Two drinks for the price of one
People laughin' and havin' fun
What a great place to be
People laughin' and havin' fun
What a great place to be
Teskného hlasu Teda Hawkinse opěvujícího dva drinky za cenu jednoho při Happy Hour jsem se na konci října 2008 v Arcu nemohl nabažit. Má tehdy rozervaná duše našla v songách černého barda dokonalou útěchu. Ale přehnal jsem to.
 |
| Lago si Santa Massenza u Sarche s hrádkem na ostrůvku. Výhled k sežrání. |
Kazetu s Hawkinsem jsem chtěl pouštět pořád dokola a nakonec mě s ní osádka vozu - Jetro, Nordlicher a Danča - poslala v prdel temnou... Každopádně kvůli dalším pilířům zájezdu - červenému z Cantiny Toblino v Sarche a parádnímu počasí i lezení - bylo nutno trip do Arca v říjnu 2009 zopáknout. Už bez Hawkinse (malý playlist zcela na konci tohoto textu), nálada byla o poznání veselejší...
 |
| Buňka na nástupu ferraty Che Guevara. |
Čistě lezecký zájezd ale nebyl na pořadu dne. Buňka sice sdílí mé nadšení pro horské sporty, po lezení ale teprve pokukuje. Jasné obrysy dostal program tripu až po poradě s Pepinem, který v Trentinu před časem půl roku studoval - poradil, abychom vyrazili ke Gardě na ferraty.
 |
| Jižní stěna Monte Casale, v pozadí Sarche s masivní budovou vinařství Cantina Toblino a Lago di Santa Massenza. |
Jen ferraty by byla ovšem hubená nabídka, přibrali jsme proto i brusle, pohorky na trek a lezení po lehoučkých plotnách Baone. Posádka se rozdělila na lezeckou část - sommeliér Johny25 a tašovský horal Tomáš Groh - a na nás vícebojaře.
 |
| Jsme správně - jmenuje se to tu po padouchovi, který měl tu kliku, že ho odpráskli zamlada, a tak se měl šanci stát ikonou. |
Po dospávce noční jízdy byl v sobotu odpoledne čas tak max. na kratší výlet. Sommeliér s horalem chtěli lézt v La Gole u Sarche. Ideální pro pokus na ferratě Rino Pisetta, svého času prý nejtěžší v Alpách. Klettersteig má pouhých 200 metrů, je to ale jen lano natažené vedle pětkové oklouzané cesty. Nepustila.
 |
| Jedna z těžších pasáží na Che Guevarovi - problém byl v jednom rajbasovém kroku. |
Místo toho jsme si jeli zabruslit z Arca do Torbole. Příjemná stezka mezi plantážemi kiwi, vinohrady a řekou Sarcou má necelých 5 km a končí na břehu Lago di Garda.
V neděli jsme si ale spravili chuť na ferratě Che Guevara, která vede z Pietramuraty až na vrchol Monte Casale 1.632 m n.m. Impozantní stěna s převýšením skoro 1.400 metrů, obtížnost jen B. Nástup je na severním konci obce a je unappetitlich - zaparkujete mezi továrními halami, propletete se mezi systémem plotů a obtočíte kolem lomu.
 |
| Lom u nástupu ferraty Che Guevara. Cesta k ferratě obchází lom zprava (při pohledu shora) |
 |
| Buňka studuje ferratovou knihu. |
Postupně ale vystoupáte až k prvním lanům a už je veseleji - otevírají se krásné výhledy na údolí, hlavně na Lago si Santa Massenza s hrádkem na ostrůvku. Ferrata kličkuje stěnou, je to spíš choďák a tu a tam nějaký žebřík. Nic radikálního ani revolučního. Spíš by se měla jmenovat Franta Vomáčka než Che Guevara.
 |
| Výhledy z ferraty Che Guevara na Lago di Garda v oparu. |
Po 800 metrech jsme u stěnové knihy, kde končí lana a žebříky. Na vršek Monte Casale je to ale ještě 400 výškových metrů. Čím výš, tím hezčí výhledy na Lago di Garda a kopce nad ním. To hlavní ale teprve přijde - stoupání náhle skončí na travnaté pláni, kde by mohl stát fotbalový stadion a ze které se otevře famózní panorama Dolomiti di Brenta.
 |
| Buňka relaxuje na plochém vrcholu Monte Casale (1.632 m n.m). V pozadí Dolomiti di Brenta. |
 |
| Chata Don Zio pod vrcholem Monte Casale nabídla slušný groček a mírně leklého lahváče z Bavor. |
Čaj se šňapsem (asi grappa) v nedaleké chatě Rifugio Don Zio byl OK, v lahváči s bavorskými modro-bílými kosočtverci plaval ale nějaký sliz. Poseděli jsme jen chvíli, protože slunce už zapadalo a nás čekalo ještě 1.400 výškových metrů lesem zhurta dolů do Sarche. Poslední část sestupu jsme si ale ušetřili, protože nás horoteam vyzvedl na parkovišti kus nad Sarche u silnice na Madonu di Campiglio. Alespoň nám zbyly síly na večerní dýchánek ve vinici...
Info
Ferraty u Lago di Garda - využili jsme pěkných stránek sdružení Voltek (díky za ně, Volteci)
Foto: Buňka a Papouš
18.01.2010 - Johny - Someliér?
OdpovědětVymazatNevím z jakého důvodu si mě označil za someliéra, já pouze poznám dobré a špatné víno, ale abych poznal odrůdu, rok, vinici a nebo kdy se česalo, tak to jde mimo mě
18.01.2010 - Papouš - Re: Someliér?
OdpovědětVymazatPáč jsi vyhlášený jako promotér ochutnávek nedopitých vín z nesčetných kolaudací Tvého apartmá na Kamenném pahrbku. A propo: jedna kolaudace loni koncem roku odpadla kvůli termínové kolizi. Už byl stanoven náhradní termín?
18.01.2010 - Nordlicher - ...
OdpovědětVymazatNa Arco 08 vzpomínám rád... Melodie se mi vybavila hned po přečtení prvního řádku. Každý má někdy naloženo víc než unese... a blues (spolu s případným posláním v prdel temnou /tak zlé to nebylo/) se potom hodí... :-)
18.01.2010 - Papouš - Re: ...
VymazatJj, tehdy to sedlo jak prdel temná na hrnec :-)