28. 10. 2016

Multiday Rychleby - zoo s tygříkem, Hůrka s bunkříkem, Králíkův Schneeberg a Jeskyně Na Pomezí

Místo: Lipová-lázně, Česko
Před 3denním víkendem 28.10. – 31.10.2016 jsme si mnuli Brady a dumali, jak volno využít. Spády vyrazit za podzimním prosluněným lezením do Arca lehce zahnala kalkulace nákladů, vodácká sekce v čele s Fotrem žlebským Ranpou se chystala na dvoudenní Ohři, což bylo zamítnuto s ohledem na věk ředitele JayKaye a nesouhlasu se zaplácnutím trojdenky 2denní akcí. 

Konfrontace s TripListem ukázala, že by se dala podniknout akce na pomezí Čech a Moravy, kterou evidujeme pod heslem Multiday Jeseníky, ale de facto to byl Multiday Rychleby.

Podzim v horách bývá jedno z nejkrásnějších období, a proto se highlightem multidaye měl stát výstup na Králický Sněžník (1424) v sobotu 29.10. s předsunutou návštěvou dělostřelecké tvrze Hůrka u Králíků na Orlickoústecku v pátek 28.10. následovaný vizitou Jeskyně Na Pomezí poblíž městečka Lipová-Lázně v neděli 30.10.. Gesagt, getan – jak říkají Němčíci českému Jak řekli, tak udělali.

Ubytování v zoo


Pokus o seznámení JayKaye a tygra ussurijského ve Fauna Penzonu Lipová-Lázně. Z kočiček tu mají ještě dvě pumy
Labuť černá je z Austrálie. 
 Tygr se vrací z venčungu do kotce. 
 Emu hnědý je taky z Austrálie. 
Ňákej chameleon.
V přístavku je výběh pro papoušky, třeba pro kakadua.
Ara ararauna.
S ubytováním byl trochu stresík, protože kapacity na prodloužený víkend byly v Lipové-Lázních vybookovány, nakonec jsme ale sehnali fleka v místním Fauna Penzionu za 300 CZK/hlava/noc. Překvapivě se to ukázalo jako slušná taškařice, protože u ubikace byla malá zoo. 

Hlavní atrakcí bylo 8měsíční mládě tygra ussurijského, kterého pan majitel venčil ráno na dvorku na vodítku. S kočičkou jsme seznamovali i JayKaye – tygr na něj nahlížel jako na vhodnou svačinku. Kromě něj tu měli ještě dvě pumy, pštrosy, kachny, makaky a pavilónek s ary, kakaduem, varanem a stromovými opičkami. Slušný porno.

Dělostřelecká tvrz Hůrka


Rodný dům vynálezce bleskosvodu Prokop Diviš v Helvíkovicích v Žamberku. V místním plicním sanatoriu kdysi řediteloval JayKayův pradědeček.
Vstup do dělostřelecké čtvrti Hůrka.
Za vstupní pancéřovou branou.
Seržant JayKay z divize horských myslivců Schreckenstein s guvernantkou u střílny.
Kousek za vstupem padá úzkokolejná dráha svážnicí o několik metrů do podzemí...
Vozík s municí najel na tuhle "redukci", která vyrovnává sklon svážnice a která jej svezla do spodního patra.
Svážnice odspoda. Vozíky po ní jezdily kyvným způsobem - horní vždy táhnul nahoru ten dolní pomocí lana a naopak.
Za svážnicí následovala chodba se dvěma paralelními tunely s trhavinami. Obránci je mohli odpálit a zabránit dobyvatelům v dalšímu postupu do útrob pevnosti.
Za komárů byl v tvrzi muniční sklad a místní obsluha si sestavila lokomotivku s modrými akumulátory a sedačkou z traktoru.
Munice.
Kulomety.
Do výklenku za Hlavičkou se schovával voják, když jel po chodbě vlak s municí. Chodba byla široká právě tak jako vlak.
Zakřivení chodby mělo obránce ochránit před palbou útočníků.
Studna.
Střílny.
Podzemní chodby spojovaly několik objektů.
Jedna ze součástí pevnosti Pěchotní srub K-S 13 "U lomu". Jak celý systém fungoval - viz wiki.
Němci na pevnosti testovali, zda vydrží dělostřeleckou palbu. Vlevo po střelbě, vpravo před. 
Testovalo se tímto.
Padesátimetrová šachta k dělostřelecké věži.
Pozůstatky po explozích, které také mají na svědomí Němci.
Slečna průvodkyně a Hlavička s JayKayem u vchodu.
Start v pátek ráno, k Hůrce jsme dorazili zlehka odpoledne. Dělostřelecká tvrz ovšem není žádnej řopík. Už vstup střežený dělem a kulometem vypadal impozantně – ale vnitřek ohromil ještě víc. Celkem měl komplex šest nadzemních částí pospojovaných stovkami metrů podzemních chodeb. V jedné části dokonce měla být 440tunová výsuvná dělostřelecká věž, do které se jezdilo výtahem v 50m šachtě.

Po chodbách se pohybovaly  vozíky úzkokolejky s municí, chodby byly důmyslně zakřivené, aby obránce neohrožovala střelba útočníků při případném dobytí tvrze. Postranní části chodeb byly obložené trhavinami, které by obránci v případě dobytí části tvrze odpálili, aby chodbu zatarasili a mohli ustoupit dál do útrob pevnosti. Slušný porno. 

Expozice nám přišla poněkud hubená – mohly by tu být třeba palposty osazené replikami zbraní, rekonstruovaná obytná část pro posádku nebo třeba nějaká projekce z časů stavby pevnosti. Ale i tak se tu seržantovi JayKayovi z divize horských myslivců Schreckenstein líbilo a při prohlídce si pozpěvoval.

Králický Sněžník


Výstup na Králičák jsme zahájili zkratkou po sjezdovce. Padala sprostá slova.
Sjezdovka končí u chaty Návrší.
Pak se jede po lesních cestách.
Svačinka na začátku šutrózního úseku.
A takhle furt až na vršek.
Vršek se blíží.
Socha slůněte u bývalé Lichtenštejnovy chaty. Chobotnatce jsem nechal instalovat umělecký spolek Jescher.
Lavinový žlab kousek od pramene Moravy.
Pramen Moravy.
Když Sněžník, tak sníh i koncem října, vlevo monstrum Stezky v oblacích nad Dolní Moravou, nad skupinou smrků vrch Klepáč s rozhlednou.
Výhledy z vršku do Polska.
Vpravo zbytek kamenné rozhledny stržené v 70. letech.
Hlavička na vršku.
Pohled do Čech.
Plznička po túře.
Poláci mají tutéž horu o metr vyšší než Češi.
Po příjezdu do ubytovací zoo do Lázních-Lipová jsme se místních poptali, kudy vést sobotní nápor na Králický Sněžník. Jako východisko nám radili lyžařské středisko Dolní Morava, ale to mi přišlo z ruky.  Dále se nám dostalo varování, že s kočárem se nahoru nedostaneme kvůli kamenité cestě. Zvolili jsme vesnici Stříbrnice (tak se shodou okolností jmenuje i ryba, která se prodává pod obchodním názvem holandský pstruh v marketech Albert) u Starého Města pod Sněžníkem.

Ze Stříbrnice nás čekalo 700 vejškovejch až na vršek. Cesta po žluté a následně hore kopcom po sjezdovce až k chatě Návrší byla pěkný rozehřívací začátek. Dál se šlo po lesních svážnicích, posléze po kamenitých cestách k vrcholu. S čůriotem jsme se vyhrabali už leckam, ale tohle byla zatím největší zatěžkávací zkouška – hlavně pro horského vůdce JayKaye, který má ovšem natřásací programy vcelku v oblibě. V mezičase ještě stačil zhltnout kus přesnídávky, který se vezl v nové termosce na jídlo, co mu koupila Hlavička.

Schůdnost byla složitější jen asi 1 km, než se cesta dostala na hřebínek u chaty Horské služby, kde to zase chvíli šlo. Jeden protijdoucí nás instruoval, že dál cestou na vršek jsou šutry a že máme povoz nechat v lese a s mladym dojít nahoru v nosítku. Ekvipáž za 30k se nám ale opouštět nechtělo a navíc v ní měl malej Bergführer závětří a zádeští. 

Takže: Na zteč přes šutry! Těch bylo asi tak 1,5 km, ale s pauzami u sošky slůněte u bývalé Lichtenštejnovy chaty a u pramene Moravy to vcelku šlo. Kousek pod vrškem, kterej je placatej jak fotbalový hříště, jsme potkali i sněhovou závěj, takže se junior stačil pohledem z oken čůriotu seznámit se svým nejoblíbenějším skupenstvím vody.

Na vršku fujavice, ergo jen krátký Aussicht ze zbytků kamenné rozhledny, která tu vytváří jakousi mohylu, a úprk dolů. Výhledy mocné jak do Polska, tak k nám – na Orlické hory, na rozhlednu na Klepáči a na Stezka v oblacích nad Dolní Moravou – monstrum, co vypadá jak horská dráha z Matějský, ble.

Jeskyně Na Pomezí


Tropfštajny.
Krápníky.
Jezírko, krápníky, Hlavička a malej troglodyt.
Náteky.
Spánek v podzemí.
Krápník ve tvaru srdce.
Vrápenec ve tvaru passy.
Před jeskyní je výstavka hornin. Tohle je bludný balvan ze Švédska.
V neděli byly trupy opotřebované po horské túře, navíc poprchávalo. Ke slovu přišla předem vyhlédnutá jeskyně Na Pomezí u Lipové-Lázní. Vlastně jsou tu jeskyně dvě – ta Pomezní má krápníky, tak druhá je bez stala - ktitů, -gmitů a –gnátů a se spíš podobá Chýnovské jeskyni u Tábora, kde jsme ale už letos byli. Proto si speleolog JayKay vybral tu s tropfštajnama. Atrakcí jeskyně je krápník ve tvaru srdce, na který se smí i sahat a něco si u toho přát. Za nohy tu ze stropu viseli i vrápenci, což je netopejr ve tvaru závěsné passy, pane redaktore.

Domů jsme se vydali obchvatem přes Javorník a Poland, abychom prozkoumali i kladskou část Rychlebů a masivu Králického Sněžníku. Na PL straně je také dost atrakcí – kromě Medvědí jeskyně se tu dá vlézt i do uranového dolu. V Czarnej Góře je pak vcelku mocně vypadající lyžařské středisko. Na zkoumání v zimní nebo letní variantě je toho v místním kraji fůra. Určitě se sem vyplatí dojet na singletreky Lipovských (lehčí) nebo Rychlebských (těžší) stezek. A možná i něco polézt, protože v tomhle kraji se leze asi na 10 druzích šutru.

Text: Papouš
Foto: Hlavička a Papouš

Žádné komentáře:

Okomentovat