Letně/zimní areál Králičák, který v posledních letech vyrostl u obcí Stříbrnice a Hyčice pod Sušinou poblíž Králického Sněžníku, má zábavný marketing i program, oboje rád sjíždím na FB. Na podzim 2016 jsme s Hlavičkou a JayKayem vyráželi ze Stříbrnice na vrchol Sněžníku. Taky tu vznikly traily a letos je highlightem aktivit právě biking. Takže důvodů sem vyrazit byl kopec.
Ta afinita ke Králičáku možná otupila mou rešeršní ostražitost a myslel jsem si, že to tu bude všechno idylka. Chtěli jsme se svézt po místním zeleném trailu Rodinný Stříbrňák a pak i na zdejší bobovce, která je stejná, ale kratší, než je MHD v Dolní Moravě. A tak se i stalo. Ale asi jsme vykročili špatnou nohou.
Jezdím po trailech s nosičem a brašnou, což sice vypadá naprosto dementně a oldschoolově, ale praktičnost takovýho setu je samozřejmě nekonečná. Vercajk na kolo, hadry, láhve s pitím, všechno k servisování JayKaye se do léty osvědčeného setupu od Sport Arsenalu parádně vejde. Prostě doprovodné vozidlo.
Nasedáme na lanovku a nějakej vystajlovanej vobsluha na mě začíná řvát, že brašna z kola musí dolů, aby během jízdy nespadla. Ani hovno, panáčku, je to pekelná motanice, ale přidělaný je to bombproof! Chvíli po sobě poštěkáváme, nakonec se shodneme, že to není jeho, ale můj business. Kokot drzá odchází poražen a při druhém nasedání na lanovku ani neodpoví na pozdrav. Ouha, růžové brýle hnedle odhozeny, sympatie končí. Nutno dodat, že nějakej vopruz skrz brašny mají v přepravním řádu lanovky. Lano je ovšem luxusní, abych byl objektivní.
Lanovka na vrchol Štvanice (866 mnm) v masivu Králického Sněžníku je ve velkém luxusu - sedačky jak v F1, tuším i vyhřívání. Trochu to kazí jeden vodrzlej vobsluha.
Na vršku Štvanice si dáváme trampské cigáro. Jiné nealko bez bublinek než voda nebylo bohužel k mání.
JayKay Bikus na startu zeleného rodinného trailu.
Jeden z mála dokopců na trati. To by asi vůbec nevadilo.
Nádrž Úžas.
Nájezd do labyrintu zatáček a boulí u vleku Sedlo.
Co je na zeleném rodinném trailu trochu úmor, jsou nudné traverzy po polňačkách a asfaltu. Dalším peklem je značení - ta zelená šipka je pozůstatek z nějakého závodu a trochu mate. Standardní značení je mini a v zelené barvě, takže je naprd vidět.
Lesklokorka ploská je naše oblíbená houba.
JayKay v jedné ze zatáček.
Pohoda na parkáči pod Klepáčem...
...a výhled na Disneyland na Dolní Moravě. I když - pár cykloplánů tam taky máme...
Další zádrhel je zelený rodinný trail, který má debilní trasování a stavěl ho někdo s nulovou invencí. Úvodní zatáčky vypadají slibně, jenže následuje 600 m nudného přejezdu po louce, pak pár zatáček a boulí (OK), pak zas 1 km traverzu po louce, posléze přichází nejhezčí pasáž, aby finále obstaral 1 km traverz po asfaltu. Těmi vynucenými traverzy to natáhli na 6+ km dýlky a, dobrá, propojili obě lanovky. Osobně by se mi líbila třeba poloviční kilometráž s koncentrovanějšími fun-prvky. Takhle je to voser.
Značení! Na trailech jsme toho s JayKayem úplně až tolik nesjeli, ale tak špatný značení jsme ještě neviděli. Umrněný šipky, navíc na zeleném podkladu v kombu se zeleným značením z nějakého závodu, to mi poser... Z normálního sjezdu se tak stal orienťák, což nechceš.
A na závěr shitstormu bych dodal, že ve stánku na horní stanici lanovky měli z nesycenýho nealka jen vodu...
Po poněkud trpké zkušenosti s family trailem jsme s panem ředitelem vlítli na bobovku, která není úplně value for money (100 CZK/hlava/jízda), ale je parádnická. Spassfaktor je u těchle kolejovejch systémů trochu menší než u bobovek-korytnaček, kde je bob navolno. Ale i tak je to zábava a JayKay si vyžádal přídavek.
Králičák je ovšem v krásné přírodě, zapomněl jsem zmínit asfaltový (!) pumptrack, kromě zelenavce jsou tu i modré traily, sjezdovky vypadaj geront/JayKay friendly, lanovka s F1-like sedačkami v luxus-stylu. Určitě sem chceme zavítat ještě jednou, protože se nám tu nakonec docela líbilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat