1. 4. 2023

Nová geoexpozice v Mostě: zkameněliny vytlačily minerály, fosilní plch, bílinské koule a horal Plíva

Otvíračka nové geoexpozice v Oblastním muzeu a gakerii v Mostě v sobotu 1.4.2023 byla jasným důvodem, proč se sem vydat na vizitu. Už samotnej baráček, kde muzeum sídlí, je pozoruhodný - robustní budova bývalého gymnázia je zřejmě jednou z mála, které zbyly z původního Mostu. Na první pohled jsem měl z Geologie SZ Čech, jak se nová stálá expozice jmenuje, trochu rozpaky - na jednu vitrínu s minerály je tu cca šest vitrín se zkamenělinami.

Samotná expozice je vzhledem k "tonáži" muzea poměrně subtilní, zabírá jednu delší chodbu. "Nepoměr" minerály vs. paleo vysvětluje kurátor sbírek Pavel Dvořák v rozhovoru pro projekt Ponte Reports: "Ve sbírce minerálů nemáme tolik významných, unikátních a hezkých sbírkových předmětů, aby je stálo za to vystavit."

Mezi zkamenělinami má ale muzeum desítky unikátů. "Byla by škoda vystavovat méně vzhledné minerály na úkor unikátních zkamenělin, které se v regionu našly," uvedl kurátor. Hlavním zdrojem fosilií jsou ohromné uhelné lomy v okolí města. Zaujala želva, plch, třetihorní ryby z Kučlína a hafo dalších věcí. Více k tomu dole v popiscích.

Z dalších exponátů přilákala mou pozornost výstavka věnovaná údajné Goethově milence Ulrice von Levetzow a originál její granátové soupravy. Moc velkej fokus jsem tomu ale nedal, spíš jsem to jenom letmo proběh, stejně jako zbytek prostor. Nu a po cestě zpátky jsem si dal ještě hlaváčky na Tobiášově vrchu a marnej průzkum Místa B skrz kačenky.  

Most za mě výbornej, spousta dojmů, spousta domácích úkolů, jak doplnit Bucket List. Dobrá zpráva je, že je vstupné dobrovolné. Jo a taky jsem potkal legendárního ústeckého lezce a horosloužícího Tomáše Plívu, kterej po mně nastřílel pár dobrej tipů na nestandardní akcičky a místečka (já po něm, ofc, taky). 

Mostecké muzeum v budově bývalého gymnázia z časů c. k. mocnářství
Mostecké muzeum sídlí v budově gymnázia z časů c&k mocnářství.

Pseudfomorfoza živce po leucitu, Loučná pod Klínovcem.
Krasavec z Loučné pod Klínovcem. 

Oranžový celistvý natrolit ze Špičáku u Mostu
Natrolit mám zafixovanej jako jehličky v nějaký dutině, na mosteckém Špičáku se ale vyskytuje v celistvé podobě a je oranžovej. V hlavě mám už kombo vejlet Natrolit & Lezba na Špičáku.

Hyalit z Valče v Doupovských horách
Hyalit z Valče z Doupovských hor. Taky jsem se vypravil na jeho lov, jeden nic moc extra kus našel, ztratil jsem při tom kladivo a našel límcovku měděnkovou. Takže cajk.

Aragonity z Číčova v Českém středohoří
Aragonity z Číčova, holokopce ve Středohoří.

Bílinská / vršanská koule z písku, pyritu a markazitu
Bílinská či vršanská koule má být složena snad z písku, pyritu a markazitu a vytváří bizarní kulovité tvary podobné molekulám. Jednu mám doma, ale jak jsem jí dal ke kytce a podlejval vodou, rozpadla se vedví. Ezopiče a ezopičusové připisují koulím nadpřirozenou moc. 

Sádrovec ze Strkovic na Lounsku – vlaštovčí ocas
Sádrovec ze Strkovic na Lounsku. Jeden z místních vlaštovčích ocasů jsem získal už za bolševika, kdy jsem tu byl na chmelu. Akurát nevim, kde skončil.

Minerály z Krušných hor v mosteckém muzeu
Něco z Krušnejch.

Aragonit z Měrunic
Aragonit, Měrunice.

