1. 4. 2023

Nová geoexpozice v Mostě: zkameněliny vytlačily minerály, fosilní plch, bílinské koule a horal Plíva

Location: Most, Česko

Otvíračka nové geoexpozice v Oblastním muzeu a gakerii v Mostě v sobotu 1.4.2023 byla jasným důvodem, proč se sem vydat na vizitu. Už samotnej baráček, kde muzeum sídlí, je pozoruhodný - robustní budova bývalého gymnázia je zřejmě jednou z mála, které zbyly z původního Mostu. Na první pohled jsem měl z Geologie SZ Čech, jak se nová stálá expozice jmenuje, trochu rozpaky - na jednu vitrínu s minerály je tu cca šest vitrín se zkamenělinami.

Samotná expozice je vzhledem k "tonáži" muzea poměrně subtilní, zabírá jednu delší chodbu. "Nepoměr" minerály vs. paleo vysvětluje kurátor sbírek Pavel Dvořák v rozhovoru pro projekt Ponte Reports: "Ve sbírce minerálů nemáme tolik významných, unikátních a hezkých sbírkových předmětů, aby je stálo za to vystavit."

Mezi zkamenělinami má ale muzeum desítky unikátů. "Byla by škoda vystavovat méně vzhledné minerály na úkor unikátních zkamenělin, které se v regionu našly," uvedl kurátor. Hlavním zdrojem fosilií jsou ohromné uhelné lomy v okolí města. Zaujala želva, plch, třetihorní ryby z Kučlína a hafo dalších věcí. Více k tomu dole v popiscích.

Z dalších exponátů přilákala mou pozornost výstavka věnovaná údajné Goethově milence Ulrice von Levetzow a originál její granátové soupravy. Moc velkej fokus jsem tomu ale nedal, spíš jsem to jenom letmo proběh, stejně jako zbytek prostor. Nu a po cestě zpátky jsem si dal ještě hlaváčky na Tobiášově vrchu a marnej průzkum Místa B skrz kačenky.  

Most za mě výbornej, spousta dojmů, spousta domácích úkolů, jak doplnit Bucket ListDobrá zpráva je, že je vstupné dobrovolné. Jo a taky jsem potkal legendárního ústeckého lezce a horosloužícího Tomáše Plívu, kterej po mně nastřílel pár dobrej tipů na nestandardní akcičky a místečka (já po něm, ofc, taky). 

Mostecké muzeum sídlí v budově gymnázia z časů c&k mocnářství.

Krasavec z Loučné pod Klínovcem. 

Natrolit mám zafixovanej jako jehličky v nějaký dutině, na mosteckém Špičáku se ale vyskytuje v celistvé podobě a je oranžovej. V hlavě mám už kombo vejlet Natrolit & Lezba na Špičáku.

Hyalit z Valče z Doupovských hor. Taky jsem se vypravil na jeho lov, jeden nic moc extra kus našel, ztratil jsem při tom kladivo a našel límcovku měděnkovou. Takže cajk.

Aragonity z Číčova, holokopce ve Středohoří.

Bílinská či vršanská koule má být složena snad z písku, pyritu a markazitu a vytváří bizarní kulovité tvary podobné molekulám. Jednu mám doma, ale jak jsem jí dal ke kytce a podlejval vodou, rozpadla se vedví. Ezopiče a ezopičusové připisují koulím nadpřirozenou moc

Sádrovec ze Strkovic na Lounsku. Jeden z místních vlaštovčích ocasů jsem získal už za bolševika, kdy jsem tu byl na chmelu. Akurát nevim, kde skončil.

Něco z Krušnejch.

Aragonit, Měrunice.

Augit z Paškapole. Ten už máme, ale ne takhle pěknej.

Chryzokol z HSK.

Brandovskou haldu dolu Zdař Bůh máme taky na jídelníčku.

Amonit je taky v KPI, ale až na další leta.

Mlži rodu Innoceramus. Známe z Telnice.

Ulity mlžů.

Javory, javory

"Plch aneb "Hlodavec z Valče" je jednou z nejznámějších zkamenělin na světě. Byla nalezena na konci 17. století při těžbě sladkovodních vápenců v okolí města Valeč na úpatí Doupovských hor. V té době se stala jednou z nejvzácnějších světových přírodnin a zkoumali jej i nejvěhlasnější vědci té doby. V 18. století se stala majetkem rodu Schönburgů. Dnes je vystavena v zámku Waldenburg, nedaleko města Glauchau v Sasku, 20 km Z od Chemnitzu. Na konci dvacátého století byl "Hlodavec z Valče" podroben novému výzkumu, který vedl k zařazení živočicha do čeledi plchovitých latinským názvem Bransatoglis sp.," píše se na ceduli u kopie zkameněliny. 

Legendární zkamenělé třetihorní ryby z Kučlína. Letos na Nový rok jsem se tam byl podívat, ale v místní křemelině jsem nenašel nic světoborného.  

Žraločí zuby. Letos jejich nález máme s JayKayem jako KPI.

Třetihorní lichokopytník s drápy.

"Při hloubení jámy Evžen dolu Johann I u Lomu byla v pelosideritové konkreci nalezena zkamenělina hřbetní části (karapaxu) želvího krunýře. Paleontolog Gustav Carl Laube (1839-1923) podrobným výzkumem zjistil, že se jedná o nový druh fosilní želvy a pojmenoval ji Trionyx pontanus. Druhové jméno pontanus vychází z latinského Pons, což v překladu znamená most. Rod Trionyx patří k nadčeledi kožnatkovitých. V dnešní době žijí příbuzné druhy kožnatek v jezerech a velkých řekách Severní Ameriky, Afriky, Asie až po Novou Guineu. Jejich charakteristickými znaky jsou ploché tělo a krunýř, protáhlá hlava s výrazným výběžkem připomínajíc nos a velké očnice. Většina nalezených krunýřů druhu Trionyx pontanus má trny po obvodu krunýře, jsou to pozůstatky okrajových štítků. Z jiných dochovaných nálezů je zřejmé, že tento druh měl na končetinách velmi silné drápy," píše se na textu u želvího krunýře..

Petrified wood.

Kly a stoličky mamuta.

Stolička mamuta.

Model nosoroha a mamuta.

Lebka nosorožce.

Zkamenělé dřevo.

Pohled na dvorek muzea, kde se taky povaluje pár zkamenělých dřívek. Jedno z nich váží dvě tuny.

Další geo zajímavostí je sada granátových šperků baronky Ulriky von Levetzow, do níž se zamiloval Johann Wolfgang von Goethe. Šlechtičně je v muzeu věnována rozsáhlá expozice.


Text a foto: Papouš

Žádné komentáře:

Okomentovat