Merhaba 8a je nový prvovýstup Dolní Žleb Company v tureckém pohoří Aladağlar. Ondra Beny Beneš, Tomáš Tomajda Sobotka a Filip Fido Martínek tu zkraje září vystřihli na polověž Muezzin lajnu, která podle Ondry patří mezi nejtěžší a nejhezčí cesty DŽC. A právě Ondra Beneš povyprávěl EuroClimbing.com, jak u Turka bylo.
 |
Ondra Beneš v klíčovém místě druhé 8áčkové délky v cestě Merhaba 8a na polověž Muezzin. Pohoří Aladağlar, Turecko.
Foto: DŽC
|
Cesta do Turecka začala šťastnou zprávou, že náš film o výpravě do Číny - ČAJna TRIP - vyhrál cenu diváků na festivalu lezeckých filmů v Ádru. Dost nás to překvapilo, protože jsme mysleli, že ten film zas až tak úspěšný nebude. Ale lidem se asi takovejhle chaos líbí.
Do Aladağlaru nás nalákal článek v American Alpine Journalu od Rolanda Larchera, což je jeden z nejlepších současných prvovýstupců v bigwallech. AAJ je pecka pro lidi, co chtějí cestovat za lezením nebo dělat po světě prvovýstupy, protože ročenka zaznamenává všechna pohoří, kde se dělají cesty. Do AAJ jsem před dvěma lety psal článek, tak mi zadarmo poslali výtisk.
 |
Nejvyšší hora pohoří Aladağlar Demirkazik 3.756 m n.m.
Foto: wikipedia.org
|
Rolando Larcher má v Aladağlaru spoustu 7céček a 8áček a asi před pěti lety tam udělal zásadní prvovýstupy - třeba Uc muz 8a (Tři banány) v 700metrové východní stěně nejvyšší hory Demirkazik (3.756 m n.m.). Aladağlar leží ve středu Turecka, 100 km severně od města Adana. Hory jsou to rozsáhlé, protože je tam přes 30 vrcholů nad 3.000 metrů.
 |
Tomajda Sobotka v klíčovém místě první 8áčkové délky v cestě Merhaba 8a na polověž Muezzin. Pohoří Aladağlar, Turecko.
Foto: DŽC
|
Do Adany jsme se dostali autobusem z Istanbulu. Doprava je v Turecku super, jezdí tam autobusy lepší než tady. V uličce chodí hostesky a dávají ti kafíčka. Fakt dobrý. V Adaně nás ale jeden týpek poslal do vesnice, co se jmenovala stejně jako hory, ležela ale na jejich opačném konci. Další den jsme se museli vrátit 120 km do Adany a nakonec jsme se dostali do vesnice Çamardi.
|
Filip Fido Martínek si užívá délku za 6b+ v cestě Merhaba 8a na polověž Muezzin. Pohoří Aladağlar, Turecko.
Foto: DŽC
|
Ubytování jsme sehnali v chatě vysokoškolského horolezeckého oddílu Ordos kousek od údolí Cimbar Vadisi. Údolí jsme si vybrali proto, že místním horolezcům údajně vadí nýtování. Asi se bojí, že by v horách všichni začali dělat cesty nebo dojišťovat klasiky. Původně jsme chtěli udělat cestu ve východní stěně Demirkaziku nebo na místní impozantní věži Parmakkaya, ale zavrhli jsme to. Jeden místňák nám mailem napsal, že v Cimbar Vadisi cestu udělat můžeme.
 |
Impozantní věž Parmakaya, Pohoří Aladağlar, Turecko.
Foto: www.aladaglarcamping.com
|
Údolí Cimbar Vadisi jsme si prošli a padla nám do oka polověž Muezzin. Byla asi 20 minut od chaty, což bylo dobrý i pro nás. Když jezdíme dělat cesty, tak si vybíráme, aby to bylo blízko kempu, abychom nemuseli chodit každý den 3 hodiny pod nástup.
 |
Polověž Muezzin, kam vede nová cesta DŽC Merhaba 8a. Pohoří Aladağlar, Turecko.
Foto: DŽC
|
Prvovýstup začal pěkně: dal jsem první nýt v první délce za 7a+, lezl jsem dál a chtěl zavrtat další. Sednul jsem do háčku, sky hook ale se mnou vystřelil a já se prolétnul 15 metrů a skončil metr nad zemí. Narazil jsem si patu a otloukl nohy. Háček se mnou ustřelil pak ještě jednou v traverzu v první 8áčkové délce a hodil jsem pendla do štandu.
Nýty jsme tloukli ručně, tak šest sedm za den. Lézt jsme chodili jen odpoledne, protože bylo tak teplo, že otékaly nohy. Nakonec nám Merhaba 8a zabrala bez restdejů pět dní. Spodek je kolmý, poslední dvě délky za 8a jsou mírně převislé. Charakter lezení jsou lišty, vykapané stůčky na stiskátka, v klíčových místech i dírečky, fakt krásný vápno. Udělali jsme super cestu.
Měli jsme splněno, tak jsme se jeli podívat na bizarní skalní město Kappadokie. Dva dny jsme strávili ve sportovní oblasti v podhůří hor, která se jmenuje Kazikli Valley. Nádherné romantické údolí, takový Mikrolabáček, je ze slepence, leze se po dírkách a po kamínkách. Je tam asi 200 cest, stěny do 40 metrů. Vylezli jsme si i na Parmakkayu. Cesta pod nástup nám zabrala ale pět hodin a já jsem po ní měl tři neděle puchýře. Místo cesty z údolky jsme dali jen 6b z náhorky.
Pak jsme si jeli užívat do Antalye k moři, nejdřív na sportovní cesty do Olymposu a potom do Geyikbayiri.
Vyprávění Ondry Beneše zaznamenal Papouš
Žádné komentáře:
Okomentovat