V Podkrušnohorském technickém muzeu se všechno hýbe: kombajn, parní stroj i závěsný důlní vlak!

Při otvíračce geoexpozice v mosteckém muzeu 1.4.2023 jsem potkal legendárního ústeckého lezce a horosloužícího Tomáše Plívu, kterej po mně nastřílel pár dobrej tipů na nestandardní akcičky a místečka. Jedním z nich bylo Podkrušnohorské technické muzeum (PKHTM) poblíž rafinérie v Záluží. Zaimplementoval jsem to do Bucket Listu a nechal to uzrát do neděle 28.5.2023, kdy jsme s JayKayem trávili víkend v Mostě - lezli jsme a sbírali oranžovej natrolit a objížděli Jezero Most. Závěrečný nápor minitripu jsme vedli na PKHTM, což je v podstatě důlní muzeum.

Hlavní devizou důlního muzea, což je bývalý Důl Julius III, je autentičnost a pohyblivost - hlava důlního kombajnu se točí, funkční je parní stroj, co pohání důlní výtah, svezete se v závěsné důlní drážce! To se jen tak někde nevidí. K tomu autentická hornická šatna, která vypadá, jakoby ji horníci právě odešli, byť se tu netěží už 30 let, protože už nebylo co - důl byl tzv. vyuhlen.

Ve vnitřních expozicích pak narazíte na rozsáhlé modely dolů, výstavku minerálů, záchranářský koutek a další atrakce. Venku jsou pak buldozery, vlaky a další hračky, do nichž si můžete vlézt. Je toho fůra - však taky prohlídka trvá 2,5 hodiny a dospělec/dítě vyplázne 220/100 CZK. Chtělo by to jen nějaký drobný na investice a taky na reklamu. Ale jinak fakt dobrý, tahle zapadlá perla je u mě pět hvězd.

Podkrušnohorské technické muzeum je bývalý hlubinný důl Julius III. Trafostanice u vstupu slouží jako galerie. Její industriální charakter je impresivní.

Řetízková šatna, čistá část. Tady si horníci nechávali civil, který zavěsili na hák a řetízkem přes kladku vytáhli ke stropu.

Ve špinavé části visely fáračky - tedy pracovní oděv horníka. V šatně se topilo, protože hadry havířů byly nezřídka mokré. Podle průvodce si měnili oblečení jednou za týden.

Ve sprchách to vypadá, jakoby horníci právě odešli. Těžit se tu přestalo v půlce devadesátek.

Oblečení v řetízkové šatně.

JayKay obdivuje turbínu. Prej to vyrábí elektriku. Až doteď jsme si mysleli, že proud vzniká v zásuvce.

Fárací/důlní/hornické známky sloužili primárně k evidenci, zda je horník v dole, nebo na povrchu. Na jednu z nich se vydávala svačina, na další lampa a dýchací/měřicí přístroje (pokud si to dobře pamatuju) a jedna se dávala štajgrovi, což je důlní dozorce, který se stará o bezpečnost.

Úložiště známek.

Lampy, helmy a přístroje na měření výskytu důlních plynů.

Totok prý vyrábělo sodovku/sifon.

JayKay a důlní vláček.

Důlní věž tahala výtah s horníky nebo hunty (důlní vozíky) s uhlím z hloubky blízko 200 m - max. hloubka byla 186,5 m.

Sokl bývalého komína kotelny, která dodávala teplo parnímu stroji.

Parní stroj - je funkční! - tahal důlní výtah.

Když jedna klec jela nahoru, druhá dolů. Toto je ukazatel hloubky, v níž se klece nacházely.

Strojek je z kolbenky.

Lana výtahu se navíjejí na tyto bubny.

Na velkej stroj potřebuješ velkej vercajk.

JayKay se schovává za horníkem.

Klece důlního výtahu.

Důlní WC.

Hlava kombajnu.

Visutý vláček...

... je funkční a dá se s ním kousek popojet. Boží! Ptal jsem se průvodce, na jaké vzdálenosti se tím jezdilo - prej i 7 km.

Vyprošťovací set ze závalu.

Geodetické přístroje slouží i na zaměřování důlních chodeb a vytváření důlních map.

V exteriéru jsou rozsáhlé a přístupné (!) sbírky důlních strojů.

JayKay v buldozeru.

Technická souprava.

Merkur vládne světem.

Text a foto: Papouš