Papouš: Kaunertal - běžky, sjezdy a óda na Rohlika

Duo Pepin & Rohlik letos využilo nabídky Supího chlebodárce k nákupu permic do Kaunertalu. A protože byli do auta sami, přibalili si tam ještě Buničinu a mě. Permice byla na 2 dny, my jeli na 3 dny, takže vzniknul prostor svézt se ještě v údolí na běžkách.

Buničina stoupá jedním z kopečků 8km lojpy Kaunertal.

Ein bisschen vedro. Pepin se svlíká, Rohlik ho pozoruje.

Přechody přes silnice byly vysypané sněhem.

Pepin stoupá jedním z kopečků 8km lojpy Kaunertal, v pozadí funí Rohlik.

Žlutý sníh se nejí, praví Eskymáci. Tentok je žlutý od saharského písečku.

Loipy začínaly 50 m za penzionem Seerhof (cca 25 €, bez snídaně, ale měli wifi, takže FB available) v místě zvaném Platz. Do stopy jsme se dostali krátce po poledni v pátek 21. 2. 2014, sníh rozbředlý, teplota asi 8 nad nulou. Pro Rohlika to byla premiéra na novejch skejtovejch běžkách. Pepin tak úspěšně završil výchovu další zdatné běžkařky.

Buněčná s Kašpárkovou v rohliku.

Starostlivost nebo předposranost? Správci stop obložili matračkami kámen a strom v jednom mírném sjezdu u potoka.

V obci Feichten se vyrábějí oblíbené boty na lezení FeichTen. Cože?

Dr. Zloun a Buňka.

Rolbička na protahování stop.

Tady si neodpustím poznámku. Na milovnících zádveřních aktivit měnících čas od času bytnou nikdo nenechá nit suchou kvůli způsobeným citovým újmám výměnu provázejícím. Ještě jsem ale neslyšel nikoho seriozně zhodnotit i druhou stránku věci – že po boku krásného, silného a chytrého outdooristy dotyčná získá program, dovednosti a návyky v oboru a veřejný prostor pak plní zástupy schopných běžkařek, lezkyň a vodaček, jejichž cena na dobytčím, resp. seznamovacím trhu skokově vzroste. Prostě z nepoužitelnýho trdla je najednou atraktivní ženská.

Buničina na začátku 4,5km stopy Grasse.

Chvíli se muselo po silnici.

Pepin přenáší Rohlika i s lyžema přes kus asfaltu.

Pauza kousek nad mýtem - Buňka, Tio Pepe s lahví a Rohlik něco šumuje v kapse.

Renoušek je sportovní talent.

Výše uvedené není úplně Rohlikův případ, páč Rohlik je řečí hudího marketingového ptydepe Ready for any sport. Na volejbale válí stylem Střídej dlouhý, krátký a toho kanára, co jsem od slečny obrdžel v pinkponku, si budu dlouho pamatovat. Takže se postavila na běžky a šlo jí to samo.

Indiáni z Buňkova.

Mýto na Kaunertaler Gletscherstrasse. Když máte permici na vlek je to free, jinak je to za 22 €.

Hřibátko.

Pepik ve sjezdu.

Selfka na lanovce.

V Kaunertalu jsem zakroužili po jednom 8km kolečku, které probíhalo v rytmu loučka s domy – zvedák – loučka s domy – zvedák. Pak ještě 4 km tam a zpět kolem mýta, kde se vybírá za vjezd na horskou silnici, co se po 20 (!) km dohrabe ke sjezdovkám do Kaunertalu. Silnice je místy docela zvedák, místy (kolem přehrady) docela úzká. Dreizylinder z toho měl hluboké dojmy.

S sebou přinesené kedry...

...si zkedrujte tady. Jídelna pro samozásobitele. Příjemné.

To vše v hospodě v pozadí.

Jeden obligátní magnet na karmičku.

Sebevražedná atentátnice a nějakej lyžař.

Místní ledoveček je sjezdolyžba tak max. na 2 dny. Sjezdovky mají schéma smrkové větvičky. Od dolní stanice vede jedna lanovka až pod ledovec, kde se pak větví do tří směrů – 2 kotvy, jedna kabina. Když jsme sem v sobotu 22. 2. 2014 přijeli, bylo právě po sněhopadu, takže následoval Pulverrausch.

Lanovka jede až do 3 km nad mořem...

...na hranici mezi Rakouskem a Itálií.

Buničina, v pozadí Itálie.

Cimra v Seerhofu.

Wifi šla i v koupelně.

Jízda na kotvách a freeride v prašánku trochu tahaly za nohy. Buničina dokonce při jednom samostatném sjezdu ztratila v prašanu lyži. Takže štkavý telefonát, kdeže jako jsem, že umírá a že jí nikdo nepomůže a že za všechno můžu, páč jsem jí neměl opouštět a jezdit černou. Tak sedám do sedačky a jedu Buněčnou zachraňovat. Samozřejmě, že když opadly emoce, lyže se našla, tak jsem se aspoň ještě jednou sklouznul z kopce.