Piz Buin - další pěkný zářez na Silvrettě

Začátkem března 2014 dával Majkl Vyleťal – zdatný bafuňář (HO Tisá) a mocný organizátor (Odpadkyáda) – do kupy skialpovou akci na Silvrettě. Protože minulý podnik ve skialpově lahůdkových horách na pomezí rakouských spolkových zemí Tyrolska a Vorarlberska a švýcarského kantonu Graubünden dopadl luxusně, nebylo moc co řešit. Cílem tripu byl nejvyšší kopec Vorlarlberska a značka opalovacích krémů (celkem dobrá story) – Piz Buin (3.312 m n.m.).

Po nočním příjezdu do vorarlberského Partenenu jsme si ustlali v místních garážích. Sup se balí v sobotu ráno 1. 3. 2014.

MarS je již sbalen.

Zajímavá cesta na Piz Buin - lanovkou z Partenenu do 1.731 m n.m. (žlutě), pak žlutým busem na Bielerhöhe (zeleně) a pak pěšky přes chatu Wiesbadener Hütte na Piz Buin (oranžově). 

Nástup do lanovky v Partenenu.

Intermezzo: název Piz Buin jsem zaregistroval někdy v půli 80tek, když si moje sousedka v gymnaziální lavici na Slaďárně Inka Slabá, za svobodna Lintymerová, přitáhla do školy penál s tímhle nápisem. Tehdá jsem vůbec netušil, oč běží. Až pozdějš jsem se domáknul toho, že to je kosmetika, a ještě pozdějš, že to je nějakej kopec. Ale Piz mi stejně znělo divně, protože jsem byl okolnostmi doby nastaven spíš na verzi Pik (Pabědy, Komunizma).

Výstup z lanovky a přesedání do žlutobusu.

Konečná busu je u Berggasthofu Piz Buin v sedle Bielerhöhe. Při příjezdu bylo mlíko.

Majkl (vlevo) a Chlup kráčí přes přehradu Sivretta-Stausee.

Hladina jezera asi mírně kolísá, o čemž svědčí zbytek kry vlevo nahoře.

Na Silvrettu se musí pokaždé oklikou. V roce 2008 jsme se přiblížili od Galtüru, což je z tyrolské strany. Na Piz Buin se jede z Vorarlberska, čili od Bodamského jezera, čili z opačné strany než je Galtür (dá se sámo jet i přes Galtür a na Piz Buin se dohrabat třeba z Jamtalhütte).

Basecamp pod Piz Buinem byl zde.

K dispozici byla i kejtra a Mars (vlevo) měl s sebou i zpěvník (to je ten tablet před nim, kam ta táborová romantika, kurva, spěje?). Pil a pěl i ŽlutoSup.

Promotér Arschlochů Ještěrka a vedoucí zájezdu Majkl.

Wiesbadener Hütte.

Každopádně přístup do sedla Bielerhöhe (2.071 m n.m.) je celkem neobvyklý. Z údolí se vytáhnete lanovkou, pak přesednete do žluté dodávky, která vás dvěma úzkými tunely doveze až k rybníku Silvretta-Stausee ve 2 km nad mořem. Never seen before. K chatě Wiesbadener Hütte (2.443 m n.m.) se dohrabete 3km traverzem po zamrzlé přehradě, pak plochým ledovcovým údolím Ochsental a pak závěrečným výšvihem. 

Navázaná grupa na Ochsentaler Gletscheru.

Kvůli panoramatum sem jezdíme. A taky proto, že v Čechách nebyl sníh.

Velkej Buin a Malej Buin. Slunce prosvítá sedlem Buinlücke.

Grupa traverzuje ze sedla Buinlücke na vrcholový hřeben.

Na chatě pracují tři sympatické tetky ze Slovenska, což během našeho pobytu rezultovalo v nepřeberné, více či méně slušné nabídky na leccos, zejména ze strany reprezentanta říše plazů. Ještěrova přímočarost a její důsledky jsou vůbec porozuhodné. Poté, co hostům restaurace tradičně odprezentoval své lepé, ničím nezakryté pozadí, strhla se lavina frivolnosti. Jednoho horami a lihem znaveného Siegfrieda od sousedního stolu to stimulovalo natolik, že pak dával na odiv svůj nezahalený kyj. Ač jsem náturou umírněný náturista, vystrkování ptáka v hospodě mi přišlo mírně nepatřičné.     

