonu, po obou stranách půjčovny nejrůznějších loděk.

Soutěska měří 9 km a dle slov majitele půjčovny loděk je to až do Esparronu cca 2,5 hodiny klidným tempem. Na začátku nám dal vybrat ještě mezi kajakem a kanoí. Nejprve jsme zvolili kajak, ale nebyl to nejlepší nápad. Tak jsme se po 200 m vrátili a přesedli do kanoe. Majitel půjčovny nás pobaveně sledoval a asi si říkal, jestli se vůbec vrátíme. Nebylo se však čeho bát. Měli jsme plovací vesty a vodotěsný barel na věci.

Výjezd z jezera do Bassis Canyon du Verdon. Pod most jsme se už v kanoi trefili ;)

Barel a vesty naštěstí nebyly nutné. Voda měla podle Martina 10 stupňů,…

…podle Moniky 5.

Cesta nejprve ubíhala a kochali jsme se pohledy na okolní soutěsku. Soutěska se klikatí, zužuje, rozšiřuje. Skály okolo jsou tu vyšší a tu nižší a spadají až do vody.

No comment :)

Voda ta je krásně zelená a hlavně neuvěřitelně čistá a stojatá (pro vodáky totální olej).

Ta barvička…

Ovšem v této poloze bychom se moc daleko nedostali :)

Zajímavé je sledovat cestu, která byla v minulosti vybudována ve skále, ale v současnosti je po 2 km neprůchozí a dále potom některé úseky vedou pod vodou. Z toho jsme usoudili, že v minulosti se asi zvednula hladina jezera a cesta se na mnoha místech zaplavila.

Bohužel cestu zatím znovu nezprovoznili. Doopravdy škoda, vypadala moc zajímavě.

Starý Verdonský umělý kanál. Také vytesaný do skály.

Asi po hodině plavby jsme trochu začali litovat, že jsme si nepůjčili loďku s elektrickým motorem, které nás neustále předjížděly. Jenže v rámci šetření (elektrická stála na 4 hodiny 60 €) a v rámci posílení svalů jsme dále "uháněli" v naší kanoi. Cestu tam nám ještě zpestřoval protivítr, který na rychlosti nepřidal.

Konec soutěsky, začátek Lac d´Esparron.

Kanoe má však i výhody. Například se dá zastavit skoro kde vás napadne a dá se prozkoumávat břeh, pokud to strmost dovolí.

Jedna z mnoha přírodních i umělých jeskyní podél Verdonu. V této by se dalo i bivakovat.

Prapra obydlí vysoko nad řekou.

Tak jsme se dále posouvali směr Esparron a asi za 3 hodiny jsme tam dorazili. V Esparronu jsme okoukli jezero chvíli poseděli a vyrazili na cestu zpět.

Konečně Esparron na dohled.

Naše kotviště.

Ta sice ubíhala rychleji, ale ruce a záda nezvyklé na pádlovací pohyb nás bolely, a tak jsme uháněli, co nám síly stačily, abychom už byli zpět. Celkově i se zastávkami jsme to stihli za 7 hodin a upádlovali jsme cca 20 km. Vrátili jsme se tak zničení, že už jsme ani nešli do prehistorického muzea v Quinsonu, které určitě také stojí za návštěvu.

Konečně zpět do jezera u Quinsonu. Můstek na začatku (pro nás konci) soutěsky.

Text a foto: Plši