Ploučnice napotřetí. Řeka vede 2:1

S Ploučnicí mám zatím bilanci 2:1 pro řeku. Na troje splutí dvoje koupání. Poprvé jsem se ji pokoušel sjet, když se půlily devadesátky - v jednom z náhonů jsem rozpůlil zapůjčenou Supí vertexku. Druhá várka 22. prosince 2008 se odehrávala na nafukovačce a úsek Noviny pod Ralskem (Průrva Ploučnice) - Boreček pustil bez koupele.

Baba Jaga už dávno nelétá v kovovém hmoždíři, ale v modernějším z plastu. (Pěchování spacáků do sudu, do kterého, jak se později ukázalo, trochu teče.)

Průrva Ploučnice z ptačí perspektivy.

Foto: Petr Randák

Třetí trip vyšel na 4. a 5. dubna 2009. Pořádal jej osvědčený teamleader Ranpa, s kterým jsem absolvoval i loňskou podzimní Ohři. Vertexka Májiných rodičů, Mája v seznamovací fázi, lamač lodí a nevyzpytatelný pes-lišoid - zajímavá sestavka.

Mája v průrvě Ploučnice.

Randáci v Průrvě Ploučnice - tatík Petr leze z díry, synek Ranpa na něj dohlíží.

Průrvu sjela zkušená vodačka Mája sólo (ve dvou je to podle Ranpy poukázka na cvaknutí). Následující 10km úsek do Mimoně ovšem nepřinesl kromě nuceného vystupování Máji z lodi a neohlášeného vystupování psa z lodi žádné vzruchy. Slunce svítilo, kvetly narcisy, tekl rum a na Ralsko je pořád pěkný výhled.

Stupně před Mimoní - příležitost se trochu osvěžit. Ranpí švagr Kája na háčku, Ranpa na kormidle.

Foto: Petr Randák

Ranpa a jeho legendární modrá kejtra v Mimoni. Nástroj ladí k triku, pádlu, džínám i lodi. Jinak ne.

Foto: Petr Randák

Šakal je zvláštní kapitola. Na lodi se mu vůbec nelíbí a při sebemenším zdivočení vody bez výstrahy vystupuje. Původně jel na háčku, ucpán háčkovýma nohama v kryté části přídě. Stejně ale nečekán-nevyzván vyskakoval do vody, prchal na břeh, kde dělal Zagorku, a nechtěl zpátky na palubu. Nakonec to pořešilo místo mezi kormidelníkem a bagáží, kde byl šakal namotán do tureckého polosedu zadákova. Ale ani to nezabránilo úlisné šelmě, aby se několikrát vysmekla a aby kvůli ní byla celá posádka od bahna.

Pes-lišoid u Májiných nohou vyhlíží, kudy by vzal roha.

Foto: Petr Randák

Lámaní psa do lodi - právě předvádí svou osvědčenou šprajcovní techniku. 

Foto: Petr Randák

Boj se zarostlými meandry pod Mimoní dopadl toho dne, až na pár škrábanců, na jedničku a seznamovací fázi nikterak nenarušil. Ovšem 15 km - plných přenášení, podplouvání a přelézání kmenů a vyhýbání se větvím - do tábořiště pod převis poblíž Hradčan (kousek za mostem u Borečku) nám dalo zabrat. Každopádně po odpočinku došlo i na fotbálek (postranní čáru tvořil smrdutý močál) a na slavnou výhru Ranpy s Kájou nad VultureBoys s tím, že Supí team byl jednoznačně fotbalovější. A taky došlo na polní nálevnu ve 2 km vzdálených Hradčanech. Pěkné.

Bivak pod převisem u Hradčan...

...a večerní romča u táboráku.

Foto: Petr Randák

Neděle s plánovanými 23 km začala krásnými meandry, kdy to řeka švihá od lesa k lesu, a než loď přejede louku, kterou Ploučka protéká, tak se vodák motá jak nudle v bandě. Pak se objevilo westernové městečko a kolem něj byly na řece slalomové branky. Brali jsme je po vodě i proti vodě a celkem si to užívali. Ani utopená čepice nezamrzela.

Cestovní sada nerez prcků od maďarských družstevníků. Rum z nich chutnal výtečně. Ostatně, i bez nich nebyl špatný.

Foto: Petr Randák

Sup neustále zlepšuje techniky, jak za co nejkratší dobu dostat do útrob co nejvíc lihu. Tohle je hmat pětiprsťák.

Foto: Petr Randák

Idylka ale vzápětí skončila, protože mangrove z vrbiček docela zhoustly. Ty jsou zpestřením i prokletím Ploučnice. Protahování lodě a posádky skrz ně je zábavné jen v prvních chvílích, později člověk sprostě nadává, aby nakonec jen rezignovaně funěl a chroptěl pod smrští fackujících větví a modlil se, aby vyváznul bez cvaknutí. Klíčové je odhadnout správně rychlost a držet balanc lodi. Viz též Psychologie plavby na Ploučnici.

Vědecká skupina KachnoSup nalezla ve vrbičkových mangrovech (např. v levé části snímku) v zákrutech Ploučnice kosterní pozůstatky pravěkého lovce pstruhů - meandrtálce.

Laškovná zatáčka - kdo ji nevybere, skončí ve stromech. Očekávání škodolibých spluvších byla značná, leč všichni účastníci zájezdu bez ztráty kytičky. 

Foto: Petr Randák

S Májou jsme do jednoho z tunelů z větví najeli zřejmě příliš rychle, pak jsme asi uhýbali klacku na stejnou stranu a hned jsme se koupali. Vymotat kanoi plnou vody ze změti větví a bahna je docela mejdan. Jako bonus jedna zkušenost za čtyři litry: mikroténový sáček a ledvinka foťák před namočením neuchrání :-( A to nepočítám utopený mobil, který jsem dostal od Supa.

Polní hostinec v Hradčanech. Už chtěli zavřít, ale rozmysleli se .... a udělali dobře.

Pan hostinský a paní hostinská - jejich Rohozec chutnal náramně.

Při třech pokusech o splutí Ploučnice jsem na vrbičky a jejich přerostlé kamarády napříč řečištěm zaznamenal dva názory s četností tak 50 na 50. "Vrbičky dávají řece nezaměnitelný ráz, bez motání mezi nimi by to byla nuda" VERSUS "Vyřezat a vyčistit, i tak bude zábavy dost". Osobně bych se přimlouval za mírný management té džungle nějakou pilkou (Mangroves Chainsaw Massacre).

U Brennského Mlýna: vylévání lodi po předchozí koupeli. Posádka je už mírně zbědovaná.

Foto: Petr Randák

KachnoSup v jezíku u Brennského Mlýna.

Foto: Petr Randák

Po koupeli jsme honili zbylé tři lodě až k jezíku u Brennského mlýna. Nebylo čas loď vylít, takže byla vratká a málem jsme se několikrát koupali. U mlýna na nás čekal zbytek výpravy a tepal se naší strhaně zabahněné posádce. Ještě jsme se proklestili další, už menší džunglí do Vlčího dolu, kde jsme výpravu ukončili.

Info o Ploučnici

Kilometráž řeky, doporučenou výbavu a půjčovnu lodí najdete na stránkách Vokotur Stáž pod Ralskem