Bílina - peřejnatá ozdoba Středohoří

Výlet na řeku Bílinu byl po všech stránkách sympaťák. Úvodní domluva s kolegou Hipíkem byla rychlá, zajištění proviantu hladké, termín sobota 11. července 2009 padnul jak ulitý, na vodočtu v Trmicích stálo pěkných 120 cm a menší rozcvička před týdenní horskou dovolenou ve Švýcarsku taky bodla. Kromě toho jsem měl Bílinu již dlouho na trip listu. 

Výuka pádlování v Ohníči. Hipík předcvičuje, Irča opakuje. Přihlížejí Luboš (vpravo) a Lůca (vlevo).

Nasedání do lodi v Ohníči. Irča na háčku, Hipík přidržuje, Lůca přikukuje.

Původně ve mně hlodal nápad dát řeku na Ještěrkově kajaku. Když jsem se ale do jeho creekovky skládal asi 10 minut, doklaplo mi, že bych z lodi také mohl stejnou dobu vystupovat. Při představě, že se to děje s hlavou u dna, jsem ideu kajaku s oroseným čelem opustil. Přihlédl jsem i k Hasičovu varování, že Bílina zas až taková sranda není a že tu letos jeden jeho kamarád zrušil kanoi.

Lidová tvořivost v Ohníči. Autorem psíků, vodníka a štiček je sám obyvatel domku se zahrádkou.

A celkový pohled na tu nádheru.

Start plavby padnul na obec Ohníč na Teplicku, na říčním kilometru 27,6. O kilometr dál po proudu končí klidná voda a až k ústí Bíliny do Labe v Ústí má klasifikaci WW I. Trasa tak akorát na jeden den a obtížnost tak akorát na vodáka-eléva. Shodou okolností jsem se přidělil do posádky kolegyni Jane B., z čehož rezultoval (jak by pravil TV sporťák Čapek) i jingle plavby: "Už vyplouvá loď Jane B."

Ondatří hrad u Ohníče. Hipík tvrdil, že cestou viděl i bobra, další zdroje hlásily vydru.

Ondatry u Ohníče. Zřejmě jsou zvyklé na lidi. Jedna bez bázně skočila do vody a proplula nám mezi loděmi.

Jane B. byla sice mírně vystrašená, že mé vodácké CV začalo teprve na podzim 2008 (dvě epizody zkraje devadesátek zakončené zdemolováním několika lodí nepočítám), ale nakonec plavbu se mnou riskla. Dohodli jsme se, že bude na háčku. Když jsem totiž na přídi, kormidelnice se obvykle ocitají v poloze gondoliéra a nedosáhnou pádlem pořádně do vody.

Pohoda na Bílině - zprava Jane B., Irča ležící, Hipík pádlující.

Plavba začala zhusta - na dolánecké peřeji (ř.km 26,0) se hned udělala jedna ze tří posádek - Lůca s Lubošem. Do peřejky najeli prý bokem, vyklopili se, do lodi se dostala voda a popraskala. Výlet tak pro jejich kanoi bohužel skončil. Dál jely jen dvě lodi - Hipíkova a Jane B.

Mela na dolánecké peřeji.

Luboš loví loď.

Loď ulovena, Lůca připlouvá na břeh.

Lůca a loď po crash-testu.

Bílina se pak klikatila mezi kopečky Českého středohoří. Celkem svižný tok občas zpříjemnila peřejka nebo provalený jez. Koryto není zarostlé tak jako Ploučnice - vrbiček není tolik, stejně mě ale stačily "obritvit" o kšiltovku podobně jako ty na Ploučce. Z mostů přes řeku nám několikrát zamávali "ztroskotanci" Lůca s Lubošem, kteří naložili vrak na auto a jeli souběžně s námi do Ústí.

Přes Bílinu se klenou krásné kamenné mostky. Dva z nich - v Brozánkách a ve Stadicích - jsou barokního původu.

Hipík zaměřuje souřadnice lodi.

V Řehlovicích už měla Jane B. na háčku peřejek dost, tak přepustila své místo Lubošovi. Úsek Řehlovice - Ústí nad Labem se mi líbil nejvíc. Řeka nabrala na tempu, navíc příjezd na lodi do Ústí byl pitoreskně-industriální. V Trmicích na zámku to tepalo romskými rytmy, na místním jezu tahali rybáři jednu mřenku za druhou, pak průjezd kolem chrámů konzumu (Obi, Makro, Globus), mrštnými peřejkami kolem ústecké chemičky a pod dálničním přivaděčem do Labe, které působilo proti Bilině jako Amazonka.

Koníčkování na jezu v Trmicích. Lze se mu vyhnout, když se před silničním mostem odbočí doleva do náhonu. Ten je podle čtenáře raft.cz Samolitera sjízdný při 130 cm na vodočtu v Trmicích.  

Luboš pod dálničním přivaděčem (Žižkova ulice) v ústí Bíliny do Labe v Ústí.

    

Užitečné odkazy

Raft.cz
Info o řece
Kilometráž řeky
Popis splutí z 2002
Zkušenosti vodáků

Ostatní
Stav vody na vodočtu v Trmicích (sjízdná od 100 cm)

Poděkování

Hipíkovi za loď, Lučínovi a Majklovi za pádla, Hasičovi za vestu.