Maltatal 2013 - Wintasun a Columbus

Se sněhem a ledem to v Čechách koncem ledna 2013 nebylo nic moc. I proto jsme se v pátek 18. ledna vypravili do korutanského Maltatalu na ledy ve složení MarS, Lenin a Hiltka. Večerně-noční přejezd Reichu a Österreichu končí klasicky skokem do spacáku někde u silnice. 

Heim im Reich. České hordy na deponii dřevní hmoty v Maltatalu - zleva MarS, Lenin a Hiltka.

Vlevo Gamseck WI 4+, vpravo Wintasun WI 4+.

Dvojka v Gamsecku.

Sobotní volba třídélkového ledopádu Wintasun WI 4+ se ukázala jako perfektní. Led je ve 1.400 m n.m., což bylo dostatečně vysoko, aby neprotékal. Taky tu bylo relativně málo lidí. Humus byl ovšem přístup, který vedl prudkým svahem pokrytým šutry (nohy se mezi ně propadaly), větvemi (klouzaly a furt někde překážely) a jen troškou prašanu (nedržel). Šlapat to v tuhejch skialpovejch botech celkem pocuc.

Mars nastupuje Wintasun, kus nad ledovým prahem kus Lenina, vpravo štandovací smrk.

MarS (vpravo) dostižen Slovincem (vlevo).

Lenin a Hiltka na štandu pro první délce.

Wintasun sousedí s dalším krasavcem Gamseckem WI 4+. Tady už se v době našeho příchodu potácela jedna dvojka, která posílala dolů slušné porce ledu. Takže jsme se všichni vrhli na Wintasuna. Do toho se přiřítili ještě Slovinec s Japoncem, takže nás bylo na led šest. 

Lenin jistí.

Lenin v druhé délce.

Lenin noch einmal. 

Všichni jsme se sešli po první třípluskové délce - vypadala jen na glazuru nateklou na skalní plotně, ale led byl dost silný, aby se dalo zavrtat. Cizáci štandovali za nějaký roští, my u mocného smrku. Chlapi byli ovšem rychlíci, takže slaňovali, když jsem ještě zevloval u onoho smrku.

MarS vrtá. 

Lenin ve třetí délce Wintasuna.

Borec ve třetí délce Gamsecku (foceno z hřebínku mezi Wintasunem a Gamseckem).

Druhá pitcka byla čtyřpluska, led se nakolmil, obtíže se zvýšily, za ruce to tahalo. Napřed to šli Lenin s Hiltkou, pak MarS a já. Druhá délka se lezla nadvakrát, poněvadž se po 20 m pokládá a nahoře by se nebylo navzájem slyšet. Štanduje se zase za změť stromů. Za štandem už je lehký járek pod poslední úsek.

MarS nalézá do třetí délky Winatasunu.

Trup tamtéž. 

Drůbež u Haus Hofer.

Třetí délka je luxusní 50m souvislá 4-. Parádní lezení. Na vršek mě MarS dobral už za soumraku, ještě natřikrát slanit 150 metrů dolů a nástupovým humusem při čelovkách dolů. Spíš jsem ten kopec skutálel než sešel, ukopnul jsem si přezku na botě na natrhnul si gatě na zadnici.

Lenin nakukuje, kudy slanit ke Columbovi.

MarS slaňuje ke Columbovi.

Lenin v záclonách.

Ve vyhlídnutém penzionu za 30 € mají plno, tak nás jeho obsluha posílá do přespat k rodině Amlacherů a jejich Haus Hofer. Ubytování klasicky rakouský - v Čechách bych si ťukal na čelo, ale tady to tak nějak žeru - samý serepetičky, lovecký trofeje, výšivky a tak. Vrcholem byl vycpanej jezevec, kterej vodpočíval jak nějakej domácí miláček na křesle vedle našeho pokoje. Pokoje se sprchou ale luxusní, rodinka milá a ceny OK - za nocleh 20 €, se snídaní 26 €.

Hiltka měla na ledech premiéru.

Růžová mlátička.

Roklinka s tůňkou pod Columbem.

Ráno slanění za svodidlo a stromy do místní klasiky Columbus WI 4 až 7- (záleží na tom, kudy se leze). Padesátimetrová záclona je ale proteklá, takže lezení jen s horníčkem. Led se dost sype, ale wand je to teda mocnej. Navíc v takový roklince s tůňkou, romantika jak prase. Menší romantika je návrat pěšky k autu. Boj k kolmým lesem nakonec vybojován. 

Lenin (vlevo) paralelně s MarSem.

Eisklettern in Oberkärnten - Franz Karger, Ingo Neumann, Edition Neumann, 1. vydání 2004, ISBN 3-901533-13-3, 23,90 €.

Cestou domu veselá příhoda z natáčení. U města Werfen čumim na okolní kopce a řikám MarSovi, že támhlenta mocná věž v horách vypadá úplně přesně jak Torsäule na Hochkönigu a že je ta podoba až zarážející. Samozřejmě šlo o Torsäule...   

Text: Papouš
Foto: účastníci zájezdu