Montserrat - lezení, klášter a galerie za den

Do Montserratu - duchovního centra Katalánska - jsem se chtěl vždycky podívat už jenom kvůli tomu šutru. Valouny slepené do bizarních homolí, k tomu klášter uprostřed skal. Kultura a lezení, vlastivěda v pohybu. Nakonec jsme byli rádi, že jsme z duchovního místa stačili prchnout do přírody, ale i tam nás dotihly hlučné tlupy španělských teenagerů.

Buňka slaňuje z věže Magdalena Superior v montserratské oblast Gorros. V pozadí homole z další lezecké oblasti Sant Benet. 

Taktika byla jasná - během dopoledne něco vylézt, ev. podle počasí se projít po skalách, odpoledne zkonzumovat klášter s přilehlou obrazárnou. Nakonec všechno logisticky klaplo, ale to kvůli "těžku na cvičišti". Důkladná palebná příprava doporučena.

Úkoly na cvičák

1) stáhnout na netu průvodce (přeci kvůli půldni lezení nebudeme kupovat průvodce) 2) vybrat v něm dobře dostupnou oblast 3) vybrat v ní správně orientovanou stěnu 4) vybrat na ní cestu přiměřené obtížnosti a délky

Bod 1 Zárodky průvodců jsou na stránkách RockTopo a na Corron (Spain - volume II.), pro lezení na jeden den jsou zcela dostačující.

Titulní stránka corronského průvodce Spain - volume II. 

Repro: corron.com

Bod 2 Lezení nejblíž klášteru nabízejí 2 oblasti Sant Benet a Gorros. Do Sant Beneta se ale musí podle průvodce "17 minut pěšky do schodů", kdežto do Gorrosu jede petřínská lanovka Funicular de Sant Joan a ke skalám se jde po rovině a mírně do kopečka. Skrz nedomrlé kotníky, lupající kyčle, bolavá kolena a hlavně z časových důvodů jsme zvolili lanovku.

Luxusní nástup pod věže - od lanovky po rovince, pak pár schůdků a hnedka do stěny. Červené puntíky značí přístup pod JZ stěnu Magdaleny Superior. 

Repro: RockTopo.com

A totok je reál. Čtyři velké homole zleva: Gorra Marinera, Magdalena Inferior, Magdalena Superior (ta naše) a Gorro Frigi. Od horní stanice lanovky Sant Joan.

Bod 3 a 4 Jako ideální se mezi věžemi v oblasti Gorros jevila JZ stěna Magdaleny Superior - v říjnu otočená na jih, 2 až 3délkové lehké cesty. Když se nám bude líbit jedna, můžeme si hned vedle vylézt další. 

Vlevo na obrázku je objekt našeho zájmu - JZ stěna Magdaleny Superior. Ideální cesty pro Buňku, dokonce hned tři na výběr. Brousil jsem si zuby na dvojku - Super frio - nebo na trojku - Cuca. Buňolda si ale nakonec vybrala tu s otazníkem místo jména, protože měla nástup rovnou u cesty. K ostaním nástupům se lezlo přes roští. 

Repro: corron.com

A totok jsou špice od kláštera, naše je zas ta třetí zleva. Né?

