Grossvenediger na chlupech via Kürsinger Hütte

Ke skialpové výpravě na čtvrtou nejvyšší horu Rakouska - Grossvenediger (3.662 m) - se sešla vcelku zábavná partička. Z Ústí nad Labem vyrazili hároš MarS, Sup, Sud, Majkl a Zdenda, z Liberce pak Chlup a Bezďa. Sraz byl na dálniční pumpě za Prahou, kde si měl Majkl v rámci optimální vytíženosti aut přesednout k reichenberskejm.

Chlup a Bezďa si chystají ležení na parkáči.

Gruppenfoto ráno na parkovišti - zleva Sup, Sud, MarS, Zdenda, Majkl, Bezďa a Chlup.

Úvodní kroky v 19km údolí.

Prej 5 hodin.

Přes cestu lavinka a na ní Křivinka.

Bezďa tasí modrej pás.

Majkl vyjížděl v pátek 15. 3. 2013 z Ústí už trochu nakřáplej a při pražské rošádě se dožadoval toho, aby byl odvezen na metro, že jako pojede domů. Dostalo se mu brutální skupinové masáže, že je změkčilej hypochondr a že hory to vyléčej. "Kdo si myslí, že by měl Majkl jet, ať si stoupne tady na tu čáru," povídá Chlup. Tak tam chudák Majkl stál sám proti šesti ponoukačům a nakonec jel s náma.

Zoncna rumpluje, skútr prorazil stopu a v ní Sup (vlevo) a Bezďa.

Chyže pod horama.

Sup shazuje vrstvy a rozepíná ventilační zipy. 

Počasí je katalogové.

MarS a jeho plazan.

Furt nahoru a doleva za roh. Neverending.

Grossvenediger jsme chtěli jít ze severu od Kürsinger Hütte (2.558 m n.m.). Jen výstup na chatu obnáší 19km pochod a asi 1.700 m převýšení dolinou. Ráno v údolí za Neukirchen am Grossvenediger Majkl vzdává pochod na chatu a zůstává dole. Cesta na barák má trvat 5 hodin a nakonec se protáhne na 8 (chrti) až 9 (Sud). Mašíruje se údolím, člověk míjí různé chatky a stanici lanovky, pak uvidí v dáli na horizontu nějakou morénu, na tu vyleze, uvidí v dáli další morénu a tak pořád dokola.

Za timhle horizontem už by mohla bejt chata.

Za timhle horizontem už by mohla bejt chata.

Furt nic a furt do kopce.

Výhledy ale dobrý, totok je Grosser Geiger (3.360 m n.m.)

Doufám, že nekecaj.

Nekecali.

Kürsinger Hütte (2.558 m n.m.).

Největší psycho ale znamenal výstup od jezera Sulzsee, do kterého ústí ledovec Obersulzbachkees. Těch horizontů bylo cestou asi 107 a za žádným ta barabizna nebyla. Pyskoval jsem jak dlaždič, ale spíš mě to vyčerpalo, než že by to něco řešilo. Naštěstí bylo pěkně, tak se to dalo vydržet. Fór je v tom, že v létě se chodí na Kürsinger Hütte od stanice lanovky přímo nahoru ferratou, v zimě se to musí celé obejít až na konec údolí a krpálem nahoru. Na chatě mám vymalováno, bolí mě všechno a v noci mě to i budí.    

Ranní Geiger.

Přechod ledovce směr Venediger.

MarS mává horám. Hroty čouhající z jeho ramenou jsou antény ke GPS.

Rudoch.

Počasí zatím vychází.

Přísunem vpřed.

V neděli na devítku odchod směr Grossvenediger. Cesta je celkem jednoduchá - od chaty se sjede na ledovec Obersulzbachkees, po něm se vystoupá až do sedla Venedigerscharte (3.405 m n.m.) mezi Malým a Velkým Benátčanem a odtud doprava po hřebínku na vršek.

Horský služebník Zdenda, o jehož nepostradatelnosti zpívá  Rammstein - Ohne Ždych.

Došlo i na navázání.

Kleinvenediger, vpravo od něj je Venedigerscharte.

Zase Malej, šarta se blíží.

Grossvenediger zpod Venedigerscharte.

Šarta na dohled.

Když dohekám jako poslední z tlupy do šarty, sedí tu Chlup a 2 Němci zabalení do termofólií. Slunce ještě svítí, ale už se honí mraky. Ptají se mě, jestli jako mířím nahoru, já že jasně. Pak se Němců zeptám, jestli by šli nahoru taky, a oni, že by šli, ale tak akorát do údolí. Něco mě osvítilo, že mi tu někdo dává dobrou radu zadarmo a vršek jsem odpískal. A dobře udělal - než jsme se vrátili na chatu, plenér ovládly sračky v podobě mlhy, větru a sněžení.

Cestou do sedla mezi Benátčany.

Bergretter Zdenda doplňuje tekutiny.

Venedigerscharte je ploché sedlo, kde člověk v mlze snadno zabloudí.

Zdenda na vršku Grossvenedigeru.

Bezďa a Sup taky dobyli.

Chlapci, co byli na vršku, si sestup vyladili kufrovací vložkou. Zde svědectví přímých účastníků:

Sup.