Augit z Paškapole
Augit z Paškapole. Ten už máme, ale ne takhle pěknej.

Chryzokol z Hory Svaté Kateřiny
Chryzokol z HSK.

Informace o brandovské haldě dolu Zdař Bůh
Brandovskou haldu dolu Zdař Bůh máme taky na jídelníčku.

Amonit v geoexpozici mosteckého muzea
Amonit je taky v KPI, ale až na další leta.

Mlži rodu Inoceramus známí z Telnice
Mlži rodu Innoceramus. Známe z Telnice.

Ulity mlžů v mosteckém muzeu
Ulity mlžů.

Zkamenělé listy javorů
Javory, javory. 

Kopie fosilního plcha z Valče (Bransatoglis sp.)
"Plch aneb "Hlodavec z Valče" je jednou z nejznámějších zkamenělin na světě. Byla nalezena na konci 17. století při těžbě sladkovodních vápenců v okolí města Valeč na úpatí Doupovských hor. V té době se stala jednou z nejvzácnějších světových přírodnin a zkoumali jej i nejvěhlasnější vědci té doby. V 18. století se stala majetkem rodu Schönburgů. Dnes je vystavena v zámku Waldenburg, nedaleko města Glauchau v Sasku, 20 km Z od Chemnitzu. Na konci dvacátého století byl "Hlodavec z Valče" podroben novému výzkumu, který vedl k zařazení živočicha do čeledi plchovitých latinským názvem Bransatoglis sp.," píše se na ceduli u kopie zkameněliny. 

Zkamenělé třetihorní ryby z Kučlína
Legendární zkamenělé třetihorní ryby z Kučlína. Letos na Nový rok jsem se tam byl podívat, ale v místní křemelině jsem nenašel nic světoborného.  

Žraločí zuby v geoexpozici mosteckého muzea
Žraločí zuby. Letos jejich nález máme s JayKayem jako KPI.

Třetihorní lichokopytník s drápy
Třetihorní lichokopytník s drápy.

Zkamenělý krunýř želvy Trionyx pontanus z dolu Johann I
"Při hloubení jámy Evžen dolu Johann I u Lomu byla v pelosideritové konkreci nalezena zkamenělina hřbetní části (karapaxu) želvího krunýře. Paleontolog Gustav Carl Laube (1839-1923) podrobným výzkumem zjistil, že se jedná o nový druh fosilní želvy a pojmenoval ji Trionyx pontanus. Druhové jméno pontanus vychází z latinského Pons, což v překladu znamená most. Rod Trionyx patří k nadčeledi kožnatkovitých. V dnešní době žijí příbuzné druhy kožnatek v jezerech a velkých řekách Severní Ameriky, Afriky, Asie až po Novou Guineu. Jejich charakteristickými znaky jsou ploché tělo a krunýř, protáhlá hlava s výrazným výběžkem připomínajíc nos a velké očnice. Většina nalezených krunýřů druhu Trionyx pontanus má trny po obvodu krunýře, jsou to pozůstatky okrajových štítků. Z jiných dochovaných nálezů je zřejmé, že tento druh měl na končetinách velmi silné drápy," píše se na textu u želvího krunýře..

Zkamenělé dřevo (petrified wood)
Petrified wood.

Kly a stoličky mamuta v mosteckém muzeu
Kly a stoličky mamuta.

Detail stoličky mamuta
Stolička mamuta.

Model nosorožce a mamuta v geoexpozici
Model nosoroha a mamuta.

Lebka nosorožce
Lebka nosorožce.

Další vzorek zkamenělého dřeva
Zkamenělé dřevo.

Dvorek mosteckého muzea se zkamenělými kmeny
Pohled na dvorek muzea, kde se taky povaluje pár zkamenělých dřívek. Jedno z nich váží dvě tuny.

Granátové šperky baronky Ulriky von Levetzow
Další geo zajímavostí je sada granátových šperků baronky Ulriky von Levetzow, do níž se zamiloval Johann Wolfgang von Goethe. Šlechtičně je v muzeu věnována rozsáhlá expozice.

Text a foto: Papouš

Žádné komentáře:

Okomentovat