Ten barák jsem spatřil povprvé ve svých šesti letech za srandovních okolností. K dederónovi se v polovině sedmdesátek jezdilo pro v
Čechách nedostatkové dětské boty. Mustr byl tento: dítě odjede do
Drážďan v low-cost botech, tam se mu koupí nové, staré se vyhodí a zpátky jede kvůli oblafnutí celníka na
Cínovci v novejch, záměrně zašpiněnejch. Ta sranda spočívala v tom, že jsem do saské metropole napochodoval ve cvičkách/jarmilkách, vodběhal tam celej den v kose a dešti a domů jsem se vrátil v původní obuvi, protože novou se nepovedlo koupit. Kromě těch bot byl nejsilnější zážitek z
Dresdenu ten barák - ruina kostela
Frauenkirche. S
JayKayem jsme sem vedli nápor ve čtvrtek 11.12.2025.
