O existenci Hejšoviny, pískovcové stolové hory v Polsku, jsem se poprvé dozvěděl na počátku devadesátek od své tehdejší známosti Kákinky. Kákinka je dcerou adršpašského lezce Jiřího Nejezchleby (samostatná kapitola v knize Bohumila Sýkory Pískaři), který to měl z Ádru na Hejšovinu kousek. Známost skončila na hnojišti dějin, odhodlání prozkoumat polské písky zůstalo.
|
Velká Hejšovina. |
V neděli 5. července 2009 nešlo na Adršpašsku kvůli dešti lézt. I Lenin, který by se radši svíjel v místních spárách, uznal, že výlet je za této situace "vcelku rozumné řešení". Hostitel Hans, Poličan od Metuje, nás nasměroval na znalce místních stezek Červa. Hejšovina byla jasná volba - nedaleký Adršpach, Teplické skály, Ostaš i Broumovské stěny převyšuje se svými 919 metry o hlavu a navíc jsme tu ani já ani Lenin nebyli.
|
Cestou na polské stolové hory jsme potkali kvetoucí lilie. |
|
Hejšovinu poctili návštěvou i velikáni: Goethe (vlevo) a Lenin (vpravo). |
Auto jsme nechali v
Machovské Lhotě u hranic s Polskem. Hned za čárou jsme odbočili na zelenou značku a vystoupali na náhorní plošinu, ze které se otevřel bombastický výhled na
Malou a
Velkou Hejšovinu (původní německý název Heuscheuer = seník, polsky Szczeliniec Wielki a Szczeliniec Maly). Červ se tu vyzná jak stopař Bridger u Little Big Hornu a jeho vychytané zkratky nás brzy dovedly do turistického východiska na Hejšovinu - do vesnice
Karlów.
|
Malá Hejšovina. Sem turisté nesmí. |
|
Vyhlídka na skalní útvar Káčata na vrcholu velké Hejšoviny. |
Z průchodu
Karlówem jsem byl mírně rozpačitý. Když už si obec zamořili stánky s cetkami, mohli v nich prodávat aspoň místní
Stocknagel. Ptal jsem se na něj u tří suvenýristů a nic. Začal jsem opět rozvíjet svou pošetilou teorii, že rozšíření Stocknagelů definuje středoevropský prostor a že země, kde
štítky na hole nemají (např. Francie a nyní i Polsko), jsou bezpochyby barbarské. Cesta ale začala zanedlouho stoupat, a tak frflání vystřídalo funění.
|
Vyhlídka z vyhlídky na vyhlídku. Bílý flek na skále v popředí je u kruhu. Těch je tu na první pohled docela dost. |
První dojem z Hejšoviny byl: je to místní
Děčínský Sněžník! Ta analogie snad moc nekulhá. Obě hory jsou stolové, Hejšovina výrazně vyčuhuje nad okolí stejně jako Schneeberg nad Děčínem a pískovec je tu tvrdší než v níž položených oblastech (srovnej: Hejšovina X solivý Adršpach, Sněžník X měkčí Tisá). Hned jsem se tu cítil jako doma.
|
Rokle Peklo. |
Co je ale úplná nezřízenost, která na Sněžníku chybí, je
Peklo - propast jak prase. Okraje Hejšoviny pozvolna padají do údolí a mezi hlavním vrcholem a bokem hory vznikla gigantická šluchta. Fakt krása. Lenin našel na jejích stěnách i několik spár, které by podle něj "pustily".
Z Hejšoviny se vracíme do Karlówa a po vrstevnicové lesní silnici a zelené značce se doplazíme do Bludných skal na další stolovou horu Bor. Zdejší skalní bludiště - labyrint mezi nohama skalních hřibů - je taky bomba. Po bloudění mezi "houbami" se ještě zajdeme kouknout na bouldry na české straně kopce a metelíme do Machovské Lhoty k autu.
|
Útvar Kuří noha v Bludných skalách. |
|
Lenin mezi skalními hřiby v labyrintu Bludných skal. |
|
Návštěva Bludných skal přinesla i překvapivý poznatek, že i polský Krakonoš Liczyrzepa, podobně jako německý Krakonoš Rübenzahl, počítá řepu (zahlen, liczyć = počítat; Rübe, rzepa = řepa). |
Sekalovo upřesnění k Licyzrzepovi - 16. 3. 2011
Tak podle mého pšonského kamaráda, s nímž jsme náhodou včera zavedli řeč na Krakonoše (při pití Krakonoše), není počítač řepy, ale ředkve, protože rzepa je prý v polštině ředkev, zatímco řepa se řekne burak. Krakonoše ani Liczyrzepu nebo Rzepylicze neznal, ale ihned k tomu našel polské stránky. Liczyrzepa je pro ně obecně duch hor, vnímaný spíše negativně, jedna z legend praví, že unesl nějakou princeznu, ta se v zajetí nudila, tak přišla s absurdním požadavkem, aby ji Liczyrzepa zabavil tím, že bude počítat ředkve. Zatímco vylízaný Liczyrzepa počítal ředkve, princezna pláchla.
