Amundsenovská Ohře 2012

Pokud Ohře před dvěma lety měla přívlastek nansenovská, tak ta letošní byla možná amundsenovská. I když to s mrazy nebylo oproti roku 2010 tak horké, nastala kuriozní situace - u obce Dubina řeka zamrzla tak, že plavba musela být ukončena. Fyzikus sice navrhoval, že bychom mohli s ledovou tříští driftovat jako oba zmiňovaní Norové, ale to bychom tam byli ještě teď.

Osvícený hrad Loket.

Osvícené panáky v podhradí. Supovi zcela učarovaly a dokázal o nich vyprávět celé hodiny.

Ranpa a motocanoejöring.

Scénářík letošní plavby byl stejný jako u sedmi předchozích. Z Lokte nad Ohří na Hubertus v sobotu 8. 12. 2012 a z Huberta do Vojkovic v neděli 9. 12. 2012. Rosničky předpovídaly v noci až -17, ale to se údolí Ohře netýkalo. Přesto poplašné zprávy o mrazech odradily Plchy i Supího nového háčka.

Tradiční přístřešek v kempu v Lokti.

Ranpův kout pod přístřeškem.

Amundsenovská Ohře 2012, účast zleva: Švec Martin, Randák Pavel, Groh Tomáš, Šauli Jan, Křivinka Filip, Uher Jarda.  

Předvoj - Sup, Ranpa a Jarda Uher - dorazil do Lokte už v pátek. Chlapci šli do hospody na svítícího panáka a pak experimentovali s motokanoejöringem - plavbou na kanoi vlečenou autem po sněhu.

Nikde nikdo, a proto sem jezdíme. Vlevo Sup, vpravo Sud.

Zleva Ranpa, Horal, MarS, Sud a Sup. 

Svatošky. Návštěva zlatokopeckejch bufetů na druhém břehu letos zrušena. 

Motorová kanoe nebyla jedinou novinkou letošní Ohře - s úspěchem jsem tu nasadil systém dvou pádel. Listopadová výprava na Sázavu přinesla bolestné poznání, že s kanoistickým pádlem neumím pádlovat - poměr síla záběru vs. rychlost lodi mám tristní, resp. nedokážu zabrat tak, abych loď následnou korekcí směru nezabrzdil. Jedinou schůdnou verzí, jak neztratit kontakt s pelotonem, bylo přehazovat pádlo ze strany na stranu. Člověk to ale drží jak prase kost a vypadá u toho tak nějak nevodácky.

Jarda Uher pod Svatoškama.

Tradiční zastávka na Maríně v Karlových Varech.

Tradiční gábl v Albertovi v KV. Náročný Horal: "A pani, nemáte k tý svíčkový i brusinky?" Pani za pultem: "Pane, my jsme bufet. Pokud chcete klasický terčík, zajděte si do Puppu."

Naštěstí Saša Namyslov našel v Sázavě kajakářské pádlo a věnoval mi ho (díky!). U Pikovic zjištěno, že s pohonem na obou stranách jede kánoj rychle jak sviňa. Plán na Ohři byl - v peřejích ovládat keňu jednolistem, na voleje použít kajakářskej dvojlist. Nevýhodou kajakářského pádla je, že si člověk trochu camrá do lodi. Dá se to řešit delším pádlem - z letošního Polandu jsem dotáhnul dalšího nalezence a ten se na to přesně hodil. Systém funguje a osvědčil se mi. 

Horal na jezíku ve Varech.

Ledová výzdoba na Sudově lodi - pochází od použití kajakářského pádla na kanoi.

Přistání na Hubertusu.

Sobota standardní - z Lokte kolem Svatošek do Varů, tady do Alberta na gábl (hitem zájezdu se stal moravský vrabec), marš na Hubertus, srovnat stonky do latě, zažehnout vatru jak na Husa a posedět s buřtem, pivkem a kejtrou. Pálení ohně na Hubertovi opět přineslo šest různých názorů, jak a co na požářiště přikládat, a konstatování, že halda dříví spálená za večer, by stačila středně početné rodině, řekněme z Dolního Žlebu, na měsíc. Večerní teploty oscilovaly kolem 10 pod nulou, ale u vatry bylo komfortně.

Dřeva se podařilo nashromáždit dost.

MarS a Ranpa se opřeli do kejter.

Sud zlehka klimbal.

Tradičním zpestřením nedělního rána jsou lačná ústa cvičné peřeje Hubertus. Ani letos žádná koupel, i když dva měli namále. Vydal jsem se furiantsky středem (místo vlevo) prvního stupně a nabral tolik, že jsem to tak tak vymanévroval. Pláštěnka zakrývající haksničky mě uchránila v suchu, ale v lodi bylo hafo vody. 

Koloušek z Tašova.

Vatra plála, teplo sálala...

...zatímco o kus dál ukazoval teploměr desítku pod nulou.

O poznání artističtější výkon předvedl Sup. V peřeji se náhle ocitl nohama v lodi a rukama na břehu, přičemž ztratil pádlo. Chvíli propružoval mezi laminátkou a pevnou zemí, načež se zázrakem nalodil, našel i pádlo a vyváznul.

Jak to viděl Sup: "Tradiční mrazení před Hubertem mělo za následek skutečné zmrazení Supa. Jarda Uher, který najel do peřeje zleva, se mně zdál jako dobrej testér, jel jsem v jeho stopě. Hned na začátku mě ale vlna hodila na bok, takže můj trup se nacházel v poloze rovnoběžné s hladinou toku. Jen zadek pořád seděl v lodi, která byla otočená o 90 stupňů podél osy, a rukama zapíchlejma v řece jsem držel zbytek těla s lodí. Když už jsem se vnitřně vyrovnal s koupelí, ruce nahmátly pevnou oporu ve formě námrazy u břehu a na poslední chvíli mě vrátily dnem dolů. Leč pádlo plavalo v řece a celá peřej byla ještě  přede mnou. Fialovej list pádla mi padl do oka a reflexivně po něm hmátla ruka. Bez pádla by byla na spodních vlnách a při objezdu kamene koupel téměř jistá..."  

 Jardův kout na Hubertovi.

 Ta nejvíc zamrznutá loď je Sudova. Nechat ji ve vodě byla chyba - přes noc na ní namrzly ledové spoilery, které pak ztěžovaly plavbu.

 Tříště přibývá, ale furt to jede.

No a pak jsme se ještě chvíli brodili ledovou tříští v řece, až přišel ledový zátaras v Dubině u Šemnic (btw. leze se tu). Tříšť zhoustla natolik, že se v ní skoro nedalo hýbat. Takže výsadek na břeh a konec akce. Ulevilo se mi jako Mládkovi, když mu z lyžárny ukradli lyže a nemusel na ně. Padly totiž následující "koupací" pasti - probořený jez, kyselkovská a velichovská peřej.

 A přichází Dubina a už to nejde.

 Led vytvořil souvislý pás.

 Plastovky odvezeny autem půjčovny, lamináty čekají na Ranpa-car.  

Kvůli nízkým teplotám padla i indiánská sauna, která byla přeložena na jarní Ploučnici. Otec-zakladatel Podzimní Ohře Ranpa také definoval vodáckou sezonu. Podle něj hrajeme jako fotbalisti - teda na podzimní část a jarní část.    

Vodní stav byl letos unter Hund, resp. jako loni - 50 cm v Karlových Varech.

Text: Papouš
Foto: Jarda Uher
Movie: MarS