10. 1. 2014

Běžky v Niederthai + sjezdy v Söldenu

Místo: Niederthai, Rakousko
O víkendu 10. - 12. ledna 2014 zavelelo duo Příčný Sup k výpravě do Söldenu v údolí Ötztal - pátek + sobota sjezdolyžba, neděle chill-out. Střechu nad hlavou se podařilo sehnat ve 30 km vzdálené vísce Niedethai, a to shodou okolností ve stejném domě - Haus Sennhof - kde Sup dlel i loni (nocleh + snídaně = 20 €). Psali, že Niederthai je Langlaufparadies, kde se díky nadmořské výšce 1.500 m drží dlouho sníh, tak se z chill-outu vyklubal běžkuňk.

Ze Sluneční plošiny (Sonnenplateau) je bombastisch výhled na okolní kopečky.
Pěšákům a Hundům zapovězeno.
Ötzisud v Ötztalu.
Běžkařské stopy v Niederthai jsou vtipně poskládány na Sonnenplateau - plošině v úzkém údolí - mezi místními domy. Základem je stejnojmenný 3km okruh (č.1), který doplňuje navazující 1km okruh č.2. Dvojka je klíčová, pokud si kolem oběda chcete užít běžky na sluníčku. Údolí, v němž obec leží, totiž před jeho paprsky chrání přilehlý hřeben. Slunce jako první zasvítí na okruh č.2 a to v 11 dopoledne. Když vyrazíte dřív, tak běžkujete v ledárně (i když si dokážu představit, že na jaře zase hřeben chrání stopy před rozbřednutím).
Na Dvojku dopadne první slunce až v 11.00.
Půjčovna běžek.
Jednička a dvojka mají modrou barvu, vedou po rovince, takže kdo se chce jen tak zlehka klouzat, třeba bez hůlek, je tu správně. Okruh 3 kopíruje jedničku, ale na jednom kilometru se zakousne do onoho stínícího hřebene - což rezultuje ve dva zvedáky a červenou barvu. Dalšími mittelschwer rot loipami jsou šetska a sedmička, které kopírují údolí směrem nahoru do hor a dolů do Ötztalu. Ty jsme ale nejeli. Jedinou černou - schwer - stopou je brutus zvedák z plateau na vrchol místní sjezdovky. Jeho konzumaci Buničina neschválila. Zbytek tras jsou různé pytle altenberského typu a spojky mezi hlavními směry.
Mapa stop v Niederthai. Klikni pro zvětšení.
Niederthajská běžkomasérka Buničina na okruhu 3. Shiny happy girl.
Lamičky.
Stopičky v Niedethai jako dobrý - všude říznuto na bruslení, částečně i na klasiku. Celkem tu má být 32 km tras (patrně měřeno po obou stranách stopy). Co je dechberoucí, jsou výhledy na okolní Ötztalské Alpy. Měli tu i mazárnu a půjčovnu běžek. Servis super, poplatky nevybírali.
Buničina s mlíkem (pátek 10.1.2014).
Buničina bez mlíka (sobota 11.1.2014).
Oranžová polívka (dýně Hokkaido).
Oranžovej Sup.
Buničina jezdí za Družstvo Jednota, já za T-Mobile.
Sjezdolyžba v Söldenu taky kvalitní, sjezdovky dlouhý jak sviňa. Favoritkou se stala 9km modrá, dále pak modrý na ledovci, červená z Gaislachkoglu a hafo dalších. Zážitkem byl i oběd v místním Grauer Baru, kde zaujalo hlavně jehněčí a dýňová polévka.                 
Příčný Sup a Buničina obědvají u paty ledovce Tiefenbachgletscher.
Prodej suvenýrů v Niederthai.
Barevná skupina u mezistanice lanovky na Gaislachkogl.
Buničina a Wildspitze (3.770 m n.m.)
A totok je můj oblíbený ledopád Meschugge dole v Ötztalu. Zatim roste.



Text: Papouš

Žádné komentáře:

Okomentovat