"Výstup ze sedla Venedigerscharte, který nám byl předchozí den v teple Kürsinger Hütte popsán partičkou z Brna jako vyledněný hřebínek na haršajzny, probíhal již za změny počasí. Popis seděl, šlo se blbě. Dopolední slunce vystřídala chůze v difúzi - mlha jak mlíko spolu se silným větrem. Závěrečný exponovaný hřebínek šel ještě s mírně staženýma půlkama přejít v mačkách - hrdinové to dali i ve skeletech. Zpáteční sjezd do sedla, které je od vrcholu asi 700 metrů vzduchem, jsme ve skupině Ohne (Zdeněk), Sup a komisař Bezděk již netrefili a vydali se špatným směrem. Orientace na ohromné ploše byla takřka nemožná a v mlze bylo vše překvapivě jinak. Naštěstí nás dojel MarS s GPS a záznamem souřadnic výstupu a zachránil nás. Vzápětí my jeho, poněvadž mu namrzl pás a nelepil.  O jedné lyži hledat směr v nastávající vichřici a sám, těžko domyslet. Pokud by k tomuhle náhodnému setkání nedošlo, asi by někdo, možná my všichni, bojoval o holej. Sjezd ze sedla za neviditelnosti probíhal ve znamení "Jeďte někdo první...", poněvadž cestou dolů nás ještě čekal pás trhlin, do kterých by se schoval i střední vorvaň či větší běluha. Sup je zvyklej jezdit věčně na Altenberg bez zapomenuté čelovky a vidí dobře i v hnoji. Šel na hrot a nějak jsme i se směrováním podle čáry v GPS dojeli na chatu. Strach byl."

MarS.

"Loučím se s Papoušem a Chlupem a pomalu stoupám ze sedla směrem k vrcholu za klukama, kteří mají už slušný náskok. Za chvilku nasazuju haršajzny, svah je dost zledovatělý. Na vrcholovém hřebeni potkávám kluky, jak se vrací z vrcholu. Tam se odsud dojde už bez lyží po místy docela ostrém hřebeni, dlouhém asi 50 metrů. Mraky už dorazily, navíc fouká hodně silný vítr, a tak u kříže rychle čelem vzad a zpátky k lyžím. Kluci akorát startují ke sjezdu. Než sundám pásy, utáhnu boty a vyrazím, mají asi 100 metrů  k dobru. V mlze je ale stále vidím. Mířím za nimi, už se blížím k hraně sedla, odkud se sjíždí na spodní ledovec. A najednou vidím kluky, jak stoupají zpátky. "Co je, kam jdete?" ptám se. "Jdeme špatně," říká Bezďa. "Ne, ne, kolem týhle skály jsme šli nahoru," odvětím. Vytahuju GPS, kam spíš z plezíru nahrávám dnešní trasu. A jo! Jedeme moc na východ a míříme k Neuer Prager Hütte. Hmm, ta mlha dělá svý! Takže pásy nasadit a vzhůru zpět do sedla, naštěstí to není moc daleko. Sakra, padá mi zmrzlý pás, a to tak, že nemůžu vůbec jít. Náhradní nemám, a tak mě zachraňuje Zdenda, který mi půjčuje svý haršajzny, které se přidělávají přímo ke skluznici a drží tak pás u lyže. Vracíme se do sedla a podle GPS už sjíždíme správným směrem. Je taková mlha, že musíme směr sjezdu neustále kontrolovat podle nahrané trasy. Takže docela vtipná souhra okolností: nejet za klukama při sjezdu špatným směrem, nemám Zdendovy haršajzny a kluci jsou bez GPS trasy. Obojí dost prekérka. Nakonec prokličkujeme mezi trhlinami spodního ledovce a bezpečně dorazíme na chalupu."

Sup absolvoval vrcholový hřebínek v mačkách.

MarS přidělává Zdendovy haršajzny Hagan. Vypadá to jak struhadla přidělaná na skluznici. 

Sup v rouše papouščím medituje na pokoji v Kürsinger Hütte.

Pondělní fukárek a chumelenice s Bezďou.

Sněhy padaly vodorovně.

Okna na chatě moc neizolují, do cimry nám napadal sníh.

Humus vygradoval přes noc a následující den, na který připadal sestup. Ráno jsme navlékli všechno, co bylo k mání, vylezli před chalupu a málem nás to vodfouklo do údolí. Takže rychle zpátky do chalupy a že 11 rozhodne. Rozhodla až druhá, což byl podle chataře nejzazší termín pro odchod do údolí. Venku furt fujavec, takže telefon Libuně do Ústí, aby mě a Supa omluvila v kolbence.

Místo sestupu byl relax na chatě s žejdlíkem...

...a dobrotkami. Jen málokdo je dokáže konzumovat tak smyslně jako Chlup.

V úterý ráno rakouská armáda vyházela vchodové dveře do chaty...

...a jelo se konečně zpátky k autu.

Sud se stačil vyválet v prašanu a vytvořil i kráter ve sněhu.

Downhilléři.

Skála ošoupaná ledovcem.

V údolí pod chatou je i pár lezitelně vypadajících ledů. 

Konečná.

Neočekávaný den volna se ale všem - snad až na Majkla v údolí - líbil. Seděli jsme u šenku, objednávali jednu zrzavou šestiveslici (čti šestipivo) za druhou, klábosili a já jsem stačil zkonzumovat i jednu knihu v hárošově čtečce. Akorát už nebyla hotovost, protože každej počítal jen se třemi dny pobytu, ale vod toho je tu Mastercard.

Pro zvětšení klikni na mapu.

Přes noc ještě padalo, takže úterní sjezd do údolí byla kochačka v prašanu.

Text: Papouš, Sup, MarS
Foto: účastníci zájezdu