Krvelačná story z kostela ve Valtířově, přesah vrtání do dalších oborů a jeden starej raperskej song
Kdyby mi Dan Hasič Hölzl nevrazil v roce 2004 do ruky vrtačku a nepřiměl mě na Tašově vrtat díry do skal, tuhle story bych se asi nikdy nedozvěděl. Když bylo dovrtáno, borháky vylepeny, přišlo na řadu sestavování lezeckého průvodce. A protože si suché popisy skalních cest žádaly nějakou zajímavou historku do vlastivědného apendixu průvodce. I hle, hlubiny internetu vydaly krvelačnou story bratří Salhausenů se šťastným koncem a z toho pramenící zájem o saskou renesanci. Pojďme si tu story připomenout.
K Tašovu a k malebné kapli sv. Magdaleny na začátku skal se váže pěkný příběh o bratrském sváru, z dnešního pohledu přímo hollywoodská story. Koncem šestnáctého století (podle některých pramenů v roce 1573, podle jiných 1580) zdědili Tašov, Malečov, Němčí, Svádov a Velké Březno po svém otci Janu Saalhausenovi jeho dva synové. Starší Bedřich (Friedrich) se usídlil na zámku ve Svádově, mladší Jindřich(Heinrich) v Tašově.
Béďa byl ale muž horké krve - bojovný a svárlivý - a způsob, jakým jeho tatík rozdělil majetek, se mu nezdál. Jednou se s bráchou potkali na silnici ze Svádova do Tašova a o dědictví se pekelně pohádali. Jediné, na čem se byli schopni dohodnout, bylo to, že jejich spor může vyřešit jen souboj. Byl určen čas a místo. To podle pověsti mělo být v lesíku, kde nyní stojí kaple sv. Magdaleny. Béďa tam přijel po zuby ozbrojen, ale bratr nikde. Naštvaně slezl z koně, usedl na trávu pod strom a usnul. Pak dorazil brácha.
Verze, co bylo potom, se liší. Podle první Jindra špekuloval, jestli má Béďu sejmout ve spánku. Nakonec si to ale rozmyslel. Béďa se vzbudil, a když viděl, co se mu mohlo přihodit, poklekl na kolena a děkoval Bohu za svoji záchranu. Pohled na modlícího se bratra Jindrovi otevřel oči a oba si s pláčem padli do náručí. Jako vděk, že je Bůh ochránil od velkého hříchu, nechali na místě postavit kapli zasvěcenou Máří Magdaleně.
Kaple sv. Magdaleny na Tašově. Foto: Iva Kubešová
Druhá, střízlivější verze hovoří o tom, že Jindru pohled na spícího Béďu uklidnil. Probudil jej a sdělil mu, že jej mohl ve spánku zabít, ale neudělal to. BéďuJindrova velkorysost odzbrojila natolik, že se nechtěl nechat zahanbit a podal bratrovi ruku na usmířenou. Bez dalších okolků uzavřeli spory o dědictví a jako výraz své svornosti společně postavili kostelík ve Valtířově. Jejich usmíření dokládá nápis na jeho kazatelně a kopí pro rytířské souboje nad ní.
Kostel sv. Václava ve Valtířově. Repro: wiki
Byl výsledkem dohody kostel nebo kaple? Ať tak, či onak, obě stavby jsou velmi pěkné a stojí na krásných místech. Saalhausenové stejně skončili v Sasku, kam je po Bílé Hoře vyhnala jejich evangelická víra. Kaple sv. Magdaleny byla vysvěcena roku 1705 a od té doby sem každoročně mířili poutníci z okolí. Tedy až do 22. července 1945, kdy tu byla poslední bohoslužba. Další se v opravené kapli uskutečnila až po 55 letech v roce 2000.
