Hora Svaté Kateřiny: překvapivě zábavná štola, jinak mrtvo. JayKay si zapisuje první zlomeninu

JayKay si toho léta nevybral smůlu v pátek 13., ale pech ho dohnal ve středu - 13.8.2025 přemítám, co s klidným večerem bez ratolesti, ale najednou jsem na cestě do KV nemocnice, kde leží mladej, t.č. na táboře, s přelámaným zápěstím. Tejden na to mělo být právě Karlovarsko hřištěm pro projekt 2025 Sekal - nadupanej kombi trip s koly, bruslemi, lezením, ferratou, koupáním, minerály a vodou. Takže nic, přesouvá se na jindy.

Plán v KV špitále byl - JayKay ten den na kudlu, bivak do čtvrtka a pak domů. Jenže přičinlivá matka jednoho spoluležícího dala JayKayovi rohlíček a najedený pacienty doktoři, jak známo, neoperujou. Novej plán - zákrok ve čt a odjezd až v pá, ntvl. Anebo: spakujte se a operaci si zařiďte v Ústí nL. Ortopedie v Aussigu má top strop pověst, takže s raněným jedeme domu.

Dráty, gips, místo nadupanýho kombi tripu okolo KV klid v domácím prostředí. Koupačka v moři ale není problém, tak JayKay mizí poslední týden prázdnin s Hlavičkou a s bratrancem Danečkem do Chorvatska. Okruh aktivit v autdůru se kvůli sádře poněkud zúžil. Ale to neva, Bucket List je robustní a poradí si s tím.

V sobotu 6.9.2025 je burza minerálů Mineral Session v Litvajzu, kam se chceme mrknout. Zaujme nás jedovatě žlutozelenej minerál uranocircit z Bergenu na saské straně Krušných hor, kterej pod UV svítí jak fakule. K tomu se přidávají červené krystaly vanadinitu z marockého Mibladenu, na kterej cílíme už dlouho. Je to estét. Přibíráme karbonátový achát z Braňan od legendární sběratelky Evy ŠutrMálkové. Done.

Co s načatým dopolednem. V Bucket Listu je spící projekt 2025 HSK aka Hora Svaté Kateřiny. Horské městečko kdysi promoval jeden kolega v lokálních médiích, takže horalové z Kateřiny se mi jevili jako parta zábavných chlapíků. No hele, je tam krásně, ale poněkud mrtvo, aspoň na české straně.

Hospody jsou dead, funguje jen ta u vleku, kterej je mmch taky dead. Sjezdovka má ovšem černé parametry (300 m dlouhá, 100 m převýšení)! Škoda. Hospa dobrá, ceny přiměřené. U hospody cedule Mikulášská štola. V Bucket Listu o ní ani zmínka, Sekretářka asi dostane bití. Maj votevříno, tak tam po o neplánovaně vlítnem.

Štola dobrá, jen 70 vočí vlez, i když JayKay dělá na vlezu vzdory (no, přeci jenom už je to letos asi pátej důl, do něhož se noříme...). Za mě parádní - zatopené chodby s průzračnou vodou, modré náteky na stěnách (těžila se tu dominantně měď), mocné porosty hub a plísní na výdřevách, dobrej průvodce (bejvalej horník, takže věděl). Naleziště minerálů nad štolou je aktuálně na pastvině s 300 ovcemi, takže jindy.

Vlek v Hoře Svaté Kateřiny je u potoka Svídnice, za ním přes most je hnedle Sasko. Koukám tam a vidím nápis Haus Bernstein, což je jantar. To víme, protože jsme navštívili muzeum s jantarem u dederóna u moře. Hmm. V knajpě měli v jídeláku taky salát Jantar. Huh, wtf? Že by tu vedla Jantarová stezka? Nope - v devadesátkách tu řádili hledači pokladů Gaensel a Mužík, protože kolovaly zvěsti, že tu náckové ukryli legendární Jantarovou komnatu...

V merku jsme měli ještě haldu se zkamenělinami po antracitovém dolu v Brandově, ale nakonec se nám do terénu nechtělo. Jedeme do saského Olbernhau, kde jsou zbytky vycezovací huti na měď, buchary a parádní hrázděné stavby. Akurát už dnes není žádná prohlídka, takže taky jindy.

Poslední zastávkou je hřiště na Lesné, na hřebeni Krušek. Vcelku pěkný - ukázky stromů a hornin, akorát herní prvky mi přišly trochu unavený. JayKay si trochu pohraje, sklouznem z hor a těšíme se, až bude gips dole. Ale i s nim se nějak dá...

Text a foto: Papouš 

Vchod do Mikulášské štoly v Hoře Svaté Kateřiny je jen pár metrů od místního vleku.

Jdeme na to.

Těžba tu probíhala mezi 1480 - 1804. Podzemí vydalo 300 t mědi a 2,5 t stříbra. 

Ten vlevo je údajně strážce Jantarové komnaty.

Chodby jsou tu celkem průchozí, skrčenecká tortura jako ve štole Milá paní pod Bouřňákem je tu jen na jednom místě. 

Vlhké prostředí přeje plísním...

...a houbám, kterým..

...se na výdřevě náramně daří.

Rudní žíla (to rezavý).

Štola sloužila za války jako protiletecký kryt - lidé v horách se schovávali kvůli spojeneckým náletům na litvínovskou chemičku. Přes štolu si také místní děti zkracovaly cestu do školy. 

Menší zával.

Modré náteky na stěnách má na svědomí nějaká skalice.

Permoník.

Porůřez dolem.

Zatopené chodby.