Tento článek nemohu začít jinak než líčením našeho loveckého úspěchu. Na víkend 27. – 28. září 2008 jsme si naplánovali výjezd s naším obytným vozidlem s tím, že v něm přespíme, abychom nemuseli jezdit každý večer domů.
 |
| Ranní probuzení po přespání někde nad Quinsonem. |
 |
| Ranní probuzení po přespání někde nad Quinsonem. |
Před spaním jsme zjistili zajímavou věc. V autě tady před domem jsme nechali jako jediné jídlo energetické tyčinky, které byly do posledního drobečku snědeny. Obaly byly rozkousané jako od myši.
 |
| Že by nová image Enervitu? |
No, přišlo nám to zvláštní, jak se nám myš mohla dostat do auta, ale když jsme našli myší hovínka, bylo to jasné. Zkontrolovali jsme ještě spacáky a ostatní věci, jestli je taky neochutnala, a šli jsme spát. V půl jedné nás ale probudilo divné šustění. Přesně jako kdyby myš šmejdila v autě a hledala, co by snědla. Tak jsme jídlo zavřeli do ledničky a nechali venku jen sušenky, které už si nakousala.
 |
| Neúspěšný plán – myš, která vleze na sušenky položené na schodu u otevřených dveří, trefíme, nebo alespoň postrašíme hozenou botou, aby vyskočila ven. Jenže powerbary způsobily, že vždy hned zmizla v autě a hlavně nám začlo být při otevřených dveřích zima :). |
Za chvíli zase šustění. Myška se ani nebála a klidně na sebe při pojídání našich sušenek nechala posvítit baterkou. To už jsme se rozhodli, že to tak nenecháme a začali jsme spřádat plány, jak jí chytíme. Nejprve jsme mysleli, že když necháme otevřené dveře a sušenky dáme ven, že třeba vyskočí. No nevyskočila…
 |
| Nechala na sebe svítit, fotit a sežrala nám balíček sušenek naší obíbené značky Bienvu. |
Pak nás napadlo, že použijeme odpadkový koš, který máme ve voze. Nití jsme přivázali pootevřené víko k oknu nahoře, kde spíme. Do koše jsme dali sušenky a čekali jsme. Nejprve nic, tak jsme si i do půl čtvrté zdřímli. Potom myš začala zase rejdit a šup za sušenkami do koše. Monika přestřihla nit a myš byla v koši. S jásotem jsme vyběhli ven a myš jsme vypustili do nedalekého křoví a zahnali. Potom jsme potěšeni, jak jsme se jí zbavili, šli spát.
 |
| Úspěšný pokus – myš v koši. Při druhém chycení do koše jí zůstal trčet ven ocas.. ale aspoň jsme věděli že je uvnitř ;) |
Myši se asi ale v autě líbilo a do hodiny se vrátila a zase nás začala budit. Nastražili jsme past znovu a čekali jsme. Myš opět přišla ke koši, ale dovnitř se jí už moc nechtělo. Monika byla ale trpělivější. Myš nakonec do koše znovu vlezla a byla znovu chycena. Tentokráte jsme již koš zalepili a nechali do rána venku. Ráno jsme myš vypustili a rychle ujeli, aby se nám zase nevrátila do auta. Teď tedy bydlí někde u
Quinsonu. Snad se jí tam dobře daříJ.
Nevím, jestli to bylo těmi powerbary, co nám sežrala, ale byla to zatraceně rychlá myš. O to víc si ceníme toho, že se nám ji podařilo chytit hned dvakrát :))))
Na kanoi po Verdonu
A teď tedy k těm lodičkám. Ráno bylo hezky, a tak jsme natěšeni vyrazili k jezeru u Quinsonu. Naplánovali jsme si, že si za 25 € půjčíme na celý den lodičku a proplujeme skrz soutěsku Verdonu až do města Esparron de Verdon, které se nachází na začátku jezera Lac D´Esparron, podél kterého jsme již jeli na kole.
 |
| Jezero u Quinsonu, po obou stranách půjčovny nejrůznějších loděk. |
Soutěska měří 9 km a dle slov majitele půjčovny loděk je to až do
Esparronu cca 2,5 hodiny klidným tempem. Na začátku nám dal vybrat ještě mezi kajakem a kanoí. Nejprve jsme zvolili kajak, ale nebyl to nejlepší nápad. Tak jsme se po 200 m vrátili a přesedli do kanoe. Majitel půjčovny nás pobaveně sledoval a asi si říkal, jestli se vůbec vrátíme. Nebylo se však čeho bát. Měli jsme plovací vesty a vodotěsný barel na věci.
 |
| No comment :) |
Voda ta je krásně zelená a hlavně neuvěřitelně čistá a stojatá (pro vodáky totální olej).
 |
| Ta barvička… |
 |
| Ovšem v této poloze bychom se moc daleko nedostali :) |
Zajímavé je sledovat cestu, která byla v minulosti vybudována ve skále, ale v současnosti je po 2 km neprůchozí a dále potom některé úseky vedou pod vodou. Z toho jsme usoudili, že v minulosti se asi zvednula hladina jezera a cesta se na mnoha místech zaplavila.
 |
| Bohužel cestu zatím znovu nezprovoznili. Doopravdy škoda, vypadala moc zajímavě. |
 |
| Starý Verdonský umělý kanál. Také vytesaný do skály. |
Asi po hodině plavby jsme trochu začali litovat, že jsme si nepůjčili loďku s elektrickým motorem, které nás neustále předjížděly. Jenže v rámci šetření (elektrická stála na 4 hodiny 60 €) a v rámci posílení svalů jsme dále "uháněli" v naší kanoi. Cestu tam nám ještě zpestřoval protivítr, který na rychlosti nepřidal.
 |
| Konec soutěsky, začátek Lac d´Esparron. |
Kanoe má však i výhody. Například se dá zastavit skoro kde vás napadne a dá se prozkoumávat břeh, pokud to strmost dovolí.
 |
| Jedna z mnoha přírodních i umělých jeskyní podél Verdonu. V této by se dalo i bivakovat. |
 |
| Prapra obydlí vysoko nad řekou. |
Tak jsme se dále posouvali směr
Esparron a asi za 3 hodiny jsme tam dorazili. V
Esparronu jsme okoukli jezero chvíli poseděli a vyrazili na cestu zpět.
 |
| Konečně Esparron na dohled. |
 |
| Naše kotviště. |
Ta sice ubíhala rychleji, ale ruce a záda nezvyklé na pádlovací pohyb nás bolely, a tak jsme uháněli, co nám síly stačily, abychom už byli zpět. Celkově i se zastávkami jsme to stihli za 7 hodin a upádlovali jsme cca 20 km. Vrátili jsme se tak zničení, že už jsme ani nešli do prehistorického muzea v
Quinsonu, které určitě také stojí za návštěvu.
 |
| Konečně zpět do jezera u Quinsonu. Můstek na začatku (pro nás konci) soutěsky. |
Text a foto: Plši
Žádné komentáře:
Okomentovat