Polnohoshospodárská muzea, možná i skanzeny, mám zafixovaný jako nudu, teda pokud se tam nic nehejbe, nedá se s něčim manipulovat, něco se tam nevyrábí nebo to neni nějak interaktivní. Třeba do mlejna, kde se točí kolo a mlýnský kameny a klepe se u toho celej barák, se podívám rád - namátkou v Zubrnicích nebo v Rožnově pR. Chmelařské muzeum v Žatci je ovšem ten statickej případ.
Koncem osmdesátek jsem ale asistoval u dvou sklizní chmele - jednou na česačce a podruhý na sušičce - takže nějakej vztah k tomu mám. Druhak ten barák je echt orígo, kde se chmel zpracovával, což je boží! Nu a třetí drobné plus bylo, že jsem lupen dostal grátis od vedoucí Dětské skupiny Markét, v civilu obchodnice s chmelem. Takže vlastně no pain a v úterý 11.8.2026 jsem se sem mohl vydat.
Jedna věc se vlastně cestou do muzea hejbe, ale ta je součástí sousedního Chrámu chmele a piva - Chmelový orloj z roku 2010. Je to funkční legrácka, kde místo apoštolů běhaj karty z mariáše, pijáci vzpírají půllitry a dokonce mají i smrtku, co zvoní.
Na česačce jsem někdy 1987 stál na valníku a upínal štoky - několikametrové liány s chmelovými šiškami - do závěsů na visuté dráze, která pak mířila do stroje s česacími prsty a lištami, které oddělí šišky od rostliny. Job to byl výživnej, protože štoky do sebe byly zamotaný, někdy mokrý, chmel neni zrovna kytka na pohlazení, do toho tam trčely vodicí dráty.
O rok později jsem byl na sušičce a to byl kemp. Byl jsem v prvním patře, kam padal suchej chmel. Do kruhové díry v podlaze se prostrčil žok upevněný do obruče, do žoku padal chmel, který se presoval žokovým lisem. Po naplnění se žok zašil provázkem, označil visačkou a bylo hotovo.
Česačku v muzeu mají - je pod dřevěnou přístavbou, která je prodloužením původní budovy. A žokovým lisům se věnuje celá jedna místnost v expozici, kde mají parádní historické kousky. V dalších prostorách jsou postřikovací stroje, traktory, pečetě, modely chmelnic, chmelové odrůdy, prostory na síření chmele a moře dalších věcí. Dokonce i obří plátna s chmelařskou tematikou ve stylu sorela.
Dohromady jsou toho čtyři patra a je to vyčerpávající co do formy i obsahu. Not bad, ale nějakej pohyb nebo interaktivita, třeba místo těch socrealistickej vobrázků, by tomu slušel...
Z přední strany má muzeum moderní přístavbu ze dřeva a kovu. Ukrývá česačku chmele.
Babka je podzemní část chmele s víceletým dřevem, ze které každý rok raší nové výhony. Ty se na jaře navedou - pravotočivě omotají - na vodicí drátky. Chmel na jednom místě vydrží 20 - 30 i více let právě díky babce.
V Čechách jsou dvě chmelařské oblasti - Žatecko & Úštěcko, na Moravě je jedna - Tršicko. Rozlohou chmelnic je to cca 80 % Žatec, zbytek po 10 %.
Plnění žoku usušeným chmelem - pytel se zavěsí pomocí kovové obruče o patro výš, naplní se chmelem...
...a shora se pěchuje lisem.
Lisům se v muzeu věnuje celá místnost, mezi nimi je i tento krasavec.
Lupulinka je třídička a čistička lupulinu aka chmelové moučky. Žlutý prášek s obsahem pryskyřic a silice opadával jako jemný prach při sušení a manipulaci s chmelem. Používá se v pivovarech, lihovarech, kosmetickém a farmaceutickém průmyslu.
Komory na síření chmele stojí na výšku celého muzea, přístup je z jednotlivých pater. Je v nich jakási drátěná podlaha, aby oxid siřičitý, štiplavý plyn s dezinfikujícími účinky, mohl stoupat od sirných pecí v přízemí celou budovou a pak komínem ven.
Socialistický realismus s chmelovou tematikou od malíře se zajímavým osudem Oskara Brázdy z přelomu 60. a 70. let.
Vozy na postřik chmele.
Nádoby na sklizeň chmele - JayKayova babi Dáša ještě sklízela chmel ručně.
Sirné pece v přízemí muzea.
V muzeu je několik stanovišť s úkoly pro děti.
Žoky s chmelem se pečetí nebo plombují kvůli ochraně původu a kvality chmele a proti falšování.
Billboard amerického pivovaru Anheuser-Busch, propagujíci český chmel a moravský slad z počátku 20. století.
%20(1).png)
Žádné komentáře:
Okomentovat