Výlet jsme završili v Červem opěvovaném hostinci
U Lidmanů v
Machovské Lhotě. V menu mě zarazila úchylárna, o které jsem slýchal, že je výhradně výsadou obyvatel bývalé NDR - řízek s houskovým knedlíkem a zelím (pravda, dederón by si na to nacákal asi ještě tatarku, kečup a hořčici).
|
Pavlišovák - vypadá nezvykle, chutná dobře. |
Ale nezalekl jsem se a onu specialitu -
Pavlišovský řízek - si dal. Schnitzel byl šťavnatý, kombinace s knedlo-zelem nebyla vůbec špatná, vše za milých 74 Kč. "Pavlišováku" předcházela další místní specialita - kyselo. Z nápojového lístku jsme pak zvolili náchodské pivo Primátor. Dokonalé naplnění hesla Mysli globálně, pojídej a popíjej lokálně.
|
Hostinec U Lidmanů v Machovské Lhotě. |
Užitečné odkazy
Datum: 16.03.2011
OdpovědětVymazatTitulek: Liczyrzepa počítá ředkev, ne řepu
Tak podle mého pšonského kamaráda, s nímž jsme náhodou včera zavedli řeč na Krakonoše (při pití Krakonoše), není počítač řepy, ale ředkve, protože rzepa je prý v polštině ředkev, zatímco řepa se řekne burak. Krakonoše ani Liczyrzepu nebo Rzepylicze neznal, ale ihned k tomu našel polské stránky. Liczyrzepa je pro ně obecně duch hor, vnímaný spíše negativně, jedna z legend praví, že unesl nějakou princeznu, ta se v zajetí nudila, tak přišla s absurdním požadavkem, aby ji Liczyrzepa zabavil tím, že bude počítat ředkve. Zatímco vylízaný Liczyrzepa počítal ředkve, princezna pláchla.
Datum: 21.07.2009
OdpovědětVymazatTitulek: Á
Tos objevil Ameriku, že Francouzi a Poláci jsou barbaři! Nicméně mne to nalákalo, asi tam též vyrazím k těmto stolům. Koukám, že Pšoni si z toho udělali NP. Primátor jen schvaluji.
Datum: 21.07.2009
VymazatTitulek: Re: Á
Čéče, U Lidmanů jsem konzumoval Primáta nealkáče, páč jsem seděl za kniplem, a ten je spíš takovej průměrnej.
Ale alkáče jsem měl v hostinci Vražedné pobřeží na polickym fotbalovym hřišti a tam mě oslovila zejména jedenáctka. Ač jsem toho večera zapřáhnul do kočáru šestipstruží, druhej den na pohodu :-)
Datum: 21.07.2009
VymazatTitulek: Re: Re: Á
Tak nealko sem nepleť. Já měl na mysli Premium 12°, Weizen a Exklusiv 16°, ještě jsem schopen se bavit o polotmavé 13°
Datum: 20.07.2009
OdpovědětVymazatTitulek: Štítky na hole
Díky Papouši za tento odkaz, mě trotla nikdy nenapadlo něco takového hledat na internetu, zato mám 5 pobitých holí! Sbírám jen ražené a se skřípajícími zuby lité.
Datum: 20.07.2009
VymazatTitulek: Re: Štítky na hole
Takovej fajnšmekr nejsem, beru, co je :-) Já to shromažďuju spíš jako připomínku míst, kde jsem zevloval.
BTW. jsem objevil další "nekulturní" lokalitu - údolí Albigna v Bergellu ve Švajcu. Pani na chatě vůbec neměla šajna, co to je štoknágl. No neni divu, je tam dost znát blízkost Itálie. V Jižních Tyrolích to ještě jde, ale čím víc Taliansko, tím míň Štítek na hůl. Bohužel - tuto lokalitu hážu do jednoho pytle s východním blokem :-(
Datum: 20.07.2009
OdpovědětVymazatTitulek: Kákinka jí zdravě
Kákinka se vždycky stravovala zdravě a dneska má i obchůdek se zdravou výživou Devětsil na Masarykově ulici 5 v Železném Brodě, po-pá 9-17, so 9-12.
Datum: 20.07.2009
OdpovědětVymazatTitulek: mužný vous
Pěkné počtení, jako vždy... :-) Mmj. Jeník radikalizuje a nechává si narůst bradku? Začíná se Iljiči nápadně podobat...a nechci hádat kdo za to může. :-)
Datum: 20.07.2009
VymazatTitulek: Re: mužný vous
Jj, sluší mu to.
Řekl bych, že při focení moc plýtváte bleskem
OdpovědětVymazatDíky za upozornění, budu se snažit to zlepšit.
Vymazat