MarS (vlevo) a Sup se blíží do sedla Buinlücke.

V sedle se nechávají lyže, oblečou se věci na lezení a jde se na vršek.

Chlapci v traverzu.

Sup vylézá ze žlabu, kterým se dá oběhnout nejtěžší místo.

Neděle 2. 3. 2014 byla jasný summit day. V sobotu jsme na chatu šli v mlze, ale o den později se sice trochu honily mraky, ale postupně se vyčasilo až do švestky na nebi. Při vědomí chabé fyzičky a olbřímího bachoru jsem raději vyrazil s asi hodinovým předstihem před zbytkem manšaftu, což se ukázalo jako prozíravé. Do sedla Buinlücke (3.056 m n.m., je mezi Malým a Velkým Piz Buinem), z něhož se vyráželo na vrcholový exponovaný hřeben, jsem dorazil současně s chlapci, což mi umožnilo sdílet s nimi lano.

Zácpa v klíčovém místě. Tudy se i slaňuje.

Podvrcholový suťák.

Chlapci už jsou na vršku, Sud se zatím zmítá pod ním.

Nakonec jsem se dočkal taky.

Před sedlem bylo ještě nutné zkonzumovat ledovec Ochsentaler Gletscher. Grupa přede mnou šla navázaná, což mě mírně znervóznilo, ale nechtěl jsem ztratit drahocenný náskok a čekat na zbytek, tak jsem šel nejištěn. Později se ukázalo, že navazování na ledovečcích Silvretty je celkem raritní záležitost (což ovšem nevylučuje tlamu do trhliny, i když je ledovec celkem plochý).

Zleva MarS, Supí hlava, Majkl, Ještěr a Chlup čekají v klíčovém místě, až se uvolní slaňák. 

Sup slaňuje přes klíčové místo.

Sjezd přes Ochsentaler Gletscher.

V sedle Buinlücke zapíchnete lyže, navlíknete sedák, mačky a helmu, lapnete cepín a marš. Vrcholový hřebínek má jedno místo, kde se hodí se navázat. Na to konto se tu hromadí lezci, ale dá se to oběhnout  i paralelním žlabem, což byl náš případ. Pak už jen suťákem přilézt k vrcholovému kříži.

Zpátky na chatě - byli jsme trošku povadlí. Zde Chlup.

Zde Sup.

Zbabělý pondělní úprk do doliny Ochsentalu a do knajpy.

Chlup zdolává zamrzlé Silvretta-Stausee. Hospoda se blíží.

Chrti MarS s Ještěrem si po sestupu do sedla střihli ještě výlet přes další sedlo do Švajcu, zbytek si sjel kilometrové převýšení až na dno Ochsentalu a pak se ploužil zmíněným výšvihem na chatu. Takový vyprahlo jsem dlouho nezažil, takže jsem se plazil jak želva.

Výhled z terasy hospy na jezero.

Jedna z hrází rybníka.

Rybník v sedle Bielerhöhe má totiž hráze dvě. Když se protrhne pravá, odnese to Vorarlbersko, když levá, vykoupou se Tyroly.

Konečně pivo - vlevo Sud, vpravo Chlup.

V neděli už došly síly, ergo místo dalšího vršku jsme s Chlupem zvolili sjezd do údolí a pozorování krajinek od půllitru z terasy Berggasthofu Piz Buin v sedle Bielerhöhe. Slunečný den byl opepřen historkami z prostředí dealerů léčiv. Podle Chlupa námět na román, jen najít někoho, kdo to sepíše.  

 Cabrioterasa - když je hnusně, posunou se segmenty vzadu a terasa dostane zastřešení.

Artefakty v hospě: lištička...

...kozoroh aka Steinbock...

...a část křemenné drúzy.

 Hop na lanovku a pápálalá.

Při pivním zevlungu na terásce nastala interesantní situace. I když jsme se s Chlupem snažili monitorovat, jestli se už neblíží výkonnější část družstva, chlapci stačili nepozorovaně přeběhnout 3 km dlouho přehradu (cca 40 minut chůze) a sjet dodávkou a lanovkou do údolí. Kolem třetí odpoledne nás probral telefonát z doliny od auta, kde že jako laskavě jsme. Takže úprk dolů a Abfahrt.

Text: Papouš
Foto: účastníci zájezdu