Marakéš: mešity, hadi, náboženská škola, pomerančovej džusík a echt koželužna

Po failu na Tubkalu jsme se ve středu 29.10.2021 vrhli do s Běluhou do víru velkoměsta - sjeli jsme pod hory do Marakéše. Ten nabízí pár zajímavejch vopičáren - nějakou tu mešitu, náboženskou školu medresu, stánky s pomerančovým džusem a i tržnici aka súk. Highlightem se nakonec stala návštěva echt koželužny, kde se v různejch bazénkách zpracovává kůže za pomoci holubího trusu, popela, louhů a dalších vitamínů. Smradu jak v Cařihradu, ale zážitek mocnej. Trochu nás voškubali, ale to k tomu v místních krajích tak trochu patří. Následoval přesun na pobřeží Atlantiku a restday. 

Ornamentální výzdoba hrobky nějaký místní dynastie. Léta se o ní nevědělo, protože byla na dvorku, který byl zazděn, aby hrobky nebyly ničeny. 

Tyhle mozaiky budou asi piplačka. Napřed se upeče kachel s glazurou dané barvy...

Běluhu hrobka tak nějak dojala.

...a z těch kachlů pak vysekává maník kostičky příslušného tvaru kladivem (!).

Hroby na nádvoří.

Běluha ve výklenku. Skoro na míru.

Prodavač vody s kozím měchem. Tipnul bych, že víc vydělá na focení v týhle maškaře než na prodeji vody. 1 € za pikčr to spravilo.

Obhlídku města lze absolvovat i koňmo, rep. kočármo.

Ulice k mešitě Kutubíja.

Průvoda doporučoval, ať ochutnáme místní cukrářské výrobky. Stavili jsme se v shopu, a když jsem si to tam chtěl vyfotit, majitel mě málem sežral. Tak jsem si chtěl aspoň vyfotit stehlíka, kterého měl v kleci před kšeftem. Vyběh na mě, tak jsme si vyměnili dojmy. Ty dortíky žádná extratřída nebyly.

Minaret od místní mešity Kutubíja.

Libora proměnlivá (lantana camara).

Hund.

Základy mešity, která stála vedle Kutubíji. .

Fotku s hadem jsem si na centrálním marakéšském náměstí Jemaa el-Fnaa nemohl nechat ujít. Hadař chtěl 20 €, dostal 10 €.

Hadi.

Čerstvej pomerančovej džusík vyšel na éčko.

Kavárna Cafe de France.

Prodavač plodů opuncií. Chtěl 2 dirhamy, na naše asi bůra.

A dokonce to i oloupal.

Místní tržiště súk.

Tanneries = francouzsky koželužny. Kvůli tomu jsme tady – surová rukodělná výroba jdoucí až na dřen čichových buněk. A taky Oslíčku, otřes se. Tady nás potkal dohazovač, že nás tam zavede a že dneska je poslední den, kdy mají otevříno. Tak určitě, eště tu o Červený karkulce. Ale chceme to vidět, tak s ním jdeme.

A jsme na místě, kde si nás převzal další dohazovač. Asi zbytky zvířátek, nejspíš vnitřnosti.

U vchodu dostáváme snítku máty, kterou si máme držet u nosu, aby přetloukla ten smrad. A ten je tu řádnej.

Koželužna je systém jímek různých tvarů, kam se kůže nakládají třeba do holubího trusu, louhu nebo barev. Co je tohle za roztok, si netroufám odhadovat.

Další bazének s mňamkou.

Focení se chlapcům moc nelíbilo.

Další kožky.

Odchlupení. Nechtěl bych do toho spadnout.

Ovečky se chystají na výluh. Kde měli káď na výluh běluh, se nepodařilo zjistit.

A další ble.

Takhle to vypadá z ftáčej perspektivy.

František Koželuh.

Jiní Kojaci.

Následně nás dohazovač č. 2 dotáhnul do shopu s produkty koželuhů a tkalců tépichů. Zde předváděčka koženejch taburetů nebo čoho.

Páč mám slabost pro orientální koberečky, rozhod jsem se koupit Sandyně předložku.

A shop assistantka už jí balí. Přišla asi na 110 €.

Po dealu je čas zabrnkat si na etnokejtru.

Běluha si koupila papuče, aby jí nebyla bosa, až bude v zimě kosa. Myslim, že stály víc než 4,50 €.

Symbioza filigránsky zdobeného stínítka a moderní járovky. Jak se vám líbí?

Lokální umění.

Lokální kaligraf.

Uměl.

Zase bazének na vodu kvůli chlazení místnosti.

Zeptal jsem se na jednom FB ptačím fóru, co to je za fógla, a dostal jsem tuto odpověď: "Strnad pruhohlavý byl rozdělen na pruhohlavého (emberiza striolata) a saharského (emberiza sahari). Tohle je strnad saharský, který je hojný v celém Maroku."

Tohle je cela pro studenty náboženské školy Medresa Ben Youssef. Dole studovali a nahoru, kam právě leze Běluha, chodili spát.

Průhled na dvorek.

Atrium.

Další výzdoby a zase bazének.

A ještě ozdobky.

A furt.

Sloup z nějakýho onyxu.

Detail sloupku.

Photoshooter.

Cedule s názvem školy.

Zase hádci.

Ňáký chipmunkové.

Hadař si hraje s kobrou.

Jemaa el-Fnaa.

Z Marakéše jsme se přesunuli na bivak na útes u moře u města Safi. Bylo tu docela rušno, mladý Maročani si tu trochu dávali do trumpety - jo, líh, Alláh/Nealláh.

Text: Papouš
Foto: Běluha a Papouš