Krakonošův trek 09 aneb Spal jsem s olympijskou medailistkou

Zimní část orientačního závodu Krakonošův trek jsem absolvoval pouze jednou – v roce 2005, pak jsem se dlouho nemohl na běžky ani podívat. Letos (6.- 8. února 2009) jsem doufal v lepší umístění a vyšlo to. S kolegou Petem jsme skončili druzí v kategorii Muži 50 o pouhé 4 hodiny a 10 minut za vítězem, zatímco třetím v pořadí jsme nadělili ostudnou 1 hodinu 17 minut.

Začátek nevypadal příliš slibně, byl jsem po noclehu na karimatce v tělocvičně značně rozlámaný a plíce též nenabíraly tolik vzduchu, kolik by ho mozek potřeboval. Naštěstí nebylo mého mozku potřeba, zkušený orientační běžec Pete mi pouze udával pokyny stran směru a rychlosti jízdy. Postupně jsme se z posledního místa prokousávali na čelní pozice a v cíli první etapy na Friesovkách jsme byli druzí.

Jelikož označení M50 není úplně přesné (míněno 50 km, což ale znamená součet vzdáleností vzdušnou čarou mezi jednotlivými etapami), netuším, kolik jsme ujeli kilometrů i s batohy, očekával jsem ovšem, že si dám dvě piva, večeři a padnu. V půl dvanácté jsem byl však stále na nohou a čilý, ne a ne se dokopat do postele ještě jakž takž střízlivý, nakonec mne popravdě zahnala na kutě hudební produkce organizátorů.

Sekal (vlevo) a Pete v cíli první etapy na Friesových boudách.

Druhý den zvolil Pete vynikající taktiku – na rozdíl od ostatních jsme se sápali nahoru po sjezdovce s čerstvou vrstvou klistru na lyžích, na kopci jsme sice z důvodů vyššího tření na čerstvém sněhu lehce zpomalili, ale rozhodující náskok na třetí místo jsme již udrželi. Jak velí tradice, i tentokrát jsem měl problémy s hůlkami. Pár tvořily hole Swix a Fischer, sirotci zbylí po lamačských etudách na Jizerských padesátkách (Swix 2005 na 13. km, Fischer 2008 odpoledne před padesátkou). Poutko a hůl se od sebe oddělily a já přísahal, že Swixy už nevezmu do ruky. (Teď už mám nové hole – značky Swix.)

Naštěstí mezi Strážným a Vrchlabím zmizel sníh, čímž se otázka, čím se odrážet, stala nadbytečnou, a my si mohli užít bahenních lázní mezi Lánovem a Vrchlabím. Když jsme doběhli do tělocvičny ve Vrchlabí, byli vítězové již pryč, čili slavnostní vyhlášení se muselo obejít bez nich. Beztak mu nikdo nepřihlížel.

P.S. Na Friesovkách s námi spala na pokoji Blanka Paulů.

Sekal (vpravo) a Pete během závodu.

Text: Sekal
Foto: archiv závodu

Info o Krakonošově treku najdete ZDE.
Další svérázné cestopisy (např. z Kuby, Jemenu, Indie, Estonska či Sýrie) a historky najdete na autorově blogánku Sekal – kreténův deník.