24. 4. 2009

Birmingham na otočku za kačku aneb 1. výjezdní zasedání EC

Místo: Birmingham, Anglie
Máš 5 minut na rozhodnutí. Mail s tímhle předmětem mi poslal na začátku března ředitel EC Miki. Měl jsem se vyjádřit, jestli s ním pojedu 22. 4. - 23. 4. 2009 za kačku na otočku do anglického Birminghamu. A protože se ředitelskýmu ani v maličkostech neklade odpor, kývnul jsem. Program vykrystalizoval rychle: návštěva místní stěny, konzumace lokálních piv a návštěva botanické zahrady. A jak řekli, tak udělali.


Ryanair jsou sice low-cost aerolinky, ale jak zachybujete, platíte jak mourovatý.
První zádrhel prvního zahraničního výjezdního zasedání EuroClimbing.com (cílem je uspořádat redakční poradu na Havaji, až vyděláme provozováním Écéčka brutální vatu) přišel na Ruzyni. Ředitelskej ani já jsme si pořádně nepřečetli, že se máme vyřídit odbavení u Ryanairu po netu. Takže jsme každej byli hnedle lehčí o pětibábu.
Who is who? Sekretářka EC (vlevo) a ředitelskej EC (vpravo). Kdo nepozná, že sekretářka kroutí prsty ve tvaru písmen EC, je ignorant. Jinak sekretářka má vzorovou čepici pro členy "fašistické", jak praví Johny25, organizace ČHS (ale bacha - ta Nazi-Mütze je vyvážená, páč je na ní logo německejch komančů Die Linke).
Před šestou večer na bérmingemskym letišti. Plán zkonzumovat botanickou zahradu ještě v den příletu padnul ještě v den příletu, protože do centra je to z aeroportu kus cesty a měli jen do sedmi. Kytky přeloženy na další den. Double-decker nás vyklopil v centru, přímo u jednoho z blobů architekta Jana Kaplického. Fešák je to ale jen z měňavkovité strany, jinak na něj navazují celkem fádní budovy nákupní galerie Bullring.
Kaplického blob v Birminghamu.
Plán pro příští zasedání EC ve městě je jasný: Horezdar na vršku blobu. Kolem těch talířů půjdou obhodit smyčky, takže to ani nebude nutný navrtat.
Blob je součástí nákupní galerie Bullring, takže proto bejk.
Po menším bloudění po městě narážíme na lezecké centrum Redpoint. Stěna je ve staré průmyslové hale. Sličná slečna nám vytrhává trn z paty - tiskne nám boarding passy na zpáteční cestu a šetří nám tak 20 £ (1 £ = 30 Kč). Vyplňujeme jakousi "bezinfekčnost" (papír, že umíme jistit a navazovat se a tak), za 3 £ si půjčuju sedák a jistítko, 6,50 £ stojí vlez.
Lezecké centrum Redpoint sídlí v průmyslové hale.
Centrální krápník láká na první pohled.
Stěna byla z mého pohledu prima - hodně cest do 6a+, celkem neoklouzané chyty, pěkně postavené linie odlišené barvami. Koutky, plotny, hrany, dachy i jedna spára. Hned na první pohled mě rozdráždil krápník, který se spouštěl ze stropu skoro až k podlaze. Záhy zkonzumován. Dvě hoďky uplynuly jako nic, je tu konec a jde se na pivo.
Sekretářka na krápníku.
Ředitelskej na zdi.
Maníkovi ze stěny sdělujeme, že chceme ochutnat "local beers". Doporučuje nám lokály Briar Rose (Šípková růže) a Wellington. Nakonec se rozhodujeme pro Wellingtona. Mají tu asi 14 píp, takže je hned jasno - ochutnat, co se dá. Takže pokosíme Šílenou husu, Královnu matku, Prase na zdi a další ejly (ale = místní druh piva).
Hejl chutná ejl. První nedůvěřivé krůčky.
Tabule s večerním programem u Wellingtona.
Sympoš s ručníkem Budvar za pasem (mají ho tu v lahvích) nám na půlnoční odchodnou dává ještě vzorky asi tří modelů, takže se dá říct, že máme poměrně slušnou představu, jak to chutná. První dojem je, že pijete pivo-větrák. Další kusy (celkem asi 4) už ale sedly. Já měl kliku na hořký modely, takže spokojenost. Miki ale třeba udělal minelu s Královnou matkou, která opravdu nebyla dobrá.
Sympoš s ručníkem Budvar se o nás staral pěkně...
...a sympoška za pípama taky.
Cestou do outdoor hotelu u kanálu, který jsme si vyhlídli cestou na pivo, se ještě stavujeme na chips u prima Pákošů. Boss vyrůstal v Reichu, takže jsme si poklábosili i trochu poněmecku. Každopádně jeho mastné hranolky celkem sedly. Jamie Oliver by mu ale asi jeho podnik zavřel.
Ráno v outdoor hotelu u kanálu.
Ráno budíček na půl sedmičku, pak ještě jedna prohlídka centra a pěší anabáze k botanické zahradě. Z rychlého průzkumu agentury Měkota - Křivinka vyplývá, že 99% Birminghamburgrů nemá vůbec šajn, že je ve městě botanická zahrada, natož aby věděli, kde je. Nakonec jsme ale zahradu vybojovali a akorát na devítku, kdy otvírali.
Tropický skleník dýchnul na ředitelskýho foťák i na sekretářčiny brejle. Místy tu bylo misty.
Bonsai.
Botanická v Birminghamu je, řekl bych, trochu "pohublá", ale pěkná. Tři menší skleníky (tropy, subtropy a kaktusy), voliéry s papoušky, bažanty a slepicemi (fuj!) a k tomu celkem pěkný park. Vlez je 7,5 £. Největším zážitkem pro ředitelskýho byli ovšem zlatý kapři v místním rybníčku. Inu je to rybář.
Voliéra.
Kvetoucí kamélie. O aranžované foto sekretářky s kamélií za nožičkou od brejle neměl ředitelskej zájem.
Pak už jen rychle zpátky na letiště, do Ústí na besedu s polárníkem Pavlíčkem, dneska něco povrtat, o víkendu Padání a zase je jeden standardní tejden života průměrného Écéčkáře pryč. Ale nezoufáme si, protože Havaj se blíží!
Text: Papouš
Foto: Miki a Papouš

1 komentář:

  1. Datum: 27.05.2009
    Titulek: Komenty
    Diskuse k článku proběhla na http://cs.euroclimbing.com/?p=5223

    OdpovědětVymazat