S bookováním místa v autobuse přes ústecké infocentrum jsem trochu zazevlil, takže bylo plno dřív, než jsem se odhodlal k akci. Naštěstí se ozval starý brach ve vrtu Hasič s tím, že si zamluvil tři místa a jedno mi přenechá. Špona nastala v tom, že mně předem nechtěli vzít s JayKayem na klíně (dva lidi na jedno místo). No, riskli jsme to stejně a do autobusu se nakonec dostali. Plán B byl, že vezmeme fóbii a do Lukova dojedeme.
Místo s minerály jsem byl zkoumat už loni v červenci, takže jsem tušil, oč půjde. Na Hujera jsme si z domova vzali švestičky v podobě krystalu augitu z Paškapole a dva vzorky pseudomorfózy cimolitu po augitu z naleziště Bílina - Hradiště, což je "zjílovatělá" podoba augitu. Jen tak na doplnění tématu, když už to doma máme. Na Lukově byla k dispozici jen cca 10 minut, což je spíš tak na svačinku než na nějaký prospektorování.
Jiří Svoboda je najetej jak Ottův slovník naučnej. Celkem mi padala čelist z toho, jaký má průvodce všeobecný přehled napříč nejrůznějšími disciplínami. Orientuje se v dějepise, kytkách i houbách, poradil mi jedno místo se střevíčníkem pantoflíčkem, kam určitě s JayKayem povedeme nápor v rámci Orchid Hunting, season 03. Prostě polyhistor. Klobouček.
Možná jeden ze zestruskovatělých kamenů ze spečeného valu na vrcholu Štěpánovské hory. Dobrej bizárek, nicht wahr?
Pak jsme se vyškrábali na plochý vršek Štěpánovské hory, kde jsou valy hradiště z doby bronzové. Jeho obyvatelé si nejspíše zřídili před 3000 lety i rybníček, takže měli na vrcholu zdroj vody. Zíral jsem také v úžasu na zestruskovatělé sopečné kameny, které se na Štěpánovské hoře vyskytují. Jde nejspíše o tzv. spečené valy "Šlo o technologický záměr – zpevnit hradbu žárem roztavenými a pevně stmelenými struskami a natavenými kameny. Zeď z kamenů a strusky, v níž není ani stopy po dřevě, nešlo již spálit a jen obtížně ji bylo možné zbourat, což byla jistě výhoda pro uživatele areálu," píše se na FB Muzea v Teplicích.
Kromě toho je na Štěpánovské hoře i nejvýše položená step ve Středohoří. Rostou tu i zárazy - parazitické rostliny, které jsme potkali loni na Knoblošce a v Divoké rokli v Ústí nL. Jen si tu odložím, že Jiří Svoboda chodí pozorovat zárazy pod Havraní skálu, kde mu je ale žere vysoká.
Cesta zpátky k autobusu se změnila v mykoporno. Nejdřív stará hlíva ústřičná. Pak ale vykoukl z listí ohnivec zimní, který je v Červeném seznamu a velká vzácnost. Ntvl! Pak nám ještě zamávalo z jedné bezinky Jidášovo ucho.
Na 5 km tolik příběhů, spokojenost náramná. Jo a díky Daně Stránské za fotky!
Jiří Svoboda, autor knih o Českém středohoří, ukazuje krystaly augitu a amfibolu. Foto: Dana Stránská
Pěkný macci. Foto: Dana Stránská
Kamenožrout středohorský je v originále keramická figurka osázená typickými středohorskými minerály. Účastníci výletu na Štěpánovskou horu ji dostali jako pozornost - jde o merch vydavatelství Imagine Media, která vydává knihy Jiřího Svobody. Plus byla tombola s hodnotnými cenami - např. jednou z cen byl geologický krumpáček! Foto: Dana Stránská
Sekretářka a Kouko hledají kryštále. Něco bylo, ale většinou se to drolilo. Foto: Dana Stránská
Zprava Dan Hasič Hölzl (červená bunda) a Hynek Urbex Hölzl (černá bunda) u valů bronzového hradiště na Štěpánovské hoře.
Jeden z kamenů ze spečeného valu na Štěpánovské hoře.
Rybník, který skýtal obyvatelům hradiště na Štěpánovské hoře vodu.
Prastaré duby na Štěpánovské hoře.
Hradišťany máme v merku taky. S přespávačkou ideálně.
JayKay v nejvýše položené stepi ve Středohoří na Štěpánovské hoře. Mají tu růst i zárazy, což je challenge.
Zleva Zlatník, Želenický vrch, Bořeň a Kaňkov.
Na plochém vrcholu Štěpánovské hory.
Stará hlíva ústřičná.
Ohnivec zimní, Červený seznam. Pěknej zářez na valašce.
Boltcovitka bezová aka ucho Jidášovo.
Dosud neviděná psí ráce - Biewer teriér aka tříbarevnej jorkšír. Majitelce jsem rozuměl beaver teriér, takže jsem psici překřtil na bobr teriérku. Neprošlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat