Řeka Drawa - další pěkný papežský kousek

Nejspíš za to může utržené šlachové poutko na Supím prstu. Jinak bych výpravu na polskou řeku Drawu nechal na příští rok, abych nebyl Polska přesycen.

Jenže mrchožrout nemůže lézt a shání jiné vyžití. Tak mě v červnu oslovil, kdy bude další PL voda. A protože jsem byl po květnové Rurzyci a Pilawě v laufu, tak jsem rovnou spáchal přípravu i na Drawu. Takže když Sup přišel s Poland tripem, bylo už zaděláno. Pašák.

Noc ze čtvrtka 19. 7. 2012 na pátek na tábořišti v Drawně.

První km z Drawna se jede přes jezero Adamovo. Na singlu Matěj Generál Namyslov, na deblu Pepini.

Bahenní lázně při přenášení na úseku Drawno - Bogdanka.

Co se mi ovšem nedaří vybalancovat, je počet účastníků. Nepreferuju hromadné akce (jedno auto ideál), ale tady se to zase zvrtlo. Původně to vypadalo na dvě auta, nakonec se z toho vyklubala tři. V tomhle počtu už člověk funguje jak vytěžovací středisko.

Horal, tedy Tašovský horal Tomáš Groh aka THTG, našel písčitou verzi k bahenním lázním. Horal se účastnil všech tří zájezdů do Polska. Proslul svými "šumovacími" výpravami - na řece hledá upomínkové předměty a pantofle. Na Drawě nasbíral asi 10 bot, ze kterých sestavil dva použitelné páry.

Jarda Uher si pochutnává na rádlerku.

Radunice dává Lech - plech.

Napřed je moc lidí a málo aut, když se to podaří jakž takž rozdělit, tak zase na poslední chvíli začnou některé kusy odpadávat (jsem nemocná, nedali mi dovolenou, odstěhovala se mi žena) a někteří odpadlíci se dokonce do sestavy vrátí (žena se mi zase přistěhovala). A s takovymhle matrošem musí jeden dělat :-)

Podjezd klády.

Přejezd klády. Zleva Pepin, Ctirad, Horal, Jiřka.

Dobromila Pružimila Lopatová a Sup.

Naštěstí už vim, že plánování vody se bez excelovský tabulky neobejde, aby se člověk v tomhle šíbování vyznal.

"Křivinko, místo debla bych, ehm, potřeboval singla. Nemam bytnou, a tim pádem ani háčka."

O dva dny později.
"Křivinko, jak to říct, zase bych potřeboval debla."
"Sehnals jinýho háčka?"
"Ne, bytná se vrátila."
(parafrázováno, stěhovavá bytná promine :-) )

Referovat o každé dílčí změně v počtu lodí, pádel a vest, jsem u Poláků za debila. Tak jsem to nechal na poslední chvíli. Naštěstí v půjčovně Stanica wodna PTTK Drawno mají lodí plnou stodolu.

Bobří vokusy.

Muškař.

Matěj a Saša Namyslovci, panovnický rod z Neratovic (vyslovuje se to tak správně?) a multidisciplinaristi (voda, skály, lyže, kolo etc.)

Tak snad k řece. Pro splutí jsme si vybrali dolní, 60km úsek řeky z města Drawno (neplést s městem Drawsko Pomorskie, to je výš proti proudu). V Drawně začíná Drawský národní park, přes který se jede dva dny, třetí den jsme dojeli asi 10 km od ústí řeky do Noteče. Celý tok má 200 km a v horní části je to dost lake kayaking. Pod Drawnem už to trochu teče.

Bogdanka je tábořiště na soutoku dvou "slovinských" řek Drawy a Korytnice (taky se jezdí).

Ředitelka polského říčního projektu Buničina (má tu rozsáhlé konexe), žlutohund a Ten-co-musel-furt-pádlovat. Příjezd na Bogdanku.

Kdyby starej Wojtyla nejezdil na kajaku, nebylo by v Polsku vodáků. I tento úsek Drawy nese jméno po papeži Janu Pavlovi II. A zase ten stylizovavej kříž z pádel jako na Rurzyci.  

V národním parku nechávají přírodu bez zásahu tvořit, takže první etapa z mostu v Drawně (ř.km 69,7) do tábořiště Bogdanka (ř.km 50,0) slibovala slalom mezi stromy napadanými v proudu. Maník v půjčovně, ale říkal, že vody je málo, dost "drzew przegryzali bobry" a přenáší se jen dvakrát. Nakonec to celkem šlo až na jedno koupání při nepovedeném objíždění jednoho stromu za přispění torpédoborce Saši :-)

Saša obklopen lakušníky.

Pepini pod bukem.

Interview pro místní TVP.

Do národního parku se platí vlez v domku u mostu v Drawně. Kus bez stanu platil 40 zlatek, kus se stanem 56 zlatek (6,22 CZK/PLN). Přes park se kvůli hnízdění ptáků smí plout až od 1. července a denní limit je podle stránek parku 700 splouvajících. Tohle info je dost zastrčený. Kdybych to věděl, hned bych to zabukoval.

