Papouš: Rozhledna na Lucemburkově kopci, proč máme rádi tašovskou arénu aneb Různá setkání s Mírou Fárou

Věnovat separátní text jedný rozhledně může vypadat jako zoufalost, ale tenhle flek máme s JayKayem v oblibě a za humny, tak proč ne. Rozhledna na Lucemburkově kopci na Ústecku v Českém středohoří postavila parta místních nadšenců a veřejnosti se otevřela v roce 2020. Kopec je spíš takovej brdek nad sedlem mezi Malečovem a Tašovem. V místní horské aréně jsem začal účinkovat v roce 2004, kdy vznikly skalní oblasti Tašov a Kukla. Z Tašáku je mimochodem taky legendární THTG aka Tašovský horal Tomáš Groh.

Po otvíračce skal jsem přes Tašák spíš jen projížděl, až jsem sem někdy po 2010 zavítal do místního skiareálu Pohoří u Malečova. Celým příběhem se jako červená nit proplétá osobnost Míry Fáry. S dvoumetrovým házenkářem z Tašova jsem se poprvé potkal, když jsme s Hasičem sháněli lepidlo na lepení borháků. Míra, tehdy agent společnosti Den Braven, nám ho začal dodávat.

Ve sjezdovce na Pohoří má samozřejmě prsty taky Míra Fára. Místní resort má smůlu na nadmořskou výšku, takže sníh se tu drží/nedrží podle toho, jaká je zima. Ale vlek a sjezdovka jsou tu fajn, mají tu umělé zasněžování i rolbu (!), poměr cena/výkon + blízkost Ústí z toho dělají velké lákadlo. Kousek od sedla je navíc dobrá loučka na bobování.

Místo velmi ožilo i se stavbou hospůdky v sedle, kde pivo netočí nikdo jinej než Míra Fára. Má tu i velkej pytel s hračkama, z něhož se JayKayovi podaří pokaždý získat nějakej artefakt. Tím pádem se tu rádi stavujeme, když máme cestu kolem a když je zrovna otevříno. Když v roce 2021 propukl seroš Orchid Hunting, tak jsme sem několikrát zavítali, abychom zhodnotili právě proběhlý lov a obtěžovali se snímky orchidejí zdejší štamgasty. Zkraje června 2021 jsme našli u horní stanice vleku hafo májovek. Jednou jsme v sedle dali i přespávačku ve Fabia Camper.

No a od 2020 je tu ta rozhledna, k níž je to jen pár kroků z parkoviště, byť do prudkého kopce. S JayKayem jsme tu byli mimo jiné i v úterý 3.5.2022 - koukali jsme jestli tu nerostou jarní houby nebo nejsou nějaký kameny, co by se nám líbily. Nakonec jsme se pokochali výhledem a kvetoucími petrklíči. Na houby došlo až o den později, kdy vydali své bohatství plantáže na Místě X. Ve Středohoří je zkrátka bohovsky.

P.S. Onehdá jsem potkal fárismatickou osobnost i u sebe před barákem. Ukázalo se, že v něm bydlí i Mírova bývalá žena. Náhoda?

Rozhledna na Lucemburkově kopci.

Socha místního patrona, mnicha Pohoře, po němž se jmenuje i nedaleká víska a který pod Lucemburkovým kopcem pěstoval chmel a vařil pivo. No, vypadá spíš jak nazgúl.
__________________________________________________________________________________
Stará pověst praví, že:
v polovině 13. století zde žil mnich zvaný otec Pohoř, který pod úpatím Lucemburkova kopce pěstoval chmel.
Z něj pak vařil pivo, které si chodil vychutnávat na kopec. Z vrcholu kopce pozoroval pocestné, jak se prodírali tehdy bujně zarostlým okolím.
Když zpozoroval, že se dostali do nesnází, hned jim přispěchal na pomoc. Později v těchto místech vyrostla obec, kterou po něm nazvali Pohoří.
Zbytky terasovitých chmelnic jsou patrny ještě dnes.
V polovině 14. století vypukla v Evropě epidemie moru. Na místech morové rány pak lidé stavěli morové sloupy.
V těchto těžkých časech, kdy celý svět sužuje corona virus, i nám přispěchal otec Pohoř na pomoc. A tak na jeho počest jsme mu vystavěli sochu, ať na nás může dohlížet i do budoucna.
___________________________________________________________________________________