30. 10. 2014

Maroko u vody: ústřice, pláže a portugalská cisterna

Location: Oualidia, Maroko
Po celodením šmajdání v Marakéši ve čtvrtek 30.10.2014 jsme s Běluhou vyrazili směr Atlantik. Za tmy jsme se dovalili k městu Safi a tam přechrupli v autě na klifu u moře. Mířili jsme do Casablanky, ale mezi dvěma velkými městy jsme si chtěli dát odpočinkový den u Atlantiku. A jak řekli, tak udělali.


Na první dobrou koupačku jsme narazili u Cap Beddouza. Pláž prázdná, já do vody vlez, Běluha se potulovala po pobřeží. Jinak tu asi není nic interesantního. O poznání zajímavější to mělo být v 30 km vzdálené Oualidii, marockého centra pro chov ústřic. 

V místních lagunách, které jsou od oceánu oddělené hradbou pobřeží, se těmto mlžům daří. Cíl 1: dát si ústřice z místního chovu realizován vzápětí. Na pobřeží pobíhal strejc s vozejkem a škeble měl. Pak jsme ještě kápli na maníka, co nám ukázal ústřičné sádky = Cíl 2. Vcelku zajímavé.

Den jsme zakončili povalováním a lehkou turistikou ve městě El Jadida. Bylo to dost lazy, páč naježděno, nachozeno a nalezeno jsme za poslední dny měli dost. Čili vlastně takovej restday. Detaily u fotek :-)

Text: Papouš
Foto: Běluha + Papouš



Totok je carpobrotus, česky kosmatcovník. Roste na písku u moře - viděl jsem ho třeba v Anglii na Isle of Wight nebo ve Španělsku nad Tarifou u Gibraltaru. Krásně kvete.

Koupačka v Atlantiku u Cap Beddouza.

Běluha-romantička se šla zatím procházet po pláži.

Ptactvo. 

Asi posed pro plavčíka. 

Pláž u Cap Beddouza

Je zajímavý, že vrhám hubenej stín. 

Koupací plán - člověk by řek, že je někde ve zbyrokratizované EU a ne v Maroku. Ale vliv Francouzů je tu silně znát - všude kruhové objezdy, všichni mluví francouzsky, ta země mi přišla OK. Ale vodkud se pak berou ty bombblasteři, co tu maj původ?

Tak kvůli tomu tu jsme - ústřice u města Oualidia! Dědek s ústřicema spatřen, jdeme konzumovat.

Zakápnout citronkem a srk! Je to žrádlo. 

Místní produkce. Slup jsem jich pět, dědek chtěl 10 €. Měl je mít, jsme přece světáci. Teda až na Běluhu, která ústřice nežere a tvářila se, že jí to v Oualidii nudí! Jako Běluhy oblíbená horká čokoláda to halt nechutná...

Tenhle dědek má kraby a ví, kde se ústřice pěstujou. Jedeme na exkurzi do ústřicárny. Běluha se stále nudí...

V ústřicárně je ovšem mrtvo.

Huitre je francouzsky oyster.

Jedna přepravka se škeblema tu nakonec je.

Vedoucí exkurze.

Totok není moře, ale laguna oddělená od oceánu ještě pobřežím. Ústřicím se v mělké vodě laguny prej daří. Pěstujou se v těch klecích. 

Průvodec ukazuje ústřičnej potěr. 

To je von. Dováží se sem z Francie, hodí se do klece a roste. Jak dlouho, to jsem zapomněl...

Lagunka.

Nuzáci tu asi nebydlej.

Wtf je tohle?

Kraba, kémo, fakt nechci. Musí Ti stačit 10 € za exkurzi po ústřicích. 

Shluk lodí v Oualidii. 

Dohrejkali jsme se do města El Jadida, kde jsme byli ucestovaný tak, že jsme nafoukli károšky a lehli u moře. 

Běluha se konečně odvázala a šla se namočit do moře...

...a pak si četla, Já chrápal a pak si šel zahrát fotbálek s místňákama. Bavilo.

Loďky v El Jadidě.

Vchod do portugalské cisterny. V El Jadidě postavili Portugalci počátkem 16. století pevnost, která byla patrně jedním ze záchytných bodů, když jezdili kolem jižní Afriky do Indie. Město, které pojmenovali Mazagan, drželi až do roku 1769.

A to je podzemní cisterna na děšťovou vodu o rozměrech 34 x 34 m. Točily se tu i nějaké filmy.

Celá pevnůstka je od roku 2004 součástí dědictví UNESCO.

Tenhle ťuťuňuňu šakal nás přišel uvítat ráno po spánku v autě na pláži.

Žádné komentáře:

Okomentovat