19. 9. 2021

Krvelačná story z kostela ve Valtířově, přesah vrtání do dalších oborů a jeden starej raperskej song

Kdyby mi Dan Hasič Hölzl nevrazil v roce 2004 do ruky vrtačku a nepřiměl mě na Tašově vrtat díry do skal, tuhle story bych se asi nikdy nedozvěděl. Když bylo dovrtáno, borháky vylepeny, přišlo na řadu sestavování lezeckého průvodce. A protože si suché popisy skalních cest žádaly nějakou zajímavou historku do vlastivědného apendixu průvodce. I hle, hlubiny internetu vydaly krvelačnou story bratří Salhausenů se šťastným koncem a z toho pramenící zájem o saskou renesanci. Pojďme si tu story připomenout.

-----------------------------------------------------------------------
K Tašovu a k malebné kapli sv. Magdaleny na začátku skal se váže pěkný příběh o bratrském sváru, z dnešního pohledu přímo hollywoodská story. Koncem šestnáctého století (podle některých pramenů v roce 1573, podle jiných 1580) zdědili Tašov, Malečov, Němčí, Svádov a Velké Březno po svém otci Janu Saalhausenovi jeho dva synové. Starší Bedřich (Friedrich) se usídlil na zámku ve Svádově, mladší Jindřich (Heinrich) v Tašově.

Béďa byl ale muž horké krve - bojovný a svárlivý - a způsob, jakým jeho tatík rozdělil majetek, se mu nezdál. Jednou se s bráchou potkali na silnici ze Svádova do Tašova a o dědictví se pekelně pohádali. Jediné, na čem se byli schopni dohodnout, bylo to, že jejich spor může vyřešit jen souboj. Byl určen čas a místo. To podle pověsti mělo být v lesíku, kde nyní stojí kaple sv. Magdaleny. Béďa tam přijel po zuby ozbrojen, ale bratr nikde. Naštvaně slezl z koně, usedl na trávu pod strom a usnul. Pak dorazil brácha.

Verze, co bylo potom, se liší. Podle první Jindra špekuloval, jestli má Béďu sejmout ve spánku. Nakonec si to ale rozmyslel. Béďa se vzbudil, a když viděl, co se mu mohlo přihodit, poklekl na kolena a děkoval Bohu za svoji záchranu. Pohled na modlícího se bratra Jindrovi otevřel oči a oba si s pláčem padli do náručí. Jako vděk, že je Bůh ochránil od velkého hříchu, nechali na místě postavit kapli zasvěcenou Máří Magdaleně.

Kaple sv. Magdaleny na Tašově
Kaple sv. Magdaleny na Tašově. Foto: Iva Kubešová

 
Druhá, střízlivější verze hovoří o tom, že Jindru pohled na spícího Béďu uklidnil. Probudil jej a sdělil mu, že jej mohl ve spánku zabít, ale neudělal to. Béďu Jindrova velkorysost odzbrojila natolik, že se nechtěl nechat zahanbit a podal bratrovi ruku na usmířenou. Bez dalších okolků uzavřeli spory o dědictví a jako výraz své svornosti společně postavili kostelík ve Valtířově. Jejich usmíření dokládá nápis na jeho kazatelně a kopí pro rytířské souboje nad ní.

Kostel sv. Václava ve Valtířově
Kostel sv. Václava ve Valtířově. Repro: wiki

Byl výsledkem dohody kostel nebo kaple? Ať tak, či onak, obě stavby jsou velmi pěkné a stojí na krásných místech. Saalhausenové stejně skončili v Sasku, kam je po Bílé Hoře vyhnala jejich evangelická víra. Kaple sv. Magdaleny byla vysvěcena roku 1705 a od té doby sem každoročně mířili poutníci z okolí. Tedy až do 22. července 1945, kdy tu byla poslední bohoslužba. Další se v opravené kapli uskutečnila až po 55 letech v roce 2000.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Prostě story jak víno, navíc druhá verze se dá ověřit pohledem na kazatelnu na místě - v Kostele sv. Václava ve Valtířově. Ten je postaven ve slohu, kterému se říká saská renesance, což je patrně pozdní gotika. Sv. Václav má dva bratry - Kostel sv. Floriána v Krásném Březně, což je určitě jedna z nej památek v Ústí nad Labem a Kostel sv. Jakuba Většího ve Svádově. Ve Floriánovi jsem byl již v roce 2019, Kubu s Vaškem jsme s JayKayem poslali do deníčku v neděli 19.9.2021. Ve stejnej den jsme si zgustli i na Parní vodárně na Střekově, takový jsme fajnšmekři. Ty původně protestantský kostely se mi líbí větší umírněností než třeba nějaký těžkotonážní baroko. 

