28. 10. 2014

Jebel Toubkal netrefen aneb Jak Běluha přišla o lano

Místo: Džabal Tubkal, Maroko
Občas se něco nepovede. Mně se v říjnu 2014 nepovedlo trefit nejvyšší horu Maroka Jebel Toubkal (4.167 mnm). Po lezení v Todře nás s Běluhou čekal 400 km přejezd do vesnice Imlil ve Vysokém Atlasu, která je východiskem pro výstup na kopec. Do Imlilu (1.740) jsme dorazili v pondělí 27.10.2014 v noci a přechrupli stejně jako v předchozích případech v pronajaté Dacii Logan

Ráno jsme se spakovali včetně spaní, parkli auto někam, kde se nemusí platit, Běluha si koupila nějaký cukrátka v místním shopu a vydali se na čtyřhodinovou (11 km) cestu na chatu Refuge du Toubkal (3.160).

Na první půlce cesty se místní snaží na turistech něco trhnout, takže skoro za každým šutrem číhá prodavač džusu z čerstvých pomerančů nebo nějakých tretek. Vrcholem je pak jakési pueblo se stánky obchodníků - Chamharouch, kde se snad můžete dát i ostříhat. To je zhruba v půlce výstupu, pak už konečně začínají hory bez stánkařů.

Mezi mulami, které vozí turistům bagáž, se dobelhám na chatu. Ta patří Francouzskému alpskému klubu CAF. No výborně, aspoň uplatníme Alpenverein. Ptám se nějakýho Marokánce, kudy na Jebel Toubkal, a ten mávne rukou dál směrem do údolí, které pokračuje nad chatou. Tak směr máme, můžu padnout do komátu. Na pokoji s palandami se zahrabu do spacáku a již brzo odpoledne usínám.

Ráno - ve středu 29.10.2014 - je kolem chaty lehce nasněženo, ale vybavení máme (jen Běluha má nějaký pofiderní kecky) a vyrážíme do údolí. Po chvíli uhýbáme doleva na zik zak cestu, která směřuje do sedla, které by mělo být v kurzu Jebel Toubkal. Sněhu přibývá, ve skalnatém sedle je mlíko a vítr. Jdeme dál a ocitáme se v lezeckém terénu. Dál to nepůjde. Nadávám a obracíme zpět na chatu.

Jsem pitomec, cestu jsem si měl líp nastudovat. Samozřejmě, že se nešlo dál do údolí, ale za chatou se mělo odbočit zostra doleva, vyšlapat kuloárem nahoru a vydat se na vršek. Ještě se vztekám a řikám nějakýmu místňákovi, že když jsou pod Francouzema, mohli by mít u chaty nějakou směrovku se značením. Pán mě suše odpálkuje s tím, že jsem si měl najmout průvodce. Takže zpátky dolů k autu.

Jsem fakt pako – s musulmanama jsem zažil kdejakou habaďůru z jejich strany, teď jsem na chvíli vypnul ostražitost a zase mě napálili. Tak takhle to je, měl sis zaplatit náš servis, jinak se zařiď sám. Vršek mě trochu mrzí, protože Běluha potřebovala v oddílové soutěži v počtu výstupů o lezecké lano jednu čtyřtisícovku, což jsem jí zmařil.

Před výpravou do Vysokého Atlasu se příště kouknu do nějakýho atlasu.

Text: Papouš
Foto: Běluha + Papouš





V ulicích Imlilu - vesnice, která je východiskem výstupu na nejvyšší horu Maroka a severní Afriky Jebel Toubkal (4.167).

Trasou chodí i muly a mulovodiči. Mula je kříženec osla a koně (podobně jako mezek) a zvládá výborně chůzi v krkolomném terénu. Akorát jsem si nikdy nemohl zapamatovat, jestli je mula potomek osla a kobyly, nebo hřebce a oslice. Až když Móda z Hostivaře vymyslela pomůcku MMK - mula = matka kůň, tak jsem to pobral.

Ve vyšších polohách pohoří Atlas - např. kousek nad Imlilem v cca 1.800 mnm - se daří jablkům. 

Výhled na Jebel Toubkal. Cesta na chatu Refuge Toubkal ve 3.200 mnm zabere 4 až 6 hodin.

Běluha si vyndává drink.

Mulár na mule.

Pueblo cestou na chatu - Chamharouch - jsou to v podstatě jen stánky, kde nabízejí jídlo nebo třeba pomerančový džus.

Kde je, fuck, ta chata?

Refuge Toubkal (3.160 mnm).

Poslední metry. Chata má brnčálovskej efekt - vykoukne až na poslední chvíli.

Na chatu se vejde 85 lidí a 20 mul.

Lágr jak někde v Rakousku. Chtěli za něj 13 €, když jsme zamávali Alpenvereinem, slevili 2 €.

Nějaký stany tu stály.

Jídelna s klasickou marockou lavicí po obvodu stěn.

Kuchyňka, ale nevzpomínám si, jestli byla veřejná.

Přes noc napadlo.

Tady vznikla chyba - my pokračovali dál údolím, jenže na vršek Jebel Toubkalu se mělo jít za chatou zvostra doleva.

Vlez do chalupy.

Stoupáme z údolí nad chatou do sedla.

Běluha fretkuje nahoru.

Sněhu přibývá, obtíží taky. Za chvíli nás čeká obrat a návrat na chatu.

Kozy cestou do údolí.

Fógl cestou do údolí.

Po fiasku na Jebel Toubkalu rozhodla Běluha, že se jde spát do bílýho...

...a na pořádný jídlo. Tohle jsou nějaký tapas.

Klasická místní kachlikárna a kobercárna.

Výhled z terásky na Vysoký Atlas.

Žádné komentáře:

Okomentovat