Běžky po italsku II. - Passo Lavazè

Zatímco stopy u Lago di Tesero v údolí Val di Fiemme se počátkem letošního března zdály Leninovi příliš civilizované, v sedle Passo Lavazè nad údolím se mu snad aspoň trochu líbilo. "Je to tu jak v Jizerkách, jen tu jsou jiný výhledy," povídá Lenin. Zatímco ze mě lezly superlativy i ušima, Lenin ty krásné lojpy a neskutečná panoramata přirovnával k Jizerkám! Každej jsme holt nějakej.

Cílová rovinka v Passo Lavazè.

Běžkohighwaye jsou v plochém sedle 1.800 m n.m. naskládané vedle sebe.

Passo Lavazè je každopádně bomba běžkuňk. Trasy se nacházejí v nadmořské výšce 1.800 m, takže sněhu je tu dost, i když dole ve Val di Fiemme už mizí. Z cca osmi desítek km zdejších tras je 12 km modrých, 54 km červených a 15 km černých, vše protaženo na klasiku i bruslení.

I na běžkohighwayi si účastník běžkoprovozu může zavolat o pomoc. Hmm, asi trochu rozežranost...

Stopa Malga Ora se pěkně vinula lesem. Asi proto to Leninovi připomínalo Jizerky...

Původní plán kroužit jen po místních oválech dostal trochu trhliny. Bylo tu lidí jak psů, navíc tu závodili mládežníci a některé tratě byly asi proto zavřené. Dali jsme se proto na útěk po červeném oválu Malga Ora (viz střed mapy). Dojeli jsme ke stejnojmenné hospodě a hnedle nás odchytil výběrčí vstupného na běžkotrasy směr jihotyrolská ves Weissenstein (viz levý horní roh mapy). Tam jsme stejně mířili, tak jsme mu každý dali 5 €.

...jen ty výhledy tu jizerskou iluzi kazily.

Malá vsuvka: Lístek vypadá, že platí jen pro tratě (běžeckého centra Aldein) mezi Malga Orou a Weissensteinem. Na tratě přímo v Passo Lavazè je přitom vlez 6 €, které jsme neplatili, protože jsme minuli kasu. Dodnes mi není jasné, jestli běžkaře stáhnou celkem o 11 €, když přejede z jedné oblasti do druhé, nebo jestli se toleruje placení jen v jedné z nich.

U chaty na Malga Oře je stop moře. Zde vidíte Lenina-oře, při placení vlezu ve tváři měl hoře.

Cesta na Weissenstein vede úbočím hor a jen klesá nebo vede po rovině. Čím jsme byli dál od okruhů v Passo Lavazè, tím byla stopa rozhamtanější, protože se po ní potulovaly osoby neslučitelné s běžkováním, tj. výletníci v botech nebo na sněžnicích. Ale nebyla to žádná tragedie, bruslit se dalo. Po 10 km jízdy jsme dorazili na salaš Schönrastalm.

Schönrastalm - tady jsme se posilnili.

Na Schönrastalmu jsme porestovali skutečně pěkně - k obídku byl špíček, volská oka, maštěné brambůrky, delikatesní zelíčko, to vše spláchnuté pivánkem. Seděli jsme venku, slunce pralo, obloha v ažuru. Idylka ale zakrátko skončila, protože zelíčko a špíčky mi začaly v žaludku pracovat, pivánko mi zkamenělo nožky, navíc to nazpátek bylo celkem do kopce a k tomu na mě padla únava z dopoledního gumování u Lago di Tesero. Dostat se k autu byl boj. Skialpo - běžkový víkend v Dolomitech ale byla pecka.

Gurmán Lenin se chystá na slano-kyselo-hořkou baštu. Napadá mě, že náš kulturní prostor je vykolíkován i pro-nás-typickou stravou jako tato. V poněmčených Jižních Tyrolích se jako poněmčení Slované můžeme cítit jako doma.

Kromě běžeckých tratí je v Passo Lavazè šest sjezdovek s převýšením do 200 metrů s jednou sedačkou a pěti vleky. Sjezdovky vypadají celkem mírně, takže se nabízejí i kombinace typu: Jedna hlava rodiny krouží po běžkooválech, druhá hlava rodiny se věnuje ratolestem na sjezdovce.

Mapa tratí v Passo Lavazè. Pro větší mapu klikni na obrázek.

Passo Lavazè je stejně jako Lago di Tesero součástí systému SuperNordicSkipass.it, který sdružuje 19 běžkařských center v Itálii. Stránky jsou sice jen v italštině, ale podmínky v jednotlivých resortech se z nich dají lehce vyčíst. Týdenní permanentka do center SuperNordicSkipassu stojí 30 €, sezonní 90 €. Platí se i jednotlivé vstupné - např. v Passo Lavazè je zmíněných 6 €.

Text a foto: Papouš