Takže to je příběh oslího mostu od vrtání k sakrálním stavbám. Po vrtání zůstal i zápis v ranku písňové bytové kultury. Jasně, na mejdanech by se fotky a jiné záznamy dělat neměly, ale tzv. Besídky - pásmo s konzumací lososa, soutěží v písních a promítáním z cest - které v předvánočním čase kdysi hostil můj squat, mi bývaly zdrojem veselí. Takže po nich zůstal i jeden vrtací song:

Text k vystoupení najdete na stránkách novoborského klimbéra Mikiho Euroclimbing.

Kaple ve hřbitovní zdi kostela sv. Jakuba Většího ve Svádově
Ve hřbitovní zdi Kostela sv. Jakuba Většího ve Svádově je situována kaple. 

JayKay u hlavního oltáře z roku 1606 – pískovec a alabastr, kostel ve Svádově
JayKay zkoumá hlavní oltář z roku 1606. Je z pískovce s figurální výzdobou z alabastru.

Socha sv. Jakuba z roku 1708 – poutník s holí a mušlí hřebenatkou
Socha sv. Jakuba z roku 1708. Je znázorňován jako poutník s holí a mušlí hřebenatkou. Story s mušlí (wiki): "Symbolem poutníků putujících do Santiaga de Compostela je svatojakubská mušle. Původ symbolu je v legendě, podle níž portugalský rytíř stál v blízkosti přístaviště, kde kotvila loď, jež přivezla ostatky svatého Jakuba do Španělska. Když jeho kůň viděl podivuhodný a světlý třpyt, který dopadal z hvězd na apoštola, byl z pohledu tak vyděšený, že skočil do vody a vzal s sebou do hlubin i rytíře. Rytíř byl zachráněn a vytažen na palubu. Zachránci plni úžasu viděli, že jeho tělo je zcela pokryto svatojakubskými mušlemi."

Síťová žebrová klenba v kostele sv. Jakuba ve Svádově
Síťová žebrová klenba. Velmi podobná (akorát s ozdobnými růžicemi) je v kostele sv. Floriána na druhém břehu Labe.

Niky kazatelny se znaky Salhausenů a Vřesovců, sochy Krista a evangelistů
V nikách kazatelny jsou znaky Salhausenů a Vřesovců a sochy Krista a evangelistů. 

Epitaf Jiřího Rudolfa Salhausena z roku 1577 – rytíř před krucifixem
Epitaf Jiřího Rudolfa Salhausena z roku 1577 s reliéfem rytíře klečícího před krucifixem.

Mramorová křtitelnice kolem 1620 s alabastrovými reliéfy a andělíčky
Mramorová křtitelnice z období kolem 1620. Na válcovém nosníku a přechodu k šestihrannému kalichu jsou hlavy andělíčků. Plochy kalichu jsou zdobeny alabastrovými reliéfy Kristova Křtu, potopy a znaky Salhausenů a Bocků. Ve zbývajících dvou plochách jsou nápisy s texty z evangelií. Využití alabastru svědčí o tom, že Salhauseni byli vyfutra, protože tento mramor byl drahý i v době vzniku kostela. 

Manýristický epitaf rodiny Bocků z roku 1615 na kostele ve Valtířově
A nyní Kostel sv. Václava ve Valtířově. Na jeho severní straně se nachází manýristický epitaf rodiny Bocků z polychromovaného pískovce z roku 1615.

Nápis o stavbě kostela bratry Salhauseny 1573–1574 ve Valtířově
Nápis na kazatelně valtířovského kostela připomíná, že kostel nechali postavit v 70. letech 16. století bratři Salhausenové. "Léta 1573 jsem já, Bedřich ze Salhausenu na Tašově, se svým bratrem Jindřichem Abrahámem začal stavět tento kostel. Byl dokončen v roce 1574." V roce 1628 se protestatntský rod (Salhausenové/Bockové) musel následkem Bitvy na Bílé hoře z českých zemí pakovat.

Hvězdová křížová klenba a chór kostela sv. Václava ve Valtířově
Hvězdová křížová klenba a chór ve valtířovském kostele.

Hlavní oltář z polychromovaného pískovce z roku 1580 ve Valtířově
Hlavní oltář je z polychromovaného pískovce a pochází z roku 1580.

Sakristie kostela sv. Václava ve Valtířově
Sakristie kostela sv. Václava.

Luxusní exemplář vějířovce obrovského u valtířovského kostela
Luxusní exemplář vějířovce obrovského u valtířovského kostela.


Text a foto: Papouš

Žádné komentáře:

Okomentovat