Past na vola - doprava z Barcelony do Montserratu

Na cvičáku jsme rovněž zjistili, že i samotná cesta z Barcelony do Montserratu se může stát pastí. BCN infocentra, např. na Placa Catalunya,  nabízejí dva balíčky jeden za cca 23 € a druhý za 37 €. Oba zahrnují dopravu do Montserratu a zpět a vlez do kláštera, ten dražší navíc ještě vlez do klášterní galerie a oběd. Nechápu, proč nemají ještě třetí verzi - s galerií, ale bez oběda. Jako členové fanklubu lídlovského chleba Landgut jsme samozřejmě nabídku neznámého a určitě i předraženého blafu nereflektovali a koupili si Economy Pack. Jenže nebyli by to Jižani, aby dopravu nepomotali. Do Montserratu je to hodinka vlakem z barcelonského nádraží na Placa Espanya. A teď  přijde ta past na vola. Od železnice v údolí se ke klášteru vysoko ve skalách dá dostat dvěma způsoby: 1) BUĎ lanovkou (cable car) ze železniční zastávky Montserrat-Aeri (ta je blíž Barceloně) 2) NEBO zubačkou (funicular) ze železniční zastávky Cremallera (ta je dál od Barcelony, až za zastávkou Montserrat-Aeri) Léčka spočívá v tom, že se musíte rozhodnout už v Barceloně, jestli pojedete buď lanovkou, nebo zubačkou. A podle toho si koupit lístek, který není zaměnitelný. Čili nemůžete jet nahoru lanovkou a dolů zubačkou. Jak by konstatoval náš barcelonský kamarád, Němec Mischa: "It is simply southern Europe".  Podrobný návod, jak se dostat do Montserratu najdete ZDE.

Lanovkou z údolí ke klášteru.

Člověk by čekal památku a čeká ho památka obklopená turistickym industriálkem.

Monastýr.

Dopravu na místo jsme nakonec zvládli. Kvůli našlapanému programu jsme jeli prvním možným vlakem z Barcy a první lanovkou z Monserrat-Aeri. U kláštera nahoře byl klid jen chvíli, pak začaly lanovka a zubačka vyklápět další a další španělské školáky a začalo tu být nesnesitelně. Hopli jsme na petřínskou lanovku Funicular de Sant Joan (jede od kláštera nahoru do skal, od kláštera je kousek dolů ke svaté jeskyni (Santa Cova) jede jiná petřínská lanovka) a zmizli do skal.

Monastýr z petřínské lanovky Sant Joan. Prcháme do skal.

Lezeníčko bylo supr, póčo - zajišťuje Buničina - taky. Skála je fakt legrační. V kačírku zalitém betonem jsou kusy pískovců, žul, vápenců, ale i třeba bílých křemenů. Jištění naší cesty bylo španělsky luxusní - samý nejty. Jedna délka (25 m) na předskalí, další (20 m) na vršek (cca 1.000 m n.m.) a Buňka poslala do deníčku svou první multipičku. Výhledy, krása, focení. Při slaňování ale přitáhli pod naši věž uřvaný fagani a rázem bylo po idyle.

Potato Fields Forever. Bůně-Kubo-Hajnej v multipičce (resp. v dvojpiččce) na Magdalenu Superior.

Monastýr z vršku Superiorní Magdy.

Vrchol - Buňka a nějakej cyklista.

Slezli jsme zpátky na cestu, hodili bágly do roští a šli se kouknout po okolí. Došli jsme na jednu vyhlídku, nejvyšší kopec Sant Jeremi (1.236 m n.m.) byl ale docela daleko. Takže lanovkou Sant Joan dolů a před prohlídkou kláštera jsme loupli dva kusy v místním baru. Po lezenici bodly.

Homole v oblasti Sant Benet. Kdo najde klimbéry, má bod.

Nejlepší homole má Homololand (Darinku už z něj vykopli).

Někde za vysílačem je nejvyšší bod Montserratu Sant Jeremi (1.236 m n.m.). Nechali jsme na příště, aby sem byl důvod zajet.

Klášter v Montserratu celkem OK, pěkné vitráže i černá madona - patronka Katalánska. Pak galerie - hlavně obrazy místňáků (ale dobrý), pár kousků od zvučnějších jmen (Miró, Dalí apod.), část expozice byla věnovaná obrazům s tématem Montserratu a kus byla i sbírka artefaktů z Egypta. Takovej pelmel, ale potěšilo. Pak už pad chlad a šero, kejblkárou dolů a počongem nach Barca. Olá!

Vlez do kostela.

Interiér kostela.

Černá madona montserratská - patronka Katalánska.

Text: Papouš
Foto: Buňka a Papouš