Vážka na žule.

Kvůli tomu sem jezdíme.

Studie Generála (právě dokončil bazooku!) s vodními rostlinami.

Při kupování lupenů tak došlo ke kuriozní situaci, že na sobotu nám nemohli prodat lístky, protože limit už byl naplněn. Prodali nám teda permit na pátek a na neděli. Možná štěstí, že jsem u toho se svou "holubičí" náturou nebyl, asi by si naturščici vyslechli. Každopádně pani v půjčovně jsem vyjevil, že jsme určitě nepřijeli 450 km z Čech, abychom se celou sobotu váleli v kempu. Pani zavolala šerifovi a nějak to prošlo. Čili na limit pozor, bukujte dopředu.

Sekretářka s Horalem na hrázi vodní elektrárny Kamienna.

Rybí přechod a šlajsna. Kdyby trochu pustili vodu...

...nemuselo by se přenášet.

Na druhou stranu limit chápu. Poláci prominou, ale s vyhazováním bordelu, hlavně piksel od piva si moc starostí nedělají. Podle řeky to zejména na místech, kde se přenáší, vypadá jak na skládce. A kdyby se sáhlo k drobné prořízce koryta tak, aby se nemuselo vysedat z lodi, nebyly by ani tak rozhamtaný břehy řeky. Jinak je ale síť tábořišť v parku parádní - všude ohniště, nachystané dříví, přístřešky.

Koupačka v tábořišti Kamienna. Zekretér a James Dean z Tašova.

Horal si dá vždycky po pádlování dvacet (viz třeba ZDE).

Ctirad a zátiší v červeném.

Druhý den se už koryto vyčistí, řeka zmohutní a plavba celkem odsejpá. Obědvali jsme až tábořišti Pstrąg (Pstruh, ř.km 36,3), kde jsme narazili na štáb polské televize TVP, který se nás ptal, jak se nám líbí řeka.

Pak jsme přenesli vodní elektrárnu Kamienna (ř.km 31,5) a už ve čtyři odpoledne byli v cíli druhé etapy na stejnojmenném tábořišti (ř. km 30,4). To vedlo k tomu, že do soumraku došel všechen líh. Šli jsme na průzkum do sousedního hangáru, kde místňáci pivo měli, naštěstí i pro nás a nechtěli ani penny. Díky za to.

Buničina vypráví na tábořišti Kamienna.

Rangeři objíždějí tábořiště a kontrolují lístky.

DPN má v logu vydřičku.

V konzumaci piva udělalo Polsko velký krok kupředu. Když jsem v roce 1985 oplendoval se svazáky na vejletě v Poznani, ve většině hospod v centru točili jen hnusný teplý sladký černý pivo, klasickej lager měli jen v jedný. Dneska už je nabídka mnohem širší, zrzek teče proudem. To je určitě posun směrem k civilizaci.

Generál toho neměl druhý den dost, tak vyrazil na noční výpravu na kajaku s focením rostlin.

Sup opět ve vztahu, tentokrát v ranním klinči s pečovatelkou Scapulou.

Labutě a nějaký hnusný husy.

Třetí den bylo v plánu dorazit do vísky Przeborowo (ř.km 10,9). Že jsou polský silnice punk, je jasný, ale že ofígo droga 161 je normální lesní cesta s rygolama, šiškama a souložícíma čoklama, jsem vážně netušil. Z dakarský rallye po polskejch borech jsme nakonec byli vysmátý jak lečo, něco takovýho se vážně fakt nevidí. Akorát převoz aut zabral asi 2 hodiny. Říční etapku o 20 km jsme sfoukli do 15.00, aby kucí neratovický stihli poslední vlak z Ústí.

Kolchoz.

Kvetoucí lakušník.

Kvůli tomu se jezdíme II.

Účast Drawa 2012: dolní řada zleva Namyslov Saša, Namyslov Matěj, Krumplová Radka, Černá Libuše, Picková Jiřina, Lopatová Eva, horní řada zleva: Uher Jarda, Suchý Ctirad, Sandy, Křivinka Filip, Groh Tomáš, Jíra Josef, Šauli Jan.

Drawa je parádní řeka, i když lidí tu bylo citelně víc než na dvou předchozích PWN výpravách (ty ale proběhly mimo hlavní sezonu). Budgetově je ještě snesitelná (loď - singl i debl kajak, pádla vesty - shodně za 25 zlatek za den), trochu tam škodí ten vlez do parku. Triptych po PL řekách se tím pro mě uzavřel, musím se poohlédnout po dalších výzvách. Any suggestions?     

Text: Papouš
Foto: Jarda Uher, Saša Namyslov a další

Info

Články Honzy Pokorného na raft.cz ZDE a ZDE
Splutí vodáků z Peček v roce 2005

Půjčovna Stanica wodna PTTK Drawno - v oblasti je hafo dalších půjčoven, ale tahle má fakt hodně singlů, což jsme chtěli

Mapa a průvodce