Prostě story jak víno, navíc druhá verze se dá ověřit pohledem na kazatelnu na místě - v Kostele sv. Václava ve Valtířově. Ten je postaven ve slohu, kterému se říká saská renesance, což je patrně pozdní gotika. Sv. Václav má dva bratry - Kostel sv. Floriána v Krásném Březně, což je určitě jedna z nej památek v Ústí nad Labem a Kostel sv. Jakuba Většího ve Svádově. Ve Floriánovi jsem byl již v roce 2019, Kubu s Vaškem jsme s JayKayem poslali do deníčku v neděli 19.9.2021. Ve stejnej den jsme si zgustli i na Parní vodárně na Střekově, takový jsme fajnšmekři. Ty původně protestantský kostely se mi líbí větší umírněností než třeba nějaký těžkotonážní baroko.
Takže to je příběh oslího mostu od vrtání k sakrálním stavbám. Po vrtání zůstal i zápis v ranku písňové bytové kultury. Jasně, na mejdanech by se fotky a jiné záznamy dělat neměly, ale tzv. Besídky - pásmo s konzumací lososa, soutěží v písních a promítáním z cest - které v předvánočním čase kdysi hostil můj squat, mi bývaly zdrojem veselí. Takže po nich zůstal i jeden vrtací song:
Text k vystoupení najdete na stránkách novoborského klimbéra Mikiho Euroclimbing.
Ve hřbitovní zdi Kostela sv. Jakuba Většího ve Svádově je situována kaple.
JayKay zkoumá hlavní oltář z roku 1606. Je z pískovce s figurální výzdobou z alabastru.
Socha sv. Jakuba z roku 1708. Je znázorňován jako poutník s holí a mušlí hřebenatkou. Story s mušlí (wiki): "Symbolem poutníků putujících do Santiaga de Compostela je svatojakubská mušle. Původ symbolu je v legendě, podle níž portugalský rytíř stál v blízkosti přístaviště, kde kotvila loď, jež přivezla ostatky svatého Jakuba do Španělska. Když jeho kůň viděl podivuhodný a světlý třpyt, který dopadal z hvězd na apoštola, byl z pohledu tak vyděšený, že skočil do vody a vzal s sebou do hlubin i rytíře. Rytíř byl zachráněn a vytažen na palubu. Zachránci plni úžasu viděli, že jeho tělo je zcela pokryto svatojakubskými mušlemi."
Síťová žebrová klenba. Velmi podobná (akorát s ozdobnými růžicemi) je v kostele sv. Floriána na druhém břehu Labe.
V nikách kazatelny jsou znaky Salhausenů a Vřesovců a sochy Krista a evangelistů.
Epitaf Jiřího Rudolfa Salhausena z roku 1577 s reliéfem rytíře klečícího před krucifixem.
Mramorová křtitelnice z období kolem 1620. Na válcovém nosníku a přechodu k šestihrannému kalichu jsou hlavy andělíčků. Plochy kalichu jsou zdobeny alabastrovými reliéfy Kristova Křtu, potopy a znaky Salhausenů a Bocků. Ve zbývajících dvou plochách jsou nápisy s texty z evangelií. Využití alabastru svědčí o tom, že Salhauseni byli vyfutra, protože tento mramor byl drahý i v době vzniku kostela.
A nyní Kostel sv. Václava ve Valtířově. Na jeho severní straně se nachází manýristický epitaf rodiny Bocků z polychromovaného pískovce z roku 1615.
Nápis na kazatelně valtířovského kostela připomíná, že kostel nechali postavit v 70. letech 16. století bratři Salhausenové. "Léta 1573 jsem já, Bedřich ze Salhausenu na Tašově, se svým bratrem Jindřichem Abrahámem začal stavět tento kostel. Byl dokončen v roce 1574." V roce 1628 se protestatntský rod (Salhausenové/Bockové) musel následkem Bitvy na Bílé hoře z českých zemí pakovat.
Hvězdová křížová klenba a chór ve valtířovském kostele.
Hlavní oltář je z polychromovaného pískovce a pochází z roku 1580.
Žádné komentáře:
Okomentovat