3. 9. 2008

Přechod Hochkönigu (2.941 m n.m.) se šrouby v zádech

Koncem srpna jsem se chystal na fesťák na Teplic nad Metují, pak jsem plánoval dva týdny relax, abych byl koncem září v plné síle na lezení ve Finale.  Dopadlo to trochu jinak, ale ne ve špatném slova smyslu. V mé oblíbené střekovské krčmě Šatlava mi José nabídl Rakousko – nějakou tu turistiku, feraty a možná i lezení. Volba padla na nejvyšší vrchol Berchtesgadenských Alp – Hochkönig (2.941 m n.m.).



Ve středu 3. září 2008 jsme se v sestavě José, Míša, Vilibald a moje maličkost Johny25 vydali nach Österreich. Cestu jsem nevnímal, protože jsem jako obvykle popíjel víno a spal. Nakonec jsme u městečka St. Johann ulehli k spánku za hromadou dřeva.
Výstup od Erichhütte, José a Míša zatím ještě plni sil.
Druhý den to s počasím vypadalo všelijak, nakonec ale vyčasilo, a tak jsme z parkoviště u sedla Dientner Sattel (1.342 m n.m.) vydali na Hochkönig (2.941 m n.m.). Po 20 minutách jsme minuli chatu Erichhütte (1.545 m n.m.) a začali stoupat pastvinami mezi dobytkem směrem do sedla (2.280 m n.m) pod Hohe Küpfe.
Podhled od sedla pod Hohe Küpfe směrem k Erichhütte.
Cesta ubíhala v docela solidním tempu, a tak jsme ještě stíhali fotit všelijaké kýčovité krajinky. V sedle je poslední možnost volby,  kudy se vydat  k vrcholu. Buď turistická normálka, nebo extrémně náročný klettersteig Königsjodler. Po krátké diskuzi jsme vybrali normálku. Bylo znát, že jsme něco nastoupali, protože v tričkách a kraťasech už byla docela zima.
Po hřebínku vede klettersteig Königsjodler.
Normálka začíná lezeckým sestupem asi za tak za 2, který je ale jištěno ocelovým lanem. Pak se přechází asi 100 metrů suťového pole, kde je taky lano. Dále se cesta ubírá po turistické cestě a po půl hodině jsme dorazili do kotle Birgkar (2.020 m n.m). Většinou se jde, ale občas se objeví i nějaký ten lezecký terén s obtížností okolo 1.
Sestup do kotle Birgkar, zvrchu Vilibald, Johny25 a José.
Po zhruba 3,5 hodinách jsme dorazili do sedla Kummetstein (2.875 m n.m.) a cíl našeho snažení už dostával konkrétní obrysy. S tím přišla i úleva, že možná přežiju. Cesta, která  ze začátku kopíruje hřeben, je poměrně monotonní. Zkrátka kamení a zas kamení a sem tam nějaký ledovec pro zpestření.
Jsme v sedle Kummetstein, náš cíl už je zřetelně vidět (zleva: Vilibald, Míša a odpočívající Johny25).
Vesměs se pořád šlapalo buď nahoru, nebo zas dolu, což nebylo pro má záda zrovna ideální. Snažil jsme se jít tak, abych nezatěžoval operované partie. Konečná pasáž už byla jen stoupání s nějakým tím oddychem při cestě po rovince.
Na vrchol Hochkönigu už zbývá jen kousek, zleva: odpočívající Johny25, Míša, Vilibald a José, v pozadí je ledovec Übergoosene Alm.
Naštěstí má každá cesta svůj cíl, a tak jsme se zapadajícím sluncem v zádech stanuli na vrcholu Hochkönigu (2.941m), kde stojí chata Matrashaus. Ta nám měla podle Josého předpokladů poskytnout útočiště pro nadcházející noc. Když José cestou na vrchol viděl můj nedůvěřivý výraz stran noclehu, pravil: “I kdyby bylo plno, dám jim jasně najevo, že tam prostě přespíme.”
Pohled z vrcholu Hochkönigu na ledovec Übergoosene Alm a celý masiv Hochkönigu.
Spí se na pokojích od 5 do 20 lůžek. My jsme vyfásli ten dvacetilůžák, ale bylo nás na něm jen šest. V chatě je všechno, co potřebujete – sušárna obuvi, kde na sušící tyče zabodnete svoje pohorky, do kterých pak začne foukat teplý vzduch, erární papuče i sprchy. Ty jsou  placené mimo běžnou ubytovací taxu, která činí 15,50 € (10 € s OEAV nebo kartičkou Českého svazu turistů. ČHSka je Vám tady jako všude na …, tak proč jí platit).
Vrchol Hochkönigu, všichni v plné polní přichystáni na sestup (zleva: José, Míša, Vilibald a Johny25)
V jídelně si můžete dát něco k jídlu i pití, ale pozor, ceny tu nejsou zrovna nízké, protože se sem vše vozí vrtulníkem. Pro bližší představu – polévka s klobásou stojí asi 4,00 €, 0,5 l čaje s rumem koštuje 4,50 €, obyčejný čaj je pak za 2,50 € a 1,5 l balené voda stojí 4,00 €.
Johny25 jde po ledovci Übergoosene Alm, v pozadí je Hochkönig s Matrashausem.
Ráno vstáváme už kolem sedmé. Zpátky jdeme stejnou cestou, jako jsme přišli, ale záhy odbočujeme k Teufelslöcher – Čertovým dírám (2.730 m n.m.). U bizarních skalních bran oblékáme úvazky a sestupujeme klettersteigem dolů do údolí. Po ocelovém laně se sestupuje jen 200 metrů, zbytek je velmi vzdušná a náročná turistická cesta s místy nejištěným lezením okolo stupně 1 až 2.
Teufelslöcher, dole sestupují zleva: Johny25, Míša a Vilibald.
Teprve asi po 4 hodinách sestupu jsme u rozcestníku kousek od Pichalmu (1.433 m n.m) a zjišťujeme, že k parkovišti s naším sponzorským vozítkem Lybar je to přes 2,5 hodiny chůze. Cesta už vede po krásném chodníku a tak se dá jít svižnou chůzí. Zhruba po hodince zastavujeme u chaty Mittereggalm (1.466 m n.m), kde si dáváme přestávku na doplnění energie a tekutin, ovšem z vlastních zdrojů.
Vilibald (nahoře) a Míša sestupují nejištěnými lezeckými partiemi, kolem stupně 2.
Zhruba za 1 hodinu pak dorážíme k chatě Erichhütte, kterou jsme včera míjeli při výstupu. Od ní to máme k autu maximálně půlhodinku a tak fotíme v dálce dobře viditelný Grossglockner a okolní krajinky. Po nafocení už následuje jen cesta dolů k autu, kde vaříme něco k snědku a popíjíme vínko, aby se nám dobře usínalo.
Konečně v údolí. Johny25, Míša a Vilibald koukají na stěnu, kterou právě sešli, šipkou jsou označeny Teufelslöcher.

Výstup na Hochkönig (2.941 m n.m.)


Náročnost: střední
Převýšení: 3.958 m (celkové), 1.602 m (Dientner Sattel-Hochkönig)
Doporučené období: červen-září, lepší je ve všední dny, přes víkend se všude pohybují zástupy turistů
Text: Johny25
Foto: archiv Johnyho25
Web: www.johny25.com – zde najdete i dalšího fotky z výše uvedeného tripu a z dalších lezeckých akcí
Článek původně vyšel na EC.

Žádné komentáře:

Okomentovat