Sokoliki - výprava na polskou žulu

Akcičky se severní, tj. litoměřickou větví Horce bývají vydařené. Ve zdejších lezcích se mísí srdečnost a pohostinnost zemědělného lidu rovinatého Polabí s odvahou a tužbami horalů z úrodných svahů Českého středohoří. Prostě - kdo navrtal Kreutzberk, musí bejt prima chlapík.

Noční pohoda na parkáči v polských Krkonoších.

Sokolik z lesní cesty.

S partičkou ve složení - Zdeněk Dědek Hubka, Jaromír Dolejš, Zelinářovi, Jana Volská a smečka Čenda, Bedřich a Sandy - dopadl náramně i trip za lezením na polské Sokoliki o prázdninách 2009.

Jana Volská ve čtyřkové cestě na Sukiennicu.

Ve finální spárořiťce.

Masivy a věže z příjemné žuly leží v polském Podkrkonoší (Rudawy Janowickie) kousek za hraničním přechodem v Horní Malé Úpě. Cestu z Leitmeritzu do Krkonoš zpestřovalo červené a pokusy Bedřicha s Čendou o psí zápasy v jedoucím autě. Zabivakovali jsme cca 2,5 km od hranic na parkovišti u silnice 368.  

Zelí a jeho Bára v cestě Żubr (Kanzelweg) III+ na Křivou věž.

Bára v závěrečném výšvihu.

Ráno přesun za vesnici Karpniki na další spací parkoviště (viz mapa). Z něj se vystoupá k chatě Szwajcarka, kam se v době naší návštěvy nedalo zajet autem (teď už to jde, říkalo Zelí), a po lesní cestě ke skalám.

Jana Volská dolézá na terasu Żubra (Kanzelweg) III+

Zelí family relaxuje na vršku Křivé věže.

Sokolíci mají dva vršky - Sokolik (642 m n.m.) a Krzyżna Góra (654 m n.m.). Celkem je v oblasti 50 věží a přes 600 cest, jak píše Martin Tučka na Lezci. První den lezeme na Sokoliku a jeho perlách - Sukiennici, Křivé věži (Krzywa Turnia) a Velkém Sokolíkovi (Sokolik Duży). Jsou tu pěkně vyboltované cesty i klasiky po vlastním. Se spolulezkyní Janou volíme inteligentní mix obou stylů.

Jana v cestě Grzbiet Żubra V na Křivé věži. Vlevo vede něco pro Arschlochy - Dupa Żubra IV.

Lezec v cestě Lewy Nitsch (Babski Nitsch) V na Velkého Sokolíka.

Kámen pěknej, byť místy trochu speckig, počasí a výhledy jak ze žurnálu. Čumim, jak Krkonoše padají na polské straně prudce do nížin. Připomíná mi to Jizerky na jejich Supí straně, tedy z NMPS. Večerní červené a fuet udělaly důstojnou tečku za skvostným dnem.

Zelí leze na věž poblíž Velkého Sokolíka.

Hodiny, polsky klepsydra.

Dalšího dne se vydáváme na druhý vršek - Krzyżna Góra. Je evidentní, proč zrovna sem: německy se to jmenuje Kreuzberg. Chlapíci ze středohorského Kreutzberku se jdou podívat, jak vypadá polský jmenovec.

Jaromír Dolejš v cestě na Křížovou skálu.

Jana, Jaromír a Dědek u vrcholového kříže.

Zdejší plotničky jsou příjemné, ale místy pěkně jedovaté. Celkově se ale líbí. Vadou na kráse je vyhlídka se sedmimetrovým křížem na vršku skal. I zde platí zálezelské pravidlo: "Když jsi na vyhlídce s křížem, mrskni něco dolů." Z Mlynářova kamene házejí pitomové naštěstí jen umělý kytky, na Sokolikách to jsou ovšem lahve.

Jaromír lezoucí a Dědek jistící - fotící. Plotny na místním Kreuzbergu.

Jaromírovi to třelo perfektně a nám netechnickým himbácům ukázal, jak se to dělá.

Hic je čím dál větší, tak se cestou domů ještě stavujeme na Mácháči na krátkou koupel a pivo.

Info

Částečný průvodec ZDE
Článek o novém průvodci na Sokoliky ZDE
Článek o průvodci na Rudawy Janowickie ZDE

Poděkování: Martinovi Marťanovi Tučkovi z Kladna za poskytnutí průvodce 

Text a foto: Papouš