Val Chiavenna - žula u Bergellu + PRŮVODCE

K lezení v údolí Val Chiavenna jsme se v roce 2008 dostali náhodou. Oblast na italsko-švýcarských hranicích je totiž trochu opomíjená - z jedné strany je obklopena krásným horským lezením v Bergellu a z druhé strany rozsáhlou sportovní oblastí v okolí jezera Lago di Como.

Za lezením až do Aše III. - Steinicht

Už samotný název oblasti Steinicht - foneticky znějící jako "štajn – nicht" - je zajímavá hříčka, neboť v překladu se dá vyložit jako "žádný kámen", což je však v příkrém rozporu s tím, co vlastně samotný název popisuje. Jedná se totiž o poslední z trojlístku významných skalních oblastí Ašska, o které se chci zmínit.

Arco 2009 - trek u Monte Bondone

Pochválen buď strýc Pepin za výborný tip! Krajinově nádherná, exponovaná túra v oblasti Monte Bondone s nádechem historie v podobě opevnění z první světové války uzavřela naše působení v říjnovém Arcu 2009.

Arco 2009 - softmoverské plotny Baone

Plotny Baone v italském Arcu jsou úžasný terén pro aspirantky lezení, polotučné veterány, psy-lišoidy, děti a další havěť. O stometrové položené dvojkotrojky jsme zakopli, když jsme hledali skály, kde by se Buňka rozlezla a zůstala celá a kde by se Křivka ze záhlaví těchto stránek trochu klimbérsky nažrala. Nakonec si zalezl i pes.

Arco 2009 - brusle u Gardy a ferrata Guevara

So this is happy hour

Two drinks for the price of one
People laughin' and havin' fun
What a great place to be

Teskného hlasu Teda Hawkinse opěvujícího dva drinky za cenu jednoho při Happy Hour jsem se na konci října 2008 v Arcu nemohl nabažit. Má tehdy rozervaná duše našla v songách černého barda dokonalou útěchu. Ale přehnal jsem to.

Ellmauer Halt - výlet na střechu Kaiseru + bavorské Versailles: zámek Herrenchiemsee

Jeden ze zářijových víkendů 2009 mělo svítit slunce, tak jsme se připojili k horskému vůdci Pepinovi a jeho sestře Janě a podnikli "lehký" trek v rakouském Wilder Kaiseru. Cesta stříbrným šípem (s vychytaným otevíráním kufru) na parkoviště u Wochenbrunner Alm na jižní straně hor proběhla díky koníkům pod haubnou a částečnému komatu luxusně rychle. 

Za lezením až do Aše II. - Rudolfstein

Bavorská žula není jenom Steinwald, který jistě mnohý návštěvník Jury cestou na vápencové útesy atakoval. Poněkud stranou trasy frankenjurské magistrály se nachází další z hodnotných žulových skalních oblastí nesoucí jméno Rudolfstein.

Lyže a brusle u Lužických jezer

Loňský srpen a začátek září byl ve znamení pravidelného čtvrtečního bruslení v nočních Drážďanech. Poslední srpnový víkend se mezi bruslosessions v saské metropoli podařilo vetknout i jednu víkendovou "roládu" ve Flaemingu. A když už teda brusle v ehemalige DDR, tak se ke slovu musela dostat i Lužická jezera na pomezí Saska a Braniborska. Lužická jezera = obří jámy po uhlí, které jsou zatápěny vodou a kolem kterých se dá kroužit na bruslích.

Noční brusle v Drážďanech 2009

Hlavním městem severních Čech se už dávno staly Drážďany. Jezdí se sem za nákupy (místní Ikea je blíž než pražská a často je i levnější) a za památkami, létá se odtud na dovolenou. Po dálnici D8 je to sem z Ústí nad Labem chvilka.

"Muzeum" skalního haraburdí

Můj vztah k železu ve skalách je veskrze kladný. Zformovaly jej hlavně fraktury mých i cizích kostí a francouzský styl jištění. Líbí se mi linky stříbrných borháků a bytelné štandíky s nerez karabinami, nepohrdnu ani kroužkem na písku. Pár "cvoků" jsem do skal i zapustil.

Bílina - peřejnatá ozdoba Středohoří

Výlet na řeku Bílinu byl po všech stránkách sympaťák. Úvodní domluva s kolegou Hipíkem byla rychlá, zajištění proviantu hladké, termín sobota 11. července 2009 padnul jak ulitý, na vodočtu v Trmicích stálo pěkných 120 cm a menší rozcvička před týdenní horskou dovolenou ve Švýcarsku taky bodla. Kromě toho jsem měl Bílinu již dlouho na trip listu. 

Sokoliki - výprava na polskou žulu

Akcičky se severní, tj. litoměřickou větví Horce bývají vydařené. Ve zdejších lezcích se mísí srdečnost a pohostinnost zemědělného lidu rovinatého Polabí s odvahou a tužbami horalů z úrodných svahů Českého středohoří. Prostě - kdo navrtal Kreutzberk, musí bejt prima chlapík.

Stolové hory v Polsku a knedlo-zelo-řízek

O existenci Hejšoviny, pískovcové stolové hory v Polsku, jsem se poprvé dozvěděl na počátku devadesátek od své tehdejší známosti Kákinky. Kákinka je dcerou adršpašského lezce Jiřího Nejezchleby (samostatná kapitola v knize Bohumila Sýkory Pískaři), který to měl z Ádru na Hejšovinu kousek. Známost skončila na hnojišti dějin, odhodlání prozkoumat polské písky zůstalo.

Čtyři pětky v Ádr-spárách

Trýznivější způsob oslavy čtyř pětek bych si asi těžko vybral. Ale Leninovo nadšení pro lezení spár je nakažlivé, takže na prodloužený víkend Den-nezávislosti-Cyril-Metoděj-Hus 2009 svištíme do Ádru. Minule - v srpnu 2002 jsem měl z Cesty námořní pěchoty stigmata - to nešlo, teď to určitě bude lepší. Nebylo.

Ecrins - dobytí ráje powered by Metaxa

Oslavy upálení Mr. Jana Husa ve všední den si letos vyžádaly čtyřdenní pracovní volno. Předpověď naprd, variant hodně. Dolomity, Bergell, Wallis, Bernské Alpy. Útočné družstvo: Metrouš, Šampón, Modelína a neoficiální Kápo Stano. Sraz v pátek 3. července večer v Práglu u Modelíny. Aktuální předpověď pro Alpy rozhoduje za nás. Dauphineské alpy - Národní park Ecrins.

Voda ve Frankenjuře aneb Léčba wiesenterie

Hned, jak jsem tu říčku při minulém lezeckém výletu do Frankenjury spatřil, dostal jsem z ní wiesenterii. Je to infekční nemoc, ale od podobně znějící dysenterie - úplavice - si naštěstí vypůjčila jen slovní základ - plav. Wiesenterie je chorobné nutkání plavit se po bavorské říčce Wiesent. Její přenašeči se ovšem velmi rychle stávají pro své okolí nesnesitelnými. Škoda - možná to původně nemysleli úplně zle...

Lezení v okolí Trondheimu

Tohle povídání rozhodně nebude o nějaké světové oblasti. Význam má spíš pro ty, kteří zavítají do norské oblasti Sør-Trøndelag a lezení jim bude chybět natolik, že se rozhodnou zkusit zdejší skalky. Jako mně. V Trondheimu jsem studoval v zimním semestru 2008. Lezení rozhodně nebylo jedinou náplní mého volného času, takže jsem se dostal jen do tří oblastí v okolí města.

In-line ve Frankenjuře: Bernheck - Mosenberg

Na víkendové lezení v bavorské Frankenjuře jsem si zkusmo přibalil i brusle. V neděli ráno jsem u altánu v Berhecku poblíž Plechu (na mapě bod A) vstal na půl osmou a vydal se po silničce směrem na Mosenberg (bod B). Výsledek předčil očekávání: ranní vyjížďka se náramně vyvedla.

Krušnými horami okolo Oseka

Pokus o návštěvu cisterciáckého kláštera v Oseku na Teplicku skončil v neděli 17. května 2009 bohužel blamáží. Barokní monstrum, k jehož návštěvě jsem se chystal již delší dobu, mělo totiž kvůli koncertu zavřeno. Přesto jsme s Májou neodešli s prázdnou - v infocentru v areálu kláštera jsme dostali pěkně zpracovanou brožurku po zdejší naučné stezce.

Birmingham na otočku za kačku aneb 1. výjezdní zasedání EC

Máš 5 minut na rozhodnutí. Mail s tímhle předmětem mi poslal na začátku března ředitel EC Miki. Měl jsem se vyjádřit, jestli s ním pojedu 22. 4. - 23. 4. 2009 za kačku na otočku do anglického Birminghamu. A protože se ředitelskýmu ani v maličkostech neklade odpor, kývnul jsem. Program vykrystalizoval rychle: návštěva místní stěny, konzumace lokálních piv a návštěva botanické zahrady. A jak řekli, tak udělali.

Za lezením až do Aše - Goethovy skály

Když se řekne křemen, tak si každý představí buď hladký oblázek, nebo naopak ostrý střep. Goethovy skály u Aše, ačkoliv jsou celé z křemene, však nejsou ani jedno ani druhé. Kdybych měl říct, jaké opravdu jsou, řekl bych že chladivé. Tento pocit zcela převládá nad ostatními pocity při lezení na zdejších skalách.

Ploučnice napotřetí. Řeka vede 2:1

S Ploučnicí mám zatím bilanci 2:1 pro řeku. Na troje splutí dvoje koupání. Poprvé jsem se ji pokoušel sjet, když se půlily devadesátky - v jednom z náhonů jsem rozpůlil zapůjčenou Supí vertexku. Druhá várka 22. prosince 2008 se odehrávala na nafukovačce a úsek Noviny pod Ralskem (Průrva Ploučnice) - Boreček pustil bez koupele.

Synek Hynek má první zářez ve skalách

Novorozený klimbér Hynek Hölzl už má cestu. Sedmimetrová položená troječka se dvěma borháky a názvem Synek Hynek vede na věž Šárka. Launch celé oblasti (modří už vědí, ale nechají si pro sebe) se chystá na přelom letošního jara a léta. Každopádně středohorský standard - piercing nahusto, plezírek lezení, mágo v plný palbě, tradiční pojetí platformy Zakuklený ustašovec.

Sellraintal - ledové eldorádo poblíž Innsbrucku

Okolí Sellrainu ve Stubaiských Alpách je apartní kousek Rakouska. Pěkné pisty v Kühtai, možnosti na skialpy a taky ledy. Můj první kontakt s údolím Sellraintal proběhl právě skrz místní ledopády. A hnedle trefa. Letos v zimě jsme si tu ve složení Majkl s Ivuchou, Zelinář a já zalezli naprosto královsky.

Běžky po italsku II. - Passo Lavazè

Zatímco stopy u Lago di Tesero v údolí Val di Fiemme se počátkem letošního března zdály Leninovi příliš civilizované, v sedle Passo Lavazè nad údolím se mu snad aspoň trochu líbilo. "Je to tu jak v Jizerkách, jen tu jsou jiný výhledy," povídá Lenin. Zatímco ze mě lezly superlativy i ušima, Lenin ty krásné lojpy a neskutečná panoramata přirovnával k Jizerkám! Každej jsme holt nějakej.

Běžky po italsku I. - Lago di Tesero

"Dosť bolo bežiek," mrmlal jsem koncem února, zlehka demotivován svým šťavnatým BierBauchem, který nemizí ani po řádce altenbersko-jizerských běžkokúr (detaily v EC Fóru). MarS s Pocahontas ale minulý víkend pořádali výlet do Val di Fiemme na jihu Dolomit. A Val di Fiemme = běžky. To člověk nevokecá.

Monte Formin - halda hnoje s buržujským výhledem

MarSův povoz LaKuna (t.č. již v rukách nového krotitele kunovitých šelem, byl nahrazen Trafikou) začátkem letošního března do svého nitra pobral dva snowboardy, čtvery skialpy a dvoje běžky a čtyři osoby - MarSe, Pocahontas, Lenina a vypravěče.

Krakonošův trek 09 aneb Spal jsem s olympijskou medailistkou

Zimní část orientačního závodu Krakonošův trek jsem absolvoval pouze jednou – v roce 2005, pak jsem se dlouho nemohl na běžky ani podívat. Letos (6.- 8. února 2009) jsem doufal v lepší umístění a vyšlo to. S kolegou Petem jsme skončili druzí v kategorii Muži 50 o pouhé 4 hodiny a 10 minut za vítězem, zatímco třetím v pořadí jsme nadělili ostudnou 1 hodinu 17 minut.

Les Menuires a běžky? Pourquoi pas?

Vyrazíte-li za lyžovačkou do francouzského střediska Les Menuires a kromě sjezdovek se i rádi proběhnete na lyžích, určitě si přibalte i běžky. V údolí Vallée des Belleville, kde Les Menuires leží a které je součástí největší světové lyžařské oblasti Tři údolí, vedou výživné a výborně upravené běžecké stopy.