Březina: náhorní plošina s hradem, půdním sesuvem a jediným rašeliništěm ve Středohoří

Bucket list s tripy aneb tajná tabulka výletů Ausflux už funguje 4. rokem a její destiláty se čas od času objevují i na těchto stránkách. Nový drive do tohoto počínání přineslo ředitelování hlavního dosaď-si-co-chceš-třeba-myko loga JayKaye, který vrátil zfetované představy plniče tabulky na pevnou zem. „K čemu nám je plánování sjezdu chilské řeky Rio Claro, když tu chybí pomístní výlety, které potřebujeme jako sůl, abychom furt neobcházeli stejná místa? Aha?“ konstatoval JayKay s tím, že žádá nápravu.

No jo, ale JayKay Team potřebuje hlavně výlety typu Okruh a plánovat je podél stávajících turistických značek je očistec. Po mytí hlav a mozků přišla jejich bouře a JayKay praví: „Potenciál v okružních výletech bych viděl na straně naučných stezek. Připravte mi nástřel několika tripů, co budou mít hlavu a patu z hlediska délky, celkového převýšení, schůdnosti terénu a optimálního timingu stran ročního období.“

A tak pomocné síly vygenerovaly asi desítku výletů po naučných stezkách, které postupně konzumujeme. Jedním z nich se v neděli 11. března 2018 stala naučná stezka po náhorní plošině (700 mnm!) Březina u Kostomlat pod Milešovkou. Má 7 km a celkem 7 zastavení s několika výživnými atrakcemi – zřícenina hradu Sukoslav, která je vážně romantická, sesuv půdy aneb jak si představit Hirošimu/Nagasaki v přírodě nebo jediné rašeliniště v Českém středohoří. Detaily jsem se za pomocí infa z cedulí naučné stezky pokusil zapracovat do popisků.

Výhrady měl manšaft jen k timingu – pravda bylo trochu bahnito a ledovato, pro prohlížení kytek v rašeliništi je asi lepší doba než březen a o pro sběr kozáků v březinách Březiny možná taky…

Text a foto: Papouš

Kaskádovitá soustava rybníčků nad Kostomlatami pod Milešovkou slouží k zadržování vody při jarním tání a přívalových srážkách, v době sucha umožňují stálý odtok do potoka.

Příjemné na naučné stezce Březina jsou altánky v případě nepohody. Najdete je na první, třetí a čtvrté zastávce.

JayKay u ledu. Kousek od tohoto místa je romantická zřícenina Sukoslav. Na tabuli u cesty je vtipná historka o husitském hejtmanovi Jakoubkovi z Vřesovic. Ten roku 1434 hrad obléhal, ale zpráva o jeho dobytí se nedochovala. Ale již roku 1435 se uvádí jako držitel Sukoslavi právě Jakoubek z Vřesovic. Jak to udělal? Přestoupil na stranu císaře Zikmunda. Ruinu míjíme, necháváme ji na jindy.

Nejen voda stéká z úbočí Českého středohoří. Třetí zastavení je u stále aktivního sesuvu půdy. Ten mají na svědomí těžké zvětraliny vyvřelin, které za působení vody a gravitace sjíždějí po nezvětraném podloží – prostě se hlína nacucá vodou a sjede níž. Může tomu zabránit les? Ano, ale pokud jeho kořeny dosáhnou až na plochu, po níž půda klouže dolů. Jinak ne. Les ale brání erozi svrchní půdy a nadměrnému vnikání deště do ní. Což je důležité jako prevence sesuvů, protože nahromaděná voda zpravidla bývá jejich hlavním iniciátorem.

U Březiny se nachází velké množství většinou již stabilních sesuvů. Poslední větší aktivita byla zaznamenána v roce 1980, kdy se v okolí Milešova dala půda do pohybu současně na 10 místech. Sesuv na snímku způsobuje voda, hromadící se v sedle mezi znělcovým Pařezem a čedičovým masivem Březiny. Když se půda pohybuje pomalu, kořeny se posunují dolů po svahu a kmen se naopak kloní k němu. Vznikají pouze nepravidelnosti kmene (např. bajonetový oddenek), ev. stromy rostou do různých směrů a vzniká tzv. opilý les. Když je pohyb rychlý, což je tento případ, stromy se vyvracejí. Tenhle bouček je možná výjimka potvrzující pravidlo a jde o solitérní strom – opilec.

Cesta kolem sesuvu byla ledově-bahnitá mňamka, s čůriotem jsem si připadal jako blátotlačka.

Rozcestí U velké jedle je vzpomínkou na poslední jedli na Březině z konce 80. let minulého století. Nějaké jedle jsou tu údajně vysázené, ale spíš tu převládají modříny. Jo a je tu i altánek.

Hlavička se prodírá k bývalé vojenské strážnici, kterou se chystá prozkoumat. Do roku 1992 býval na Březině vojenský prostor, který sloužil jako muniční a zásobovací sklady. V pozadí jsou zbytky původně empírové hájovny, po válce využité k vojenským účelům.

Na severním okraji Březiny pláně se nachází Vojenský rybník, který napájí pouze srážková voda, svedená z náhorní plošiny soustavou melioračních kanálů.

Zbytky letního dětského tábora, trampského bivaku, mysliveckého posezení? God knows.

Totok je tutovka po myslivcích – do zeleného čtverce z chvojí se po honu naskládá postřílená zvěř, které se dá do huby větvička, tzv. poslední hryz. Ty dvě kozy asi taky budou myslivecká záležitost.

Hráz vojenského rybníka lemuje stará kaštanová alej.

Na Březině to ale spíš vypadá jak v Rusku – a vůkol březový les. Náhorní planina dostala v 80. letech minulého století za uši exhalacemi z elektráren v Podkrušnohoří a odumíraly tu smrkové lesy. Kvůli tomu se zde vysazovaly tzv. přípravné dřeviny - smrk pichlavý, modřín opadavý a bříza bradavičnatá. Břízu tu vysévali zajímavým způsobem: v zimě se její semeno rozhazovalo na sníh a s jeho táním se  vpravilo do půdy.

Vycházka přinesla i březomykopřesah (nebo březinomykopřesah?), kdy hlavní mykolog JayKay objevil na jedné březové větvi plodnici březovníku obecného (fomitopsis betulina) - houbu s léčivými účinky. 

Jedinému rašeliništi ve Středohoří dal vzniknout také sesuv půdy. Dva ostrůvky živé rašeliny ve zdejším jezírku hostí například rosnatku okrouhlolistou nebo suchopýr širokolistý. Nad rašeliništěm, na východních svazích Březiny, je pak chráněná bučina stará až 190 let.

Okruh se uzavřel u jednoho z kaskádovitých rybníčků, zmíněných na začátku. Jeho hladinu zdobily zbytky orobinců širokolistých.

Repro